Úzkostné poruchy

Úzkostná a obsedantně kompulzivní onemocnění mají mnoho podob, např. fobie, záchvaty paniky, nutkavé rituály nebo myšlenky. Postižení je většinou vnímají jako velmi stresující. Hlavními pilíři léčby jsou léky a psychoterapie. V kombinaci s úzkostnými, respektive obsedantně kompulzivními onemocněními, se mohou vyskytnout i jiná psychická onemocnění (např. deprese).


  • Úzkostné poruchy: co to je?

    Strach má pro zdravý život velký význam. Strach chrání: je-li něco vnímáno jako ohrožující a zdá se být nepředvídatelným, lidé se přirozeně bojí, tím mohou předcházet nebezpečí nebo mu náležitě čelit. Tělo a mysl se přepnou do režimu „bojuj nebo uteč“. Nastartují se rychlé pohyby, kdy se např. zvyšuje krevní oběh, dýchání a svalové napětí. Může se však dostavit i vyděšená reakce, která „ochromí“ a šokuje.

  • Úzkostné poruchy: diagnóza

    Včasná diagnóza úzkostné poruchy umožňuje rychlé zahájení léčby a snižuje riziko rozvoje dalších duševních onemocnění, např. deprese. Na základě odebrané anamnézy stanoví odborník (psychiatr, klinický psycholog nebo psychoterapeut) nejprve suspektní diagnózu.

  • Úzkostné poruchy: léčba

    Léčba úzkostných poruch je založena na dvou hlavních pilířích, kterými jsou psychoterapie a medikamentózní léčba. Léky se nasazují především v případech středně těžké nebo těžké úzkostné poruchy. Pokud má porucha obzvláště těžký průběh, může být nutná i hospitalizace nebo rehabilitace.

  • Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): co to je?

    Už jste se někdy přistihli, že znovu kontrolujete, zda jste skutečně vypnuli kávovar? Možná jste to ještě před odchodem z domova zkontrolovali dvakrát po sobě. To ještě není důvod k obavám. Pokud však vtíravé myšlenky a nutkavé jednání silně ovlivňují život a postižený jimi trpí, měl by vyhledat odbornou pomoc.

  • Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): diagnóza a léčba

    Pokud obsese a kompulze člověka zatěžují natolik, že mu výrazně znepříjemňují každodenní život, je nutné vyhledat pomoc odborníka. Postiženým je mnohdy zatěžko, aby se přemohli a kontaktovali psychiatra či psychoterapeuta. Ti však úzkostným poruchám rozumějí a člověku dokážou pomoci.

  • Selektivní mutismus

    Selektivní mutismus (SM) je úzkostná porucha, při které dítě v určitých situacích nebo v přítomnosti konkrétních lidí nedokáže mluvit (například ve školce či škole), přestože v bezpečném domácím prostředí komunikuje bez problémů. Nejedná se o tvrdohlavost ani o poruchu jazyka či řeči, ale o silný vnitřní blok způsobený úzkostí, který vyžaduje citlivý přístup okolí a včasnou pomoc odborníků, zejména klinického logopeda a klinického psychologa.

Doporučené externí zdroje

  • Úzkostné poruchy u dětí a dospívajících. Pro rodiče a pečující

    Brožurka Úzkostné poruchy u dětí a dospívajících vysvětlí rodičům a dalším pečujícím, jaké jsou projevy těchto poruch a jejich nejčastější typy, jejich příčiny a jak se léčí. V otázkách a odpovědích poradí rodičům a pečujícím, jak se zmínit dětem o terapii, kde je hranice mezi normálním strachem a úzkostnou poruchou, zda je třeba poruchu léčit, jak zmírnit příznaky a předá řadu dalších užitečných informací.

    Přejít na externí zdroj
  • Úzkostné poruchy

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě úzkostných poruch. Seznámíte se s různými druhy fobií a také s technikami, které se doporučují na uvolnění napětí a zvládání úzkostných stavů.

    Přejít na externí zdroj
  • Obsedantně kompulzivní porucha

    Zdroje věnované příčinám, projevům, diagnostice a léčbě obsedantně kompulzivní poruchy. Příspěvky se zabývají zejména chorobným kontrolováním, neustálým opakováním určité činnosti, patologickým hromaděním věcí, sebezanedbáváním a vtíravými myšlenkami.

    Přejít na externí zdroj