Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Duševní onemocnění
  • Úzkostné poruchy
  • Aktuální: Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): co to je?

Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): co to je?

Kategorie: Úzkostné poruchy – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Už jste se někdy přistihli, že znovu kontrolujete, zda jste skutečně vypnuli kávovar? Možná jste to ještě před odchodem z domova zkontrolovali dvakrát po sobě. To ještě není důvod k obavám. Pokud však vtíravé myšlenky a nutkavé jednání silně ovlivňují život a postižený jimi trpí, měl by vyhledat odbornou pomoc.

Ilustrační obrázek k článku „Obsedantně kompulzivní porucha: základní informace“

Obsese a kompulze

Výrazem obsese označují psychologové nechtěné, vtíravé, opakující se a neodbytné myšlenky, které se znovu a znovu vnucují do mysli člověka. Naproti tomu kompulze znamenají nutkavé, opakující se jednání či chování člověka.

Jak již vyplývá ze samotného názvu, obsedantně kompulzivní porucha (někdy se používá zkratka OCD z anglického výrazu obsessive-compulsive disorder) se vyznačuje obsesemi a kompulzemi. Postižený se často zdráhá vyhledat pomoc, neboť své potíže sám vnímá jako podivné a stydí se za ně. Pokud se však svěří odborníkovi (v tomto případě psychoterapeutovi, případně psychiatrovi), ten ho nejen pochopí, ale zejména mu může pomoci.

Příklady kompulzí (nutkavého jednání):

  • neustálé kontrolování – např. dveří, zda jsou skutečně zamčené, až člověk přijde pozdě do práce,
  • nadměrný smysl pro pořádek – např. neustálé přerovnávání šatníku, protože jeden kus oblečení není dokonale složený,
  • nutkavé mytí – nejčastěji rukou, často tak dlouho a důkladně, dokud nejsou rozedřené,
  • patologické shromažďování – např. shromažďování novin či časopisů v takové míře, až tím zásadně trpí kvalita bydlení.

Jak již bylo naznačeno výše, obsese jsou v obecném slova smyslu opakující se vtíravé myšlenky, ale mohou to být různé představy, obrazy, pochybnosti, přesvědčení či obavy. Postiženému způsobují velkou tíseň a mnohdy jej i děsí, zvláště pokud jsou násilného či protispolečenského charakteru. Mohou to být třeba představy, že postižený někomu ublíží, že se nakazí nějakou nemocí, ale i myšlenky se sexuálním podtextem, přemítání o náboženských otázkách nebo tzv. ruminace (zdlouhavý a neproduktivní sled myšlenek na nějaké téma). Postižení si původ svých myšlenek většinou uvědomují („mohu si za to sám“) a jsou jimi znepokojeni. Vědí, že jejich myšlenky (i způsob jejich chování) jsou přehnané nebo nesmyslné, vnímají je jako přítěž, ale nedokáží se jich zbavit.

Lidé trpící OCD často své kompulze vnímají jako prevenci něčeho, co by mohlo uškodit jim samým nebo i někomu jinému. Během terapie může někdy vyjít najevo, že příčinou jejich nutkavého chování je skutečná událost nebo opravdová hrozba. Nemusí tomu tak být ale zdaleka vždy.

Depersonalizace: zdání neskutečnosti sebe sama

V rámci obsedantně kompulzivní poruchy se může vyskytnout i jev označovaný jako depersonalizace. Člověk má pocit, že je sám sobě cizí. Své vlastní pohyby nevnímá, jako by je vykonával sám, má pocit myšlenkové prázdnoty. Postižený se ve srovnání s minulostí cítí silně změněn a má z toho tísnivý pocit. Vztah k realitě ale u lidí postižených OCD – na rozdíl od psychózy – zůstává zachován. Projevy depersonalizace se vyskytují nejen v rámci OCD, nýbrž i u jiných duševních onemocnění, např. u deprese.

Jak vzniká obsedantně kompulzivní porucha?

Mechanismus vzniku OCD zatím nebyl jednoznačně objasněn. Na vzniku této duševní poruchy se pravděpodobně podílejí jak neurobiologické faktory, tak prožitky z dřívějška. K předpokládaným neurobiologickým příčinám patří například nerovnováha neurotransmiterů v mozku, genetické faktory nebo změny ve funkci mozku. Obsedantně kompulzivní porucha se „nedědí“, nicméně riziko jejího vzniku může být zvýšené, pokud byla diagnostikována u příbuzných.

Pro léčbu OCD se obzvláště osvědčila skupina antidepresiv označovaných jako selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (někdy se používá zkratka SSRI z anglického výrazu selective serotonin reuptake inhibitors). Odborníci se proto domnívají, že jednou z příčin OCD je nerovnováha neurotransmiteru serotoninu. Vliv však mohou mít i jiné neurotransmitery (např. glutamát nebo dopamin). Na vzniku OCD se však může podílet řada dalších faktorů, které jsou u každého člověka individuální, např. sociální prostředí, naučené chování apod.

Související odkazy

  1. Ján Praško a kol.: Obsedantně-kompulzivní porucha. Grada Publishing a.s., Praha 2019, 272 s. ISBN: 978-80-271-0495-6 (odkaz vede na web grada.cz)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Úzkostné poruchy

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku“

    Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku

    Duševní onemocnění

    V našem mozku jsou vzájemně propojeny miliardy nervových buněk (neuronů), které spolu komunikují pomocí elektrických impulzů přenášených za pomoci neurotransmiterů.

  • Ilustrační obrázek k článku „Obsedantně kompulzivní porucha: diagnóza a léčba“

    Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): diagnóza a léčba

    Úzkostné poruchy

    Pokud obsese a kompulze člověka zatěžují natolik, že mu výrazně znepříjemňují každodenní život, je nutné vyhledat pomoc odborníka. Postiženým je mnohdy zatěžko, aby se přemohli a kontaktovali psychiatra či psychoterapeuta. Ti však úzkostným poruchám rozumějí a člověku dokážou pomoci.

  • Ilustrační obrázek k článku „Tiky a Tourettův syndrom: diagnóza a léčba“

    Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba

    Tikové poruchy

    Tikové poruchy a Touretteův syndrom jsou v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) klasifikovány jako „poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“. Diagnostiku provádí (dětský) psychiatr, (dětský) psycholog nebo (dětský) neurolog.

  • Ilustrační obrázek k článku „Poruchy příjmu potravy: základní informace“

    Poruchy příjmu potravy: co to je?

    Poruchy příjmu potravy

    Poruchy příjmu potravy se mohou projevovat velmi různými způsoby. Zatímco někteří pacienti hladoví, jiní konzumují příliš velké množství potravy.

Doporučené zdroje

  • Obsedantně kompulzivní porucha

    Úzkostné poruchy

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě obsedantně kompulzivní poruchy. Příspěvky se zabývají zejména chorobným kontrolováním, neustálým opakováním určité činnosti, patologickým hromaděním věcí, sebezanedbáváním a vtíravými myšlenkami.

    Přejít na externí zdroj
  • Úzkostné poruchy

    Úzkostné poruchy

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě úzkostných poruch. Seznámíte se s různými druhy fobií a také s technikami, které se doporučují na uvolnění napětí a zvládání úzkostných stavů.

    Přejít na externí zdroj

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 26.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace