Poruchy vodní bilance bývají dále provázeny kvalitativními změnami vnitřního prostředí – změnami hladin iontů, plazmatických proteinů a poruchami acidobazické rovnováhy. Některé dietologické aspekty těchto změn jsou uvedeny v samostatných článcích (viz kapitola Výživa nemocných). Dietní úprava často nestačí a je třeba volit infuzní léčbu či farmakoterapii.
Denní ztráta vody představuje u zdravého jedince přibližně ztrátu močí 1–1,5 litru, viditelným i neviděným pocením cca 1 litr, v dechu se ztrácí asi 250 ml a ztráta stolicí je, pokud nejsou přítomny průjmy, zanedbatelná. Ztrátu tekutin je třeba hradit perorálním příjmem (ústy). Asi 500 ml představuje tzv. metabolická voda, která vzniká při metabolických procesech. Při fyzické aktivitě a sportu lze běžně ztratit kolem 3 litrů vody, při sportu v teple až 1,5 litru za hodinu. V létě je spotřeba tekutin při fyzické aktivitě značná, v zimě stačí při lehčí sportovní zátěži podání do 2 litrů navíc. Vhodné je i podání iontů (K, Mg, Ca, PO4). Optimální je podání litru minerálky asi hodinu před sportem (Korunní, Mattoni, Magnesia), po sportu pak doplníme další 1–1,5 litru. Vhodné jsou i ředěné džusy (s vyšším obsahem draslíku).
Doplnění iontů draslíku a sodíku zajistíme i potravinami (viz článek Dieta u vysokého krevního tlaku). Při větší ztrátě, např. při infekčním průjmu, polyurii (více než tři litry moči denně) apod., často nestačí perorální hydratace a je nutné přistoupit k infuzím. Dehydrataci poznáme posouzením povrchu jazyka či vyšetřením kožního turgoru (napětí kůže). Nejvíce jsou jí ohroženi starší lidé a děti. Zvláště nebezpečné jsou sekreční průjmy, například při choleře, kdy je ztráta vody vyvolána její aktivní sekrecí do střeva a zejména u dětí dochází k ohrožení na životě.
K retenci (zadržování) tekutin dochází často u obézních při výkyvech dietního příjmu. Pacient po hladovce, instantní redukční dietě či výrazném kalorickém omezení často při zahájení běžného dietního příjmu velmi rychle tekutiny retinuje. Proto je po těchto léčebných postupech nutné opatrné zvyšování příjmu kalorií a iontů. Pacienti jsou pak často zaskočeni prudkým váhovým vzestupem, což je typické pro diabetiky a pacienty s inzulinorezistencí (snížená odpověď na podání inzulinu) po ostrém redukčním režimu.
Pro hydrataci u nemocných dětí užíváme i speciální roztoky, např. Kulíšek.
Dieta při otocích
Otoky nastávají obvykle při retenci tekutin, přitom v cévním řečišti bývá často hypovolemie a hypotenze. Vznik otoků je typický pro kardiovaskulární onemocnění, hypertenzi, renální insuficienci (selhání ledvin), jaterní cirhózu a další nemoci. Hlavním dietním opatřením je neslaná dieta s šetřící úpravou, v dietním systému nemocnic je označena číslem 10. Příklad jídelníčku pro neslanou dietu při otocích je uveden v tab. 1.
Pravidla diety při otocích
1. Neslaná dieta – bez použití kuchyňské soli a slaných potravin. Množství Na (sodiku) ve stravě je do 1 g/den. Šetřící úprava potravin, s vyloučením dráždivých druhů koření a nadýmavých potravin. Neslanou chuť můžeme částečně zastřít přídavkem kořenové zeleniny při vaření, použitím zelených natí (petrželka, pažitka, celerová nať, kopr, bazalka, saturejka, libeček atd.), kmínem, nakyslou chutí, přídavkem rajčatového protlaku.
2. Podle bilance příjmu a výdeje tekutin můžeme i omezit příjem nápojů. Nezařazujeme polévky, protože neslané nejsou chutné a při zadržování tekutin v těle a tvorbě otoků se doporučuje omezení tekutin. Zcela vynecháme pití minerálních vod.
3. Maso vaříme, dusíme, pečeme bez vypékání, občas grilujeme v troubě. Omáčky zahušťujeme moukou, kterou můžeme pro lepší chuť a barvu opražit nasucho dorůžova, nebo zálivkou z takto upravené mouky a vody nebo mléka. Jíšku nepoužíváme.
4. Brambory vaříme nejlépe se zelenými natěmi (libeček, petržel), s kmínem, rýži s hřebíčkem, rozinkami, zeleninou. Omáčky připravujeme s nakyslou chutí – rajská, koprová, křenová, smetanová s kořenovou zeleninou. Slanou chuť můžeme částečně nahradit lékárenským přípravkem Salnatrex, který se používá až do hotových pokrmů, protože vařením hořkne.
5. Vhodný je čaj či stolní voda, obvykle do 1 litru denně, resp. v takovém množství, aby docházelo k mírně negativní bilanci tekutin.
6. Strava má šetřící charakter výběru a úpravy potravin.
7. Výživová doporučení jednotlivých živin jsou podle typu onemocnění pacienta.
Tabulka 1: Příklad jídelního lístku pro neslanou dietu při otocích
| Snídaně: |
|
| Svačina: |
|
| Oběd: |
|
| Večeře: |
|
