Od mléčných zubů až k zubům moudrosti

Existují lidé bez zubů moudrosti, jejich chrup má tedy 28 zubů. V ojedinělých případech se může objevit více než 32 zubů (33, 34, ...). Mnohé z nich se dostanou až na povrch a jsou vidět v ústech, jiné zůstanou „zastrčené“ v kosti.

Druhy zubů

Podle funkce a umístění v chrupu rozlišujeme čtyři základní druhy zubů:

• Řezáky se nacházejí v přední části horní i dolní čelisti a slouží k ukusování potravy. V každé polovině čelisti (horní i dolní) se nacházejí dva řezáky, celkem jich je tedy 8.
• Špičáky jsou umístěné hned vedle řezáků a slouží k trhání potravy.
• Třenové zuby se nacházejí hned za špičáky. Jsou podobné stoličkám, ale jsou menší, mají méně kořenů a méně hrbolků. V každé polovině čelisti (horní i dolní) se nacházejí dva třenové zuby, celkem jich je tedy 8.
• Stoličky slouží k rozmělňování potravy; člověk jich má celkem 12, jsou ploché s malými hrbolky. Třetí stoličky se někdy označují jako „zuby moudrosti“.

Obrázek 1: Umístění a pojmenování jednotlivých mléčných zubů v horní i dolní čelisti. (Zdroj: depositphotos.com)

Obrázek 2: Umístění a pojmenování jednotlivých stálých zubů v horní i dolní čelisti. (Zdroj: depositphotos.com)

Stavba zubu

Nezávisle na tom, zda jde o řezák, špičák, třenový zub nebo stoličku, stavba zubu je vždy stejná. Každý zub se skládá z korunky, krčku a kořene. V následujícím textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.

Kořen (radix dentis) je uložen skrytě v čelistní kosti a zakončen hrotem. Počet kořenů se u zubů liší. Stoličky mají například více kořenů (až tři), zatímco řezáky nebo špičáky mají pouze jeden kořen.

Korunka (corona dentis) je viditelnou částí zubu. Je chráněna sklovinou (enamelum), nejtvrdším materiálem v lidském těle.

Krček (collum dentis) představuje přechod mezi korunkou a kořenem. Krček zubu je překryt dásněmi.

Pod zubní sklovinou se nachází zubovina neboli dentin (dentinum). Zubovina je měkčí než sklovina, pokračuje až ke kořeni zubu a obaluje zubní dřeň.

Dřeň (pulpa dentis) obsahuje nervy a cévy. Proto vnímáme všechny vnější vlivy jako teplé a studené.

Uvnitř každého zubu se nachází dutina, která přibližně odpovídá vnějšímu tvaru zubu. Horní část této dutiny je širší a označuje se jako dřeňová dutina (cavum dentis), zatímco dolní část tvoří kořenový kanálek (canalis radicis dentis), resp. více kořenových kanálků (u zubů, které mají více než jeden kořen). Na hrotu kořene zubu vyúsťuje kořenový kanálek drobným otvorem, kterým do zubní dřeně vstupují krevní cévy a nervy.

Jako parodont (parodontium) se označuje závěsný aparát zubu, který spojuje zub s čelistí. Tvoří jej různé podpůrné tkáně, jejichž funkcí je ukotvit zub v kosti. Konkrétně to jsou zubní lůžko (alveolus dentalis), ozubice (periodontium), cement (cementum) a dáseň (gingiva).

Obrázek 3: Stavba zubu. Zdroj: By KDS4444 - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=52624520