Psychoterapie
V psychoterapii se klade důraz na vztah založený na důvěře mezi pacientem a terapeutem, neboť jen za těchto podmínek lze bez zábran diskutovat o pacientových problémech a obavách. Terapeut má odborné znalosti a kompetence, díky nimž postiženému vysvětlí, jak si může sám pomoci v krizových situacích. Pacient se například učí znovu aktivovat své vnitřní zdroje, porozumět problémům, které jej tíží, a osvojí si strategie, jak zvládat krizové situace. Je to například:
- postupné odbourání vyhýbavého chování a konfrontace s objektem, ze kterého má pacient strach (to je příklad uplatnění behaviorální terapie),
- relaxační metody,
- nácvik komunikace.
Jakmile se pacient bezpečně naučí čelit svým obavám, porozumí jim a naučí se s nimi zacházet, výrazně se mu uleví. V ideálním případě se pacient těchto obav zbaví úplně.
V léčbě úzkostných poruch se velmi osvědčily behaviorálně terapeutické postupy, které využívají nejen specializovaní behaviorální terapeuti, ale naučili se je používat i odborníci jiných specializací (zejm. psychoterapeuti a kliničtí psychologové).
Medikamentózní léčba
Medikamentózní léčba se využívá jen u závažnějších úzkostných poruch, většinou jako doplněk k psychoterapii. Psychiatr může předepsat antidepresiva, jejichž účinek byl prokázán nejen u pacientů s depresí, ale i u lidí postižených úzkostnou poruchou. Krátkodobě mohou pomoci i uklidňující léky (trankvilizéry). Benzodiazepinové trankvilizéry (např. diazepam) lze ale používat jen krátkodobě nebo v případech akutních záchvatů paniky, neboť jsou potenciálně návykové.
Ve spíše ojedinělých případech (a opět pouze u závažných úzkostných poruch) mohou být předepsána tzv. antiepileptika nebo neuroleptika.
Další možnosti léčby
V závislosti na tíži poruchy může pomoci i léčba u klinického psychologa. Ten může postiženého naučit strategii cíleného zvládání úzkostných stavů.
K dalšímu zvýšení kvality života mohou přispět sportovní aktivity, neboť při těch se mj. odbourávají stresové hormony.
Pokud se u postiženého kromě úzkostné poruchy vyskytuje ještě nějaká další duševní porucha (např. deprese, obsedantně kompulzivní porucha nebo závislost), je potřeba tomu léčbu individuálně přizpůsobit.
Na koho se mohu obrátit?
Při úzkostných poruchách nabízejí podporu zejména psychoterapeuti, lékaři s výcvikem v psychoterapeutické medicíně nebo kliničtí psychologové. Případně můžete kontaktovat svého praktického lékaře, který vám doporučí konkrétní kontakty.
Související odkazy
- Eliška Nosková, Pavla Stopková, Antonín Šebela: Aktuální trendy v terapeutickém přístupu u úzkostných poruch. Psychiatrie pro praxi 2017, 18(3): 106–113. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 540 kB)
- Jiřina Kosová: Co opravdu funguje u úzkostných poruch: k terapeutickým kombinacím přidáme cvičení. Psychiatrie pro praxi 2010, 11(1): 11–14. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 176 kB)
