Nutriční aspekty stárnutí

Na experimentálních zvířatech bylo prokázáno, že u jedinců vychovaných v malnutrici dochází až v pozdějším věku k preferenci využití mastných kyselin ve výživě myokardu (srdeční svaloviny). Tento toxický vliv tukového metabolismu na myokard bývá někdy uváděn jako hlavní faktor zkracující život obézních a prodlužující život asteniků (štíhlý typ člověka).

Pokusy na opicích ukázaly, že opice s restrikcí v dietě měly 2,6× nižší mortalitu a 3,7× nižší inzulinorezistenci (necitlivost na inzulin), resp. hyperinzulinemii (zvýšená koncentrace inzulinu v krvi). Rozdíl v délce života byl 25 a 32 let. Život tedy dokáže prodloužit racionální zdravá dieta, dostatečná fyzická aktivita a zábrana vzniku nadváhy a obezity.

Při procesu stárnutí se postupně, ale individuálně zhoršuje funkční kapacita orgánů a fyziologických systémů. Z nutričního (výživového) hlediska je pak významné zejména:

• ztráta pocitu žízně a zhoršení tekutinové bilance,
• zhoršení renálních (ledvinových) funkcí,
• úbytek svalové hmoty,
• úbytek psychických funkcí a ztráta motivace,
• změny imunitního systému.

Nutriční stav starší populace je ovlivňován především sociálními a zdravotními faktory. Uplatňuje se úbytek mezilidských kontaktů, ekonomické faktory, omezení fyzických schopností vařit a nakupovat, vedlejší účinky léků, zhoršení funkce trávicího traktu. Starší osoby mohou trpět konkrétním nedostatkem živin; typický je nedostatek bílkovin, ovoce a zeleniny, vitaminu D a C, folátů (kyseliny listové). Potřeba energie klesá asi o 200 kJ na 10 let od 50. roku věku.

Nutriční péče ve stáří

Ohrožení poruchou výživy by si měl uvědomit každý, kdo přichází se starším člověkem do styku – zdravotník, sociální pracovník i příbuzný. Nejdůležitější je sledovat dietní a nutriční faktory ve stáří a dostatečně se na ně ptát. Je nutné dodržovat dostatečnou pestrost stravy. Říká se, že hlavním geriatrikem (lékem na stáří) je voda. Sledování dostatečné hydratace je skutečně nejdůležitějším opatřením v péči o starší pacienty. Je třeba stimulovat chuť k jídlu, jídlo by mělo být chutné, barevné a čerstvé.

Při narození činí voda 70 % těla, v dospělosti kolem 60 %, ve stáří pak mnohem méně. Příjem tekutin by měl ve formě stolní vody činit kolem 2 litrů v zimě, v létě více. Balená voda nemusí být výhodnější a kvalitnější než voda z vodovodu a je asi 300× dražší. Pokud je voda jediným zdrojem tekutin, měla by mít střední obsah minerálů. Optimální obsah minerálů je 200–400 mg na litr. Stolní vody jsou přírodní čisté vody, bez chemické úpravy, mohou mít více dusičnanů (kromě kojenecké vody – omezení dusičnanů).

Přírodní minerální voda obsahuje obvykle přes 1 g/l minerálů (doporučená dávka na den 0,5 l). Přírodní léčivá voda by se pak měla užívat jen v udávané indikaci (doporučení). Balená voda se po 2 týdnech často kazí, zejména v horku. Povinné údaje u balené vody jsou: výrobce, označení druhu, velikost balení, způsob použití, datum trvanlivosti, původ a obsah CO₂, složení minerálů, udání úpravy pro kojence, např. převaření. Nepovinné údaje: doporučené skladování a poslední analýza. Pravidelný příjem tekutin je nejdůležitějším dietním opatřením ve stáří.

S ohledem na hrozící nedostatek vitaminů a kalcia (vápníku) ve stáří je důležité sledování příjmu mléčných výrobků, masa, ovoce a zeleniny. Nejlepším povzbuzením chuti k jídlu ve stáří je fyzická aktivita, zejména procházky. Ty mají význam i při přeměně potřebného vitaminu D UV zářením. Nedokážeme-li udržet nutriční stav staršího pacienta, je vhodné využití některé formy doplňkové umělé výživy (viz články Enterální výživa a Parenterální výživa).