Zdravé zuby a vzhledný, funkční chrup je dnes pro mnoho lidí samozřejmostí. Kdo se o sebe stará, nechá si zubní defekty opravit konzervačním zubním ošetřením jako např. výplněmi. Další možností záchrany zubů jsou různé typy zubních náhrad – od korunek a můstků až po protézy.
Zuby, které byly poškozeny úrazem nebo zubním kazem, lze léčit různými způsoby. Základním cílem je vadu ohraničit a uzavřít, obnovit normální funkci a tvar zubu a chránit jej před napadením zubním kazem nebo před prohlubováním stávajícího zubního kazu. Spektrum dostupných výplňových materiálů pro výplně, vložky atd., je poměrně široké: od osvědčených materiálů, jako jsou zlato či amalgám, až po moderní plasty (kompozity) a keramiku.
Ztráta zubní hmoty nebo i celých zubů je občas tak výrazná, že vyplnění či rekonstrukce daného zubu již nepřichází v úvahu. V takových případech se zubní lékař snaží obnovit přirozenou funkci a estetiku chrupu pomocí fixních či snímatelných zubních náhrad nebo různých kombinovaných řešení. Mezi materiály používané k tomuto účelu patří kovové slitiny, plasty zabarvené do přirozené barvy zubů a keramika.
Zubní implantáty jsou systémy většinou šroubovitého nebo válcovitého tvaru, které slouží jako náhrada přirozeného kořene zubu po ztrátě zubu. Vsazují se operativně do kosti čelisti. Tyto umělé kořeny zubů jsou po fázi zotavení opatřeny fixní zubní náhradou ve formě korunek nebo můstků, případně pomáhají držet snímatelné zubní náhrady.
Extrakce (vytržení) zubu a ošetření kořenových kanálků patří mezi nejčastější zákroky v zubním lékařství. Tyto rutinní procedury se obvykle provádějí v lokální anestezii, v případě nutnosti i v celkové anestezii.
Jen málokdo chodí rád k zubnímu lékaři. Strach ze zubního ošetření („strach ze zubaře“) je v zubní ordinaci běžným jevem, a to navzdory současným možnostem bezbolestného ošetření zubů v lokální anestezii. Někdy představuje strach dokonce tak velkou zátěž, že pacienti k zubnímu lékaři nechodí vůbec. V takovém případě mluvíme o dentální fobii. Ta může vést k dalším nejen zubním, ale i celkovým zdravotním problémům.
Odhaduje se, že přibližně 40 % dětí a dospívajících trpí nesprávným postavením zubů, které, pokud se neléčí, může dlouhodobě ovlivnit kvalitu života a zdraví. Nepravidelný chrup je často vnímán jako znepokojující, zejména z estetických důvodů. Většinou přivádějí děti k ortodontistovi rodiče; stále častěji však chtějí doplnit ortodontickou terapii vynechanou v adolescenci i dospělí. Rozdíl spočívá v tom, že v dospělosti lze korigovat pouze špatně zarovnané zuby, ale již není možné upravit nežádoucí vývoj ve velikosti a poloze čelistí, jejichž terapii je nutné provádět během růstové fáze dítěte.