Odhaduje se, že svrabem je každý rok na celém světě postiženo 200 až 300 milionů lidí. Epidemie svrabu se objevují obvykle v dlouhých cyklech, s intervaly přibližně 15–20 let mezi epidemiemi.
Důležité informace o svrabu najdete přehledně na informačním letáku Státního zdravotního ústavu (odkaz vede na PDF soubor, 1.7 MB).
Výskyt
Svrab je rozšířený na celém světě bez ohledu na socioekonomický stav, etnikum a hygienické návyky, ale více se vyskytuje především v tropických oblastech s vysokou hustotou obyvatel, zejména v Africe, Jižní Americe, Austrálii a jihovýchodní Asii. Vysoký výskyt souvisí s chudobou, špatným nutričním stavem, bezdomovectvím a nedostatečnou hygienou. Světová zdravotnická organizace WHO zařadila svrab v roce 2017 mezi další opomíjené nemoci.
Hlášené počty případů nevyjadřují skutečnou epidemiologickou situaci vzhledem k různému přístupu ke sledování svrabu v jednotlivých zemích a onemocnění je tedy pravděpodobně často podhlášeno. Například v České republice patří svrab mezi povinně hlášená onemocnění, v sousedním Německu se tyto případy nehlásí.
V bývalém Československu byly zaznamenány ve dvacátém století dvě epidemie svrabu, a to během 1. a 2. světové války. Další dvě epidemické vlny svrabu byly registrovány v posledních desetiletích s prvním vrcholem v roce 1970, kdy bylo hlášeno 15 069 případů onemocnění (153 případů/100 000 obyvatel) a dalším v roce 1993, kdy bylo registrováno 14 104 případů onemocnění (136 případů /100 000 obyvatel). Od roku 2021 onemocnění narůstá; v roce 2022 bylo hlášeno 5 276 případů (50,2 případů /100 000 obyvatel).
Obrázek 2: Počet případů onemocnění svrabem v ČR v letech 2008–2022. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)
Prevence
Prevencí je především dostatečná úroveň osobní hygieny a nesdílet ložní prádlo, oděvy a ručníky s dalšími lidmi. Aby se zamezilo šíření onemocnění, je velmi důležité včasné vyšetření a léčba nemocných se svědivou vyrážkou odborným lékařem.
Příznaky onemocnění
Klinický obraz svrabu je charakterizován intenzivním svěděním kůže, zejména v noci po zahřátí v posteli, a výskytem kožních projevů, které se nacházejí na místech s tenčí vrstvou kůže, jako je například zápěstí, kůže mezi prsty, genitálie, tzv. přední axilární řasa (přední záhyb podpaží), dvorce prsních bradavek, oblast pupku, pasu, vnitřní plochy stehen a kotníky.
U dětí může kožní výsev postihovat kštici, obličej, dlaně a plosky nohou. U kojenců může být postiženo celé tělo. Primární poškození může být překryto akutní dermatitidou, což výrazně ztěžuje diagnostiku onemocnění.
Nejčastější komplikací je druhotná bakteriální infekce, zejména streptokokoky skupiny A nebo zlatým stafylokokem Staphylococcus aureus, zanesená škrábáním. Objevují se hnisavé kožní infekce (pyodermie), ekzém a kopřivka (urtikarie).
Nákaza může vyvolat alergickou reakci s výrazným zduřením lymfatických uzlin, které zůstává i několik měsíců po léčbě.
Rovněž svědění kůže může přetrvávat ještě mnoho týdnů po léčbě.
Kožní projevy u svrabu vyvolaného zvířecími zákožkami se objevují náhle, asi 10 dní po napadení roztočem. Mizí postupně, asi za 4–6 týdnů po ukončení kontaktu se zvířetem.
Obrázek 2: Viditelná chodbička zákožky svrabové v kůži lidského chodidla. Zákožka je viditelná jako černá skvrnka na levém konci chodbičky. (Zdroj: By Penarc - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11961202)
Obrázek 3: Svrab na pravé ruce a zápěstí. (Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1891004)
Léčba
Terapie svrabu je lokální nebo celková. K lokální terapii svrabu se používají antiskabietika, tedy masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat důkladně na celé tělo, od krku dolů. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Proto je nutné přípravek nanést tak, aby působil na zákožky přímo, kontaktně. U mladších dětí je třeba natřít i obličej a vlasatou část hlavy. Po namazání celého těla se ruce neumývají.
