Ať už potíže trvají déle nebo se objevily teprve nedávno, lékař může indikovat další vyšetření, aby nepřehlédl jejich organickou příčinu (pokud existuje). Nebylo by však rozumné, aby se postižený člověk dožadoval všech vyšetření, která jsou k dispozici.
Lékař musí důkladně zvážit, které vyšetřovací metody by mohly být přínosem a která (zvláště pak opakovaná) vyšetření jsou spíše kontraindikována. Funkční tělesné obtíže bývají často vyvolány různými tělesnými, duševními a společenskými faktory. Při diagnostice a léčbě somatoformních poruch je důležité i to, aby se pacient sám zamyslel nad možnými příčinami a vzájemnými souvislostmi svých potíží.
Jak se stanoví diagnóza somatoformní poruchy?
Při podezření na somatoformní poruchu lékař nejprve odebere podrobnou anamnézu. Během anamnestického rozhovoru se pacienta vyptá i na psychicky zatěžující faktory (např. v práci, v rodině nebo ohledně jeho zdravotního stavu). Lékaře bude zajímat i to, zda člověk v poslední době neprožil nějakou traumatickou událost (např. úmrtí blízkého člověka, ztráta zaměstnání apod.). Zde je důležité si uvědomit, že psychosomatické reakce se často dostaví až s jistým zpožděním. To postiženému znesnadňuje, aby si uvědomil, že jeho příznaky mohou souviset s nějakou významnou životní událostí. Po anamnestickém rozhovoru následuje tělesné vyšetření.
V závislosti na udávaných obtížích může lékař indikovat některá další vyšetření (např. laboratorní vyšetření krve, EKG apod.). Do procesu stanovení diagnózy mohou být zapojeni lékaři různých odborností. Často tak trvá poměrně dlouho, než se postižený dozví příčinu svých obtíží.
Jak probíhá terapie somatoformní poruchy?
Somatoformní poruchy mívají různý průběh i tíži, proto se může lišit i jejich terapie:
- Pokud je terapie zahájena již v časném stadiu, spočívá v návštěvách psychoterapeuta nebo klinického psychologa, který se snaží postiženého uklidnit – v tom smyslu, že se nejedná o žádné tělesné onemocnění.
- Při déletrvajících, velmi špatně vnímaných obtížích je pacient nasměrován na detailnější informace a svépomoc, třeba i v rámci psychoedukace.
- Při těžkém průběhu bývá doporučována psychoterapie (v tomto případě např. aplikace metod behaviorální terapie, psychoanalýzy nebo hypnoterapie). Terapeut přitom může použít i techniky nácviku pozornosti, případně různé metody nácviku zvládání každodenních situací.
Užívání léků se u somatoformních poruch spíše nedoporučuje, lékař však za některých okolností může předepsat antidepresiva. Pomoci může i fyzioterapie či ergoterapie. Je-li terapie zahájena včas, lze někdy předejít chronickému průběhu. Na průběhu somatoformní poruchy se může negativně projevit vyhýbavé chování (člověk se například snaží „šetřit silami“, aby se jeho domnělé onemocnění nezhoršovalo), podstupování zbytečných vyšetření i léčby. Potíže i jejich terapii by měl v pravidelných intervalech detailně hodnotit odborník (ve smyslu „Funguje stávající terapie?“ či „Které potíže jsou aktuálně v popředí?“).
Terapie vyžaduje trpělivost. Je vhodné stanovovat si terapeutické cíle postupně. V průběhu terapie může člověk objevit své skryté rezervy, a také strategie zvládání problémů se mohou vyvíjet.
Co mohu dělat sám?
V rámci terapeutického rozhovoru si pacient s terapeutem ujasní, která konkrétní opatření mu budou vyhovovat. Pacient pak může sledovat, co mu dělá obzvláště dobře, a snaží se tato opatření začlenit do svého každodenního života. Může to být například:
- všeobecná snaha o zdravější životní styl (dostatek pohybu, zdravá výživa, „péče“ o duši, dostatek spánku),
- zapojení do společenského života (např. kontakt s přáteli, volnočasové aktivity),
- aktivní spolupráce s terapeutem,
- nácvik pozornosti,
- zamyšlení nad případnými životními změnami, které by mohly mít blahodárný účinek (případně i změna zaměstnání),
- hledání seriózních infomací o somatoformních poruchách,
- zapojení do aktivit svépomocné skupiny.
Obecně lze shrnout, že pomáhají taková opatření, ze kterých má člověk pocit, že dělá něco pro sebe. To sice často vyžaduje přemáhání a dostatek vůle, ale pokud člověk vydrží, úspěch se téměř jistě dostaví. Odborníci doporučují, aby si postižený stanovoval cíle postupně a přibližoval se k nim malými krůčky.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud máte podezření, že trpíte psychosmatickými obtížemi, poradí vám nejlépe psychiatr nebo psychoterapeut. Obrátit se můžete rovněž na klinického psychologa.
