Zákopová horečka

Výskyt

Zákopová horečka, někdy také nazývaná volyňská horečka či pětidenní horečka, se vyskytuje po celém světě: nejčastěji v oblastech, kde lidé žijí v nevyhovujících hygienických a stísněných podmínkách, a to především v rozvojových částech světa, v uprchlických táborech, během válečných konfliktů či mezi lidmi bez domova. Provázanost šíření zákopové horečky se životem ve špatných hygienických podmínkách dokládají její velké epidemie za první a druhé světové války. Nemoc byla poprvé hromadně pozorována během první světové války, kdy se šířila hlavně mezi vojáky žijícími v dlouhodobě vlhkých a špinavých zákopových systémech, s nemožností výměny oblečení, kde bylo riziko infestace vší šatní (přenašeče tohoto bakteriálního onemocnění) enormní. Označení „volyňská horečka“ (pocházející z německého výrazu Wolhynisches Fieber) bylo používáno pro onemocnění německých vojáků bojujících ve Volyni během první světové války. V roce 1915 si němečtí vojáci všimli neobvyklé horečky, která se objevovala v pravidelných intervalech a byla doprovázena bolestmi v nohách, zejména v oblasti holeně. Posledních cca 30 let je onemocnění popisováno u bezdomovců, např. v USA, Evropě, Japonsku i v dalších zemích jako „městská zákopová horečka“ (anglicky urban trench fever) a je řazeno mezi tzv. znovu se objevující infekční nemoci (anglicky reemerging infectious disease).

Situace v České republice

V České republice je výskyt onemocnění zákopovou horečkou vzácný. Nejrizikovější skupinou pro nákazu zákopovou horečkou v ČR jsou lidé bez domova.

Prevence

Prevence přenosu zákopové horečky spočívá primárně v odvšivení postižených osob/komunity a léčbě infikovaných jedinců vhodnými antibiotiky. Odstranění vší i jejich vajíček z oblečení a prostředí je klíčové pro přerušení přenosu bakterie Bartonella quintana.

Zásadní jsou:

• pravidelná osobní hygiena,
• pravidelná výměna oblečení za čisté, 
• praní oblečení v pračce minimálně na 60 °C a sušení v sušičce na vysokou teplotu (případně žehlit). Pokud nelze vyprat, uzavřít oblečení do pytle alespoň na 14 dní,
• nesdílet oblečení, lůžkoviny, postel a ručníky s lidmi, kteří mají vši šatní – pravidelné sprchování a možnost praní prádla jsou klíčové, zejména u rizikových skupin (jako jsou vojáci na misích nebo bezdomovci),
• v případě nutnosti použít insekticidy ke snížení počtu vší v prostředí.

Specifická prevence ve smyslu očkování nebo chemoprofylaxe není k dispozici.

Příznaky onemocnění

Řada infekcí probíhá asymptomaticky. Mezi nejčastěji popisované klinicky manifestní příznaky patří horečka, bolesti hlavy, malátnost, bolesti kostí (charakteristicky holení, zad a šíje), svalů a závratě. Mohou být přítomny rovněž bolesti při pohybu očí. Horečka se může objevit pouze v jedné několikadenní epizodě, periodicky se opakovat (většinou v intervalech po pěti dnech – proto „pětidenní“) nebo být protahovaná. Dalšími projevy mohou být vyrážka (odborně exantém), zvětšení sleziny či zánět spojivek. Komplikace jsou obecně vzácné, ale mohou být závažné, zejména u osob s oslabenou imunitou. Vyskytnout se mohou lymfadenitida, endokarditida, bacilární angiomatóza i přechod onemocnění do chronicity, vzácněji osteomyelitida či hepatosplenomegalie. Bakteriemie i příznaky onemocnění mohou přetrvávat řadu let po primární infekci.

Další důležité informace

Inkubační doba: Inkubační doba se u člověka pohybuje v širokém rozmezí 3–30 dní.

Původce: Původcem onemocnění je bakterie Bartonella quintana. Především ve starší literatuře se lze setkat s názvem Rochalimaea quintana či Rickettsia quintana.