Léčebnou kúru je nutno podstoupit opakovaně, přípravky se aplikují 1× za 24 hodin obvykle tři po sobě následující dny; jednorázová aplikace nestačí. Během jedné léčebné kúry je nemocnému doporučeno se nemýt. Po každé kúře je nutno se vykoupat, vyměnit prádlo a povlečení a všechno prádlo opět vyvařit nebo ošetřit doporučeným způsobem.
Je důležité současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, přestože nemají klinické obtíže.
I když jsou zákožky po terapii zničeny, příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.
Epidemiologická opatření:
- všechny intimní domácí a sexuální kontakty za poslední měsíc je nutné ošetřit stejným způsobem;
- při výskytu svrabu v kolektivních zařízeních, zejména zdravotnických, je na místě izolace pacienta po dobu trvání léčby, individualizování osobních pomůcek, bariérový způsob ošetřování;
- v kolektivních zařízeních zajistit papírové ručníky na ruce;
- při výměně prádla je nutná správná manipulace s použitým prádlem a oděvy, při manipulaci s prádlem používat osobní ochranné pomůcky včetně rukavic;
- všechno osobní, ložní prádlo včetně ručníků je nutné vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu;
- věci, které není možné vystavovat vysoké teplotě (nezapomenout na boty, bačkory, pantofle), je nutné skladovat několik dnů (3–7) v uzavřených plastových pytlích, případně vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít;
- postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout;
- krémy, masti nebo lotiony užívané pacientem je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat až 7 dní;
- povinné hlášení nemocných; onemocnění hlásí diagnostikující lékař orgánu ochrany veřejného zdraví, tedy epidemiologovi.
Další důležité informace
Inkubační doba: Její délka závisí na úrovni osobní hygieny a na případném předchozím onemocnění. U lidí bez předchozího onemocnění se první příznaky, tedy svědění, objevují za 2–6 týdnů po kontaktu. U osob s vysokou úrovní hygieny bývá inkubační doba delší. Při opakované infekci je inkubační doba kratší; příznaky onemocnění se objevují již 1–4 dny po expozici.
Původce: Původcem onemocnění je roztoč Sarcoptes scabiei var. hominis (zákožka svrabová).
Zdroj: Zdrojem onemocnění svrabem u lidí je výhradně napadený člověk.
Přenos: Svrab se obvykle přenáší přímo, například při těsném kontaktu s kůží nemocného člověka, zvláště při pohlavním styku, v teplém prostředí na lůžku, při spaní v jedné posteli, nebo nepřímo, zejména kontaktem s kontaminovaným ložním prádlem, ručníky nebo nošením oděvů, které používal nemocný. K šíření onemocnění napomáhá nízká hygienická úroveň, promiskuita a pobyt v institucích (např. ubytovny, noclehárny, léčebny pro dlouhodobě nemocné, nemocnice, psychiatrické léčebny, ústavy sociální péče). Rizikové jsou zejména prostory, kde se často a rychle střídá velké množství lidí bez možnosti dostatečného úklidu a výměny ložního prádla. Problematické z hlediska možného přenosu jsou oděvy a prádlo, které se nedají prát na vyšší teploty než 40 °C.
Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Nakažlivost pacienta se svrabem trvá, dokud jsou v jeho kůži přítomny živé zákožky a vajíčka parazitů. Končí po řádně provedené protisvrabové kúře a po všech důkladně provedených hygienických opatřeních, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy či opakované nákaze. Lidé, kteří již svrab prodělali, jsou více vnímaví k opakovanému onemocnění. Lidé se sníženou imunitou jsou náchylnější k silné nákaze. Mezi hlavní faktory šíření svrabu patří přelidnění, sociální intimita, migrace populace, nízká hygienická úroveň, podvýživa, imunologické faktory, zejména snížená imunita, a pobyt v institucích.
Související odkazy
- Státní zdravotní ústav: Informační leták ke svrabu (PDF soubor, 1.7 MB)
- Státní zdravotní ústav: Svrab a současná epidemiologická situace ve výskytu svrabu v České republice (odkaz vede na stránky szu.cz)
- Česká akademie dermatovenerologie: Svrab (scabies) (odkaz vede na stránky dermanet.cz)
- Jitka Gartšíková: Parazitární kožní choroby a jejich léčba. Dermatologie pro praxi 2010, 4(4): 192–194. (odkaz vede na PDF soubor na webu dermatologiepropraxi.cz, 186 kB)
- Jana Zímová, Pavlína Zímová: Významné parazitární infekce genitálu – svrab. Urologie pro praxi 2013, 14(5): 218–223. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 132 kB)
