Úzkostné poruchy: diagnóza

Vyloučení tělesných příčin

Před potvrzením diagnózy úzkostné poruchy je nutné nejprve vyloučit tělesnou příčinu potíží. Mezi nejvýznamnější tělesné diferenciální diagnózy patří např. onemocnění plic, srdečně-cévní onemocnění, závratě a poruchy rovnováhy, a v neposlední řadě neurologická onemocnění. Vždy by mělo být provedeno tělesné vyšetření. Lékař bude chtít provést i vyšetření krve (krevní obraz, hormony štítné žlázy apod.) a EKG. Podle potřeby mohou být indikována i některá další doplňující vyšetření (např. funkční vyšetření plic nebo vyšetření pomocí magnetické rezonance). Dále je potřeba objasnit, zda se úzkost nevyskytuje jako doprovodný příznak jiného duševního onemocnění, např. deprese.

Formy patologických úzkostí

Úzkostné poruchy jsou obvykle diagnostikovány podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) [1]. Obecně se rozlišuje mezi několika různými formami úzkostných poruch:

• úzkost nezávislá na konkrétním předmětu nebo situaci – v tomto případě není zřejmé, před čím má přesně člověk strach; úzkost člověka doprovází prakticky nepřetržitě (generalizovaná úzkostná porucha) nebo se v určitých momentech spustí ve formě paniky (panická porucha);
• úzkost závislá na konkrétním předmětu nebo situaci – v tomto případě existuje něco konkrétního, před čím má člověk strach, tzv. fobie (např. sociální fobie);
• úzkost smíšená s depresí (nebo s kompulzemi, viz článek Obsedantně kompulzivní porucha: co to je?).

Přitom je potřeba rozlišovat i způsob, jakým se úzkost projevuje:

• v souvislosti s pocity/emocemi: smrtelná úzkost; pocit, že člověk nemá kontrolu nad situací; pocit beznaděje; pocit zoufalství; extrémní vnitřní napětí a strach apod.;
• v myšlenkách: člověk nedokáže odhadnout, co by se mohlo stát; obává se, že by se něco mohlo pokazit; má strach, že ztratí kontrolu nad situací; má strach, že danou situaci nezvládne fyzicky apod.;
• v chování: nezvladatelné nutkání prchnout, vyhýbavé chování (např. útěk k alkoholu, uklidňujícím prostředkům apod.).

V širším smyslu se sem řadí i úzkosti vyvolané posttraumatickou stresovou poruchou, některými látkami (např. drogami, viz kategorie Nelegální návykové látky) nebo zdravotními problémy (např. po diagnóze nádorového onemocnění).

Stručný přehled nejčastěji se vyskytujících úzkostných poruch

K nejčastěji se vyskytujícím úzkostným poruchám patří:

• Panická porucha: úzkost se objevuje náhle a je doprovázena zřetelnými tělesnými příznaky (např. bušení srdce, pocení, závrať, nevolnost apod.). Postižený může pociťovat i horko či chlad, případně brnění v končetinách. Člověk se bojí, že omdlí nebo že zešílí; v nejtěžších případech se postižený obává, že zemře. Tyto ataky (záchvaty paniky) přicházejí zčistajasna a trvají několik minut, během nichž se potíže stupňují. Panická porucha se často vyskytuje zároveň s agorafobií.
• Agorafobie: postižený pociťuje úzkost z určitých míst, často v kombinaci se záchvaty paniky. Společným znakem těchto míst je, že záchvat úzkosti v nich by mohl působit na okolí trapně či nepatřičně (často jsou to veřejně přístupná místa nebo stísněné prostory, jako je třeba výtah). Pokud je na daném místě zároveň někdo, komu člověk trpící agorafobií důvěřuje, je pro něj snadnější se s touto situací vyrovnat.
• Sociální fobie: postižený se vyhýbá situacím, ve kterých by byl středem pozornosti. Člověku trpícímu sociální fobií tak může být zatěžko např. přednášet nebo se pokusit sblížit s protějškem opačného pohlaví.
• Specifické fobie: úzkost vyvolávají zcela specifické podněty; řadí se sem např. strach z pavouků (arachnofobie), strach z výšek (akrofobie), strach z onemocnění rakovinou (kancerofobie) apod.
• Generalizovaná úzkostná porucha: tato forma úzkosti se projevuje tělesnými i duševními potížemi. Z tělesných potíží je to často třes, závratě, bušení srdce apod. Mezi duševní potíže se řadí snížená schopnost soustředění, nervozita nebo poruchy spánku. Úzkost v tomto případě člověka provází prakticky nepřetržitě, jen se někdy dostane do popředí více, jindy méně. Člověku trpícímu generalizovanou úzkostnou poruchou není jasné, před čím má vlastně strach, a obecně může být velmi ustaraný (bojí se o sebe, o své okolí apod.).
• Smíšená úzkostně depresivní porucha [2]: příznaky úzkosti se mísí s příznaky deprese, nicméně příznaků ani jednoho typu není tolik, aby mohla být potvrzena diagnóza úzkostné poruchy nebo depresivní poruchy. Pokud příznaky jednoho typu nakonec přece jen převládnou, odborník (nejčastěji psychiatr) se přikloní k jedné z diagnóz (úzkostná porucha nebo deprese).

Na koho se mohu obrátit?

Pokud máte podezření, že trpíte úzkostnou poruchou, poradí vám nejlépe psychiatr nebo psychoterapeut. Na psychiatrickou péči o děti a dospívající (do 18 let) se specializují dětští psychiatři. Obrátit se můžete rovněž na klinického psychologa.

Související odkazy

1. Michal Kryl: Úzkostné poruchy. Psychiatrie pro praxi 2005, 3: 155. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 55 kB)
2. Smíšená úzkostně depresivní porucha (odkaz vede na web Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví)