Záněty horních dýchacích cest
Horní dýchací cesty jsou tak významnou bránou do organismu a jsou proto náležitě vybaveny místním imunitním systémem na sliznicích a v místních lymfatických uzlinách.
Záněty horních dýchacích cest jsou běžná onemocnění, nejčastěji virového původu (chřipka a chřipce podobná onemocnění), případně bakteriálního původu, vzácněji i jiného původu. Projevují se různými příznaky podle dominantní lokalizace zánětu. Vedoucím příznakem může být bolest v krku při zánětu nosohltanu, rýma při zánětu nosní sliznice nebo bolest hlavy při zánětu vedlejších dutin. Bolest při polykání, chrapot až ztráta hlasu a suchý bolestivý kašel je příznačný pro zánět hrtanu (laryngitidu). Akutní laryngitida může mít dramatický průběh v batolecím věku. Příznakový soubor zánětu horních dýchacích cest může obsahovat teplotu, celkovou zchvácenost, bolest v krku, kašel, rýmu, chrapot nebo současné průjmy. Obtíže obvykle odezní spontánně během několika dnů, případně do týdne při léčbě podle příznaků, ale mohou se i komplikovat.
Léčba podle příznaků (tzv. symptomatická léčba) obvykle obsahuje klidový režim, podávání tekutin, obkladů, léků proti horečce a bolestem (paracetamol, ibuprofen), léků působících lokálně (kloktadla), léků podporujících vykašlávání (tzv. expektorancia) nebo tlumících kašel tzv. antitusika). U viróz podání antibiotik nepomůže. Návštěva lékaře má smysl obvykle nejdříve po 3 dnech trvání takových příznaků, případně při komplikacích. Odlišení od bakteriálního původu potvrdí nízká hladina CRP, obvykle pod 30 mg/l. Závažnější jsou infekce horních dýchacích cest bakteriálního původu, jako je streptokoková angina, bakteriální záněty vedlejších dutin nebo hrtanu. Obvykle jsou komplikací virových zánětů. Bakteriální původ pomůže odhalit vyšetření CRP s hladinou nad 50mg/l. Pak jsou indikována antibiotika.
Záněty dolních dýchacích cest
Záněty dolních dýchacích cest jsou závažnější, i když příznaky nemusí být zpočátku tak naléhavé. Základním příznakem akutní bronchitidy je suchý kašel a bolest na hrudi. Ten obvykle přechází na kašel produktivní, s expektorací (vykašláváním) hlenů. Chronický kašel s vykašláváním žlutého až zeleného hlenu značí bronchitidu chronickou.
Nejčastější jsou akutní bronchitidy virového původu, které také často provází zvýšení teploty. Podobně jako u angíny k orientaci o vhodnosti léčby antibiotiky pomůže stanovení CRP. Při předpokládaném virovém původu doporučíme léčbu podle příznaků (tzv. symptomatickou léčbu), která obnáší klidový režim, podávání tekutin, léků proti horečce a bolestem (paracetamol, ibuprofen), a léky podporující vykašlávání (tzv. expektorancia) nebo tlumící kašel tzv. antitusika).
V případě vyššího CRP nebo produkce hlenohnisavého sputa (vykašlávaného hlenu), zvyšujícího podezření na bakteriální zánět, doporučí lékař antibiotika. Podobně doporučí antibiotickou léčbu u pacienta s vyšším rizikem komplikací, např. u pacienta s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním nebo u pacienta s diabetem.
Zápal plic (pneumonie) je zánětlivé postižení plicní tkáně, včetně plicních sklípků. Může zásadně ovlivnit dýchací funkce. Projevuje se bolestí na hrudi, teplotou, kašlem a ztíženým dýcháním až dušností. Je často komplikací virových zánětů dýchacích cest.
Popsané příznaky, fyzikální nález na hrudníku a vysoké CRP jasně orientují lékaře k provedení RTG snímku, který diagnózu odhalí.
Příznaky mohou být ale delší dobu méně nápadné: únavnost, menší výkonnost a kratší dech, teploty lehce nad 37 °C, pokašlávání a mírná bolest na hrudi. Poslechový nález na hrudníku může být minimální a ani vyšetření CRP nemusí být jednoznačné. Na RTG vyšetření může pak být nález zápalu plic překvapením.
Léčebně se uplatňují antibiotika a dále režimová opatření, zahrnující klid, tekutiny a léky na kašel. Pacienti v závažných stavech jsou hospitalizováni a stav může vyžadovat i podporu dýchání.
Riziku zápalu plic jako komplikace virových zánětů jsou vystaveni především lidé s chronickým onemocněním srdce a plic, ledvin, imobilizovaní a diabetici. Ti všichni by měli být preventivně očkováni proti chřipce i pneumokokovi, jako nejčastějšímu původci bakteriální pneumonie.
Chronické záněty dýchacích cest zahrnují chronické záněty nosohltanu, hrtanu a chronické bronchitidy, s velkým podílem kouření na svém vzniku. Z alergických onemocnění jsou časté alergická rýma a průduškové astma (lat. asthma bronchiale).
