Snížení chuti k jídlu obvykle vyvolává např. digoxin, léky proti zánětu a bolestem kloubů (antiflogistika), některá antidepresiva, antiparkinsonika, antibiotika, antidiabetika a cytostatika. Zvýšení chuti k jídlu vyvolávají např. antiepileptika, tricyklická antidepresiva, atypická psychofarmaka.
Významný vliv na interakci potravin a léků mají změny motility (pohyblivosti) trávicího traktu. Změny kvality chuti mohou vyvolávat inhibitory ACE (kardiofarmaka), antiarytmika a další léky (např. kovovou chuť v ústech). Některé léky omezují vstřebávání iontů vznikem nerozpustných komplexů, např. železo a zinek s některými antibiotiky.
Významné mohou být antivitaminové efekty. Cholestyramin (léky na snížení cholesterolu) a příbuzné látky mohou omezovat vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích. Jako antagonisté (brání v účinku) pyridoxinu (vitamin B6) mohou působit isoniazid (antibiotikum) a inhibitory monoaminooxidázy (antidepresiva), popsány jsou například periferní neuritidy (zánět nervů). Rovněž blokáda vstřebávání a funkce vitaminu D některými antiepileptiky může vyvolat osteomalacii (úbytek kostní hmoty).
Fenytoin (antiepileptikum), sulfasalazin (lék na léčbu zánětů) a fenobarbital (barbiturát) jsou antagonisté folátu (kyseliny listové), což může být významné jak ve stáří (vztah nedostatku folátu k demenci), tak v graviditě.
Někdy jsou neadekvátně zdůrazňovány interakce účinku warfarinu a příjmu zeleniny. Opakovaně se setkáváme se situací, kdy se pacient užívající warfarin dozvídá, že nemá jíst žádnou zeleninu. Metabolické efekty vitaminu K jsou přítomny až po požití velkého kvanta zelené zeleniny, např. brokolice nebo špenátu. Důležité je, aby pacient neměl velké excesy v příjmu těchto potravin a jedl pravidelně, pokud možno denně, malá množství zeleniny a byl tak nastavován na dávku warfarinu za definovaných podmínek.
Nejvýznamnější potravinovou interakcí jsou interakce léků s grapefruitovou šťávou. Nejlepším řešením je se této šťávě zejména ve stáří vyhýbat, pokud užíváme jakýkoli lék. Je snadno nahraditelná jinými šťávami.
Týká se to například i sildenafilu (Viagra). Grapefruitová šťáva významně zvyšuje i účinek kalciových blokátorů (kardiofarmaka) a dalších léků. Rozdíly mohou být velmi výrazné, např. zvýšení vstřebávání až o desítky i stovky procent u felodipinu (lék na vysoký krevní tlak) a verapamilu (kardiofarmakum), podobně je tomu u buspironu (lék proti úzkosti), karbamazepinu (antiepileptikum) a diazepamu. Velmi významná je tato interakce také u cyklosporinu (imunosupresivní léčivo) a cisapridu (prokinetikum – na zlepšení pohyblivosti trávicího traktu), kde hrozí nebezpečí závažných arytmií.
Velmi významné jsou účinky třezalky, která je součástí řady čajů, například výrazně snižuje účinek některých statinů (léky na snížení cholesterolu).
Další významnou interakcí jsou interakce tyraminu (druh aminu) s inhibitory MAO (monoaminooxidázy, antidepresiva). Mohou se projevit bušením srdce, pocením, hypertenzní krizí. Tyramin pochází z mléka a masa. Jeho množství v jídle je těžké odhadnout. V sýrech bývá přítomen v množství 0–2 mg/g, (např. v čedaru je ho minimum, v sýrech typu brie a camembert naopak mnoho). Je obsažen i v konzervovaných luštěninách, mase a alkoholických nápojích.
Další potravinové interakce jsou již vzácnější, např. histaminové reakce při interakci isoniazidu (antibiotikum) a ryb, antabusové reakce při interakci alkoholu a metronidazolu (abntibiotikum).
Některé uvedené interakce se týkají spíše gurmánů a nikoli starších osob s obvykle jednotvárnější stravou.
