Svrab (scabies)

Odhaduje se, že svrabem je každý rok na celém světě postiženo 200 až 300 milionů lidí. Epidemie svrabu se objevují obvykle v dlouhých cyklech, s intervaly přibližně 15–20 let mezi epidemiemi. 

Důležité informace o svrabu najdete přehledně na informačním letáku Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor, 1.7 MB) [1].

Výskyt

Svrab je rozšířený na celém světě bez ohledu na socioekonomický stav, etnikum a hygienické návyky, ale více se vyskytuje především v tropických oblastech s vysokou hustotou obyvatel, zejména v Africe, Jižní Americe, Austrálii a jihovýchodní Asii. Vysoký výskyt souvisí s chudobou, špatným nutričním stavem, bezdomovectvím a nedostatečnou hygienou. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila svrab v roce 2017 mezi tzv. opomíjené tropické nemoci (NTD) [2].

Hlášené počty případů nevyjadřují skutečnou epidemiologickou situaci vzhledem k různému přístupu ke sledování svrabu v jednotlivých zemích a onemocnění je tedy pravděpodobně často podhlášeno. Například v České republice patří svrab mezi povinně hlášená onemocnění, v sousedním Německu se tyto případy nehlásí. 

V bývalém Československu byly zaznamenány ve dvacátém století dvě epidemie svrabu, a to během 1. a 2. světové války. Další dvě epidemické vlny svrabu byly registrovány v posledních desetiletích s prvním vrcholem v roce 1970, kdy bylo hlášeno 15 069 případů onemocnění (153 případů/100 000 obyvatel) a dalším v roce 1993, kdy bylo registrováno 14 104 případů onemocnění (136 případů /100 000 obyvatel). Od roku 2021 onemocnění narůstá; v roce 2022 bylo hlášeno 5 276 případů (50,2 případů /100 000 obyvatel).

Obrázek 1: Onemocnění svrabem v Česku v letech 1965–2022, hlášená nemocnost na 100 000 obyvatel, počty případů. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)

Obrázek 2: Onemocnění svrabem v České republice v letech 2008–2024, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Prevencí je především dostatečná úroveň osobní hygieny a nesdílet ložní prádlo, oděvy a ručníky s dalšími lidmi. Aby se zamezilo šíření onemocnění, je velmi důležité včasné vyšetření a léčba nemocných se svědivou vyrážkou odborným lékařem.

Příznaky onemocnění

Klinický obraz svrabu je charakterizován intenzivním svěděním kůže, zejména v noci po zahřátí v posteli, a výskytem kožních projevů, které se nacházejí na predilekčních místech s tenčí vrstvou kůže, jako je například zápěstí, kůže mezi prsty, genitálie, přední axilární řasa, dvorce prsních bradavek, oblast pupku, pasu, vnitřní plochy stehen a kotníky. U dětí může kožní výsev postihovat kštici, obličej, dlaně a plosky nohou. U kojenců může být postiženo celé tělo.

Primární poškození může být překryto akutní dermatitidou, což výrazně ztěžuje diagnostiku onemocnění. Nejčastější komplikací je sekundární bakteriální infekce, zejména streptokokoky skupiny A nebo „zlatým stafylokokem“ Staphylococcus aureus, zanesená škrábáním. Objevují se hnisavé kožní infekce (pyodermie), ekzém a kopřivka (urtikarie).

Nákaza může vyvolat alergickou reakci s výrazným zduřením lymfatických uzlin, které zůstává i několik měsíců po léčbě. Rovněž svědění kůže může přetrvávat ještě mnoho týdnů po léčbě, což je označováno odborným názvem postskabietický pruritus. Kožní projevy u svrabu vyvolaného zvířecími zákožkami se objevují náhle, asi 10 dni po napadení roztočem. Mizí postupně, asi za 4–6 týdnů po ukončení kontaktu se zvířetem.

Obrázek 3: Svrab na pravé ruce a zápěstí. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1891004)

Léčba

Terapie svrabu je lokální nebo celková. K lokální terapii svrabu se používají antiskabietika, tedy masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat důkladně na celé tělo, od krku dolů. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Proto je nutné přípravek nanést tak, aby působil na zákožky přímo, kontaktně. U mladších dětí je třeba natřít i obličej a vlasatou část hlavy. Po namazání celého těla se ruce neumývají. 

Léčebnou kúru je nutno podstoupit opakovaně, přípravky se aplikují 1× za 24 hodin obvykle tři po sobě následující dny; jednorázová aplikace nestačí. Během jedné léčebné kúry je nemocnému doporučeno se nemýt. Po každé kúře je nutno se vykoupat, vyměnit prádlo a povlečení a všechno prádlo opět vyvařit nebo ošetřit doporučeným způsobem. 