Zdroj: Rezervoárem nákazy je nemocný (infikovaný) člověk s jakoukoli formou infekce.

Přenos: Bartonella quintana se na člověka typicky přenáší zanesením trusu infikované vši šatní (Pediculus humanus) do ranky na kůži, nejčastěji během škrábání svědivých ložisek vzniklých po sání vší. Byly rovněž zaznamenány případy přenosu infekce Bartonella quintana po transplantaci orgánů. K nákaze také může dojít při manipulaci s oblečením kontaminovaným výkaly nebo těly mrtvých vší, aniž by byl člověk vešmi infestován. 

Obrázek 1: Dospělci vši šatní (Pediculus humanus) nasátí lidskou krví. (Zdroj: By Stako at Polish Wikipedia, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5839161)

Vši šatní žijí přichycené na oblečení, kam kladou i vajíčka (hnidy) a na člověka se chodí pouze nasát. Tyto vši nemohou skákat ani létat, přenášejí se primárně těsným kontaktem mezi lidmi. Po sání na infikovaném člověku se bakterie Bartonella quintana rozmnožuje v trávicí trubici vši šatní. K defekaci infekčního trusu dochází za 5–12 dní po sání. Vši zůstávají infekční po celý život, v jejich mrtvých tělech a v trusu je infekčnost bartonel zachována až po dobu 12 měsíců. Kromě dospělců velkých asi jako sezamové semínko (viz obr. 1) můžeme na oblečení napadeného jedince najít další životní stadia: larvy (nymfy), které také sají krev a podobají se dospělcům a vajíčka (hnidy). Vši šatní jsou citlivé na teplotu a vlhkost okolního prostředí. Ideální je pro ně teplota v rozmezí 29–32 °C a vlhkost 70–90 %. Hynou při vlhkosti nižší než 40 % a teplotě vyšší než 50 °C. Nedaří se jim dobře ani v minusových teplotách: při teplotě –17 °C dospělci hynou během půl hodiny. V případě, že se teplota jejich hostitele zvýší (např. při horečce) nebo sníží (např. v důsledku úmrtí), vši ho opouští a snaží se v okolí najít nového hostitele. Tím dochází k dalšímu šíření nákazy. Doba přežití bez hostitele závisí na teplotě a vlhkosti okolního prostředí. U dospělců se pohybuje až kolem 7–10 dní, vajíčka mohou přežít přibližně dva týdny.

Typicky se vši šatní vyskytují u lidí, kteří dlouhodobě žijí ve špatných hygienických a stísněných podmínkách, nemají možnost dodržovat pravidelnou osobní hygienu, nevyměňují si a neperou a ani na noc neodkládají prádlo, případně sdílí oblečení, ručníky a neprané lůžkoviny s dalšími osobami. Pro infestaci vší šatní jsou rizikovějšími chladná období roku, během nichž je u vyloučených skupin obyvatel ještě horší možnost dodržování základních hygienických opatření a zároveň vrstev oblečení na těle je více.

Přítomnost vší může prozradit dermatologický nález: pyodermie, erytematózní makuly, pupínky a hemoragické tečky. Infestace vešmi se obvykle projeví silným svěděním, které vede k intenzivnímu škrábání, odřeninám i sekundárním infekcím. Důležitou součástí vyšetření u pacientů s podezřením na infestaci vší šatní je rovněž pečlivá kontrola oblečení.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: Přímý přenos z člověka na člověka, kromě transplantací, není popisován. Všichni lidé jsou teoreticky vnímaví. Po prodělané infekci vzniká částečná imunita. 

Rizikové skupiny: Oportunní nákaza se může objevit u imunokompromitovaných (např. HIV pozitivních) osob. Pro městskou formu a rozvoj komplikací, především endokarditidy, jsou rizikovou skupinou zejména lidé bez domova (a alkoholici).

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Zákopová horečka (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): About Bartonella quintana (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): About body lice [Vši šatní] (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Clinical Guidance for Bartonella quintana [Klinické pokyny pro nákazu Bartonella quintana] (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Lice (Phthiraptera) – Factsheet for health professionals [Vši (Phthiraptera) – Informační list pro zdravotnické pracovníky]