6 min. čtení
Co je to bruxismus?
Bruxismus neboli skřípání zubů je opakující se aktivita žvýkacích svalů, která je charakterizována pohybem zubů po sobě (obrušování), tlakem na zuby a / nebo tisknutím čelistí k sobě. Může se objevit během spánku (noční/spánkový bruxismus) nebo v bdělém stavu (denní bruxismus). Výskyt v dětském věku je udáván 20–30 %, v dospělosti 8 % a ve stáří klesá na 3 % [1].
Odborníci z Americké akademie spánkové medicíny považují noční skřípání zubů za poruchu pohybu spojenou se spánkem, která se obvykle vyskytuje zejména při přechodech mezi stavy spánku a bdění. Někteří vědci se však domnívají, že spánkový bruxismus je jedním ze způsobů, jakým si organismus udržuje otevřené dýchací cesty.
Jaké jsou příčiny skřípání zubů?
Co se týče skřípání zubů ve spánku, současné studie naznačují, že se jedná o autonomní proces navozovaný příkazy z mozkového kmene; říká se mu rytmická žvýkací svalová aktivita. Dochází k němu především při přechodu mezi různými fázemi spánku a je spojován s tzv. mikroprobuzeními. Byla prokázána souvislost mezi spánkovým bruxismem a spánkovými poruchami dýchání, jako jsou obstrukční spánková apnoe (OSA) a chrápání. Dalšími rizikovými faktory jsou kouření, kofein, nadměrná konzumace alkoholu či úzkostné poruchy. Asi 20 až 30 procent pacientů se spánkovým bruxismem uvádí jako jednu ze svých obtíží bolesti v ústech nebo v obličeji, která se projevuje především při probuzení. V závislosti na příčině se rozlišuje mezi třemi formami spánkového bruxismu:
- primární noční bruxismus (chybí jasná příčina),
- sekundární noční bruxismus (vzniká v souvislosti s jinými onemocněními),
- iatrogenní noční bruxismus (je způsoben léky).
Skřípání zubů – obzvláště ve dne v bdělém stavu – je často také psychického původu; mnohdy vzniká jako následek stresu, ať už v rodině nebo v zaměstnání (škole). U některých dětí může být přítomen v období mléčného chrupu i fyziologický bruxismus, který nevyžaduje léčbu.
Jaké má skřípání zubů následky?
Silné skřípání zubů může poškodit zubní sklovinu i zubní hmotu (zubovina, dentin). V extrémních případech dokonce mohou být zuby obroušeny natolik, že se odhalí zubní dřeň nebo se poškodí korunka (bližší informace najdete v článku Od mléčných zubů až k zubům moudrosti). Může být také poškozena zubní výplň, zubní protéza nebo zubní implantáty. Bruxismus pravděpodobně hraje roli také jako rizikový faktor pro rozvoj bolestivých poruch žvýkacího aparátu (poruchy temporomandibulárního kloubu; některé z nich jsou popsány v článku Poruchy čelistního kloubu). Jeho role v rozvoji těchto poruch nicméně nebyla dosud dostatečně vědecky objasněna.
Jak se stanoví diagnóza?
V jednoduchých případech skřípání zubů, kdy jsou patrné známky obroušení zubů a případně se vyskytují ranní bolesti žvýkacího aparátu, je pro diagnózu dostatečné odebrání anamnézy a zubní vyšetření. V případě trvalých problémů s čelistním kloubem je vhodné provést přesnou analýzu celého žvýkacího aparátu, zejména jeho pohybů. K záznamu pohybových vzorců slouží takzvaná axiografie. Při tomto vyšetření přiloží lékař do oblasti čelistních kloubů a dolní čelisti elektronické senzory, které zaznamenávají pohyby kloubů při žvýkání, otevírání, zavírání úst a pohybu do strany. Toto vyšetření však obvykle není k dispozici u zubních lékařů, ale jen v nemocnicích na specializovaných odděleních maxilofaciální chirurgie.
Jak probíhá léčba bruxismu?
Pokud bruxismus způsobuje chronickou bolest a svalové napětí v oblasti čelistních kloubů nebo pokud brusné pohyby zubů během spánku způsobují trvalé poškození zubů pacienta či bolesti hlavy, je terapie nezbytná. V zásadě je třeba snažit se o maximální možné odstranění příčin. Tento přístup však je úspěšný jen v některých případech. Proto je léčba převážně symptomatická, tedy řeší se pouze vzniklé obtíže. Používají se následující metody:
- Ochranné dlahy: V tomto případě se jedná o „obaly“, které se večer nasazují na zuby (většinou) dolní čelisti a zabraňují vzájemnému obrušování zubů. Toto opatření je často velmi účinné, ale jeho účinek trvá pouze po dobu používání. Pokud pacient dlahy přestane používat, problém se obvykle rychle vrací.
- Biofeedback: Postupy biofeedbacku v některých případech vykazují podobné účinky jako dlahy. Senzory na čelisti registrují svalové napětí a při překročení určité hodnoty vydají upozorňující tón, který pacientovi připomene, že by měl svalový tonus uvolnit.
- Behaviorální terapie a psychologické poradenství: I tyto metody mohou pomoci snížit výskyt nočního bruxismu, jejich přínos pro dlouhodobou terapii je však diskutabilní.
- Hypnoterapie: V průběhu hypnotické léčby existují různé přístupy; buď se terapeut pokouší přemístit napětí žvýkacích svalů do jiné oblasti těla, např. do ruky, nebo se pokouší pacientovi zafixovat probuzení při každém zaskřípění zubů tak, aby se probudil (a tím zamezil poškození zubů) i mimo hypnotický stav.
- Medikamentózní léčba: Někdy pomohou myorelaxancia, ale kvůli možným vedlejším účinkům se obvykle jejich použití doporučuje jen na krátkou dobu. Akutní bolesti kloubů se zmírňují protizánětlivými léky. Prováděny byly i pokusy o oslabení nebo paralyzování žvýkacích svalů botoxem (botulotoxinem), což se však nedoporučuje, protože tato metoda vede k nekontrolovatelné ztrátě kostní hmoty čelistní kosti, která v některých případech již nemůže být napravena.
- Náprava škod na zubech nebo čelistech: Způsob a rozsah této nápravy závisí především na závažnosti změn, věku a potřebách pacienta.
Na koho se mohu obrátit?
Pokud trpíte skřípáním zubů (nebo i „jen“ máte podezření, že jím trpíte), obraťte se na svého zubního lékaře. Ten provede vyšetření, případně vás odešle na specializované nemocniční oddělení za účelem podrobnějšího vyšetření.
Související odkazy
- Iva Příhodová: Bruxizmus a jiné abnormní pohyby vázané na spánek. Neurologie pro praxi 2018, 19(6): 426–430. (odkaz vede na PDF soubor na webu neurologiepropraxi.cz, 591 kB)