Je důležité současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, přestože nemají klinické obtíže. I když jsou zákožky po terapii zničeny, příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

Epidemiologická opatření: 

• všechny intimní domácí a sexuální kontakty za poslední měsíc je nutné ošetřit stejným způsobem;
• při výskytu svrabu v kolektivních zařízeních, zejména zdravotnických, je na místě izolace pacienta po dobu trvání léčby, individualizování osobních pomůcek, bariérový způsob ošetřování;
• v kolektivních zařízeních zajistit papírové ručníky na ruce;
• při výměně prádla je nutná správná manipulace s použitým prádlem a oděvy, při manipulaci s prádlem používat osobní ochranné pomůcky včetně rukavic; 
• všechno osobní, ložní prádlo včetně ručníků je nutné vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu; 
• věci, které není možné vystavovat vysoké teplotě (nezapomenout na boty, bačkory, pantofle), je nutné skladovat několik dnů (3–7) v uzavřených plastových pytlích, případně vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít;
• postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout;
• krémy, masti nebo lotiony užívané pacientem je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat až 7 dní;
• povinné hlášení nemocných; onemocnění hlásí diagnostikující lékař orgánu ochrany veřejného zdraví, tedy epidemiologovi. 

Další důležité informace

Inkubační doba: Délka inkubační doby závisí na úrovni osobní hygieny a na případném předchozím onemocnění. U lidí bez předchozí expozice se první příznaky (tedy svědění) objevují za 2–6 týdnů po kontaktu. U osob s vysokou úrovní hygieny bývá inkubační doba delší. Při opakované infekci je inkubační doba kratší; příznaky onemocnění se objevují již 1–4 dny po expozici.

Původce: Původcem onemocnění je roztoč Sarcoptes scabiei var. hominis (zákožka svrabová).

Obrázek 4: Zákožka svrabová – mikroskopický snímek. (Zdroj: depositphotos.com)

Zdroj: Zdrojem onemocnění svrabem u lidí je výhradně člověk infestovaný („zamořený“) zákožkou svrabovou.

Přenos: Svrab se obvykle přenáší přímo, například při těsném kontaktu s kůží nemocného člověka, zvláště při pohlavním styku, v teplém prostředí na lůžku, při spaní v jedné posteli, nebo nepřímo, zejména kontaktem s kontaminovaným ložním prádlem, ručníky nebo nošením oděvů, které používal nemocný. K šíření onemocnění napomáhá nízká hygienická úroveň, promiskuita a institucionalizace, tedy pobyt v institucích (např. ubytovny, noclehárny, léčebny pro dlouhodobě nemocné, nemocnice, psychiatrické léčebny, ústavy sociální péče). Rizikové jsou zejména prostory, kde se často a rychle střídá velké množství lidí bez možnosti dostatečného úklidu a výměny ložního prádla. Problematické z hlediska možného přenosu jsou oděvy a prádlo, které se nedají prát na vyšší teploty než 40 °C.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Nakažlivost pacienta se svrabem trvá, dokud jsou v jeho kůži přítomny živé zákožky a vajíčka parazitů. Končí po řádně provedené antiskabiézní (protisvrabové) kúře a po všech důkladně provedených hygienických opatřeních, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy či reinfestaci. Lidé, kteří již svrab prodělali, jsou více vnímaví k opakovanému onemocnění. Lidé se sníženou imunitou jsou náchylnější k hyperinfestaci. Mezi hlavní faktory šíření svrabu patří přelidnění, sociální intimita, migrace populace, nízká hygienická úroveň, podvýživa, imunologické faktory, zejména snížená imunita a institucionalizace (tj. pobyt v institucích, viz výše).

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Informační leták ke svrabu (PDF soubor, 1.7 MB)
2. World Health Organization: Scabies (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. Státní zdravotní ústav: Svrab (odkaz vede na stránky szu.gov.cz)
4. Česká akademie dermatovenerologie: Svrab (scabies) (odkaz vede na stránky dermanet.cz)
5. Jitka Gartšíková: Parazitární kožní choroby a jejich léčba. Dermatologie pro praxi 2010, 4(4): 192–194. (odkaz vede na PDF soubor na webu dermatologiepropraxi.cz, 186 kB)
6. Jana Zímová, Pavlína Zímová: Významné parazitární infekce genitálu – svrab. Urologie pro praxi 2013, 14(5): 218–223. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 132 kB)