V čem je vitamin D obsažen?
V běžné stravě se v našich zeměpisných šířkách vitamin D téměř nevyskytuje. Dobrým zdrojem jsou tučné ryby (např. sleď, makrela, losos). Mezi další zdroje vitaminu D patří olej z tresčích jater (rybí tuk), vaječný žloutek, jedlé houby nalezené v přírodě (nikoli však houby z pěstíren) a potraviny cíleně obohacené vitaminem D, jako jsou některé margaríny.
V potravinách rostlinného původu se vitamin D vyskytuje jen ve velmi malém množství. Vitamin D z potravin živočišného původu se nazývá cholekalciferol neboli vitamin D3, zatímco vitamin D z potravin rostlinného původu je označován jako ergokalciferol neboli vitamin D2.
Lidské tělo si může vitamín D vyrábět samo v kůži, která je vystavena přiměřenému množství slunečního záření (UV-B). Proto není bezpodmínečně nutné přijímat vitamin D pouze ve stravě. V našich zeměpisných šířkách se však vitamin D vyskytuje v běžně konzumovaných potravinách jen v nepatrném množství; navíc v zimním období je doba slunečního svitu značně omezená, proto je někdy těžké pokrýt průměrnou denní potřebu tohoto vitaminu. U některých lidí proto má smysl přijímat vitamin D ve formě doplňku stravy. Užívání jakéhokoli doplňku stravy je však vždy vhodné předem konzultovat s lékařem.
Kolik vitaminu D potřebujeme?
Denní potřeba vitaminu D není přesně stanovena. Odhadovaný přiměřený příjem v době, kdy si tělo nemůže vitamin D vyrábět samo (např. v zimních měsících, při nemožnosti pobytu na slunci ve zbývajících ročních obdobích apod.) je 20 µg vitaminu D denně pro téměř všechy skupiny populace: děti od jednoho roku, dospívající od 15 let, všechny dospělé (muže i ženy), těhotné a kojící ženy. Jedinou výjimkou jsou kojenci (tzn. děti ve věku 0–12 měsíců), pro které tento odhad činí 10 µg vitaminu D denně. Vzhledem k tomu, že kojenci obvykle nejsou vystavováni slunečnímu záření, doporučuje se trvale podávat vitamin D ve formě doplňku stravy. Podle výživových doporučení Německé společnosti pro výživu (DGE) by tato profylaxe křivice měla pokračovat i v zimních měsících během druhého roku života.
Kdy má smysl užívat doplňky stravy s obsahem vitaminu D?
Podle výživových doporučení Německé společnosti pro výživu (DGE) by lidé, kteří tráví málo času venku, ale také senioři a lidé s tmavou pletí měli přijímat vitamin D ve formě doplňku stravy. Veškeré doplňky stravy je však vhodné užívat po konzultaci s lékařem. Před podáváním doplňku stravy s obsahem vitaminu D se kromě toho doporučuje zkontrolovat hladinu tohoto vitaminu v krvi.
Další informace k doporučeným denním dávkám vitaminů se dočtete na stránce Vitaminy – pokrytí denní potřeby.
Nedostatek/nadbytek vitaminu D
Nadbytek vitaminu D je vzácný. Masivní akutní předávkování i dlouhodobě nadměrný příjem vitaminu D jsou však nebezpečné. Výsledné zvýšení hladiny vápníku v krvi může vést ke zvýšenému vylučování moči, nevolnosti, zvracení až k ledvinovým kamenům, v krajním případě i k selhání ledvin a smrti.
Nedostatek vitaminu D má negativní vliv na metabolismus vápníku a fosforu, a tím i na metabolismus kostí. Nedostatek vitaminu D v těle může mít různé příčiny. Ohroženi jsou zejména lidé, kteří se jen zřídkakdy zdržují během dne venku – třeba starší lidé nebo kojenci. U malých dětí může nedostatečný přísun vitamínu D vést k rozvoji křivice. V takových případech nejsou kosti správně mineralizovány, jsou měkké a deformované; typickými nálezy jsou tzv. rachitický růženec (tzn. charakteristicky zdeformovaný hrudník), nohy do O či opožděný uzávěr fontanely. U dospělých vede závažný dlouhodobý nedostatek vitaminu D k tzv. osteomalacii, která se vyznačuje remodelačními procesy a demineralizací plně vyvinutých kostí. U starších lidí může nedostatek vitaminu D (kromě jiných faktorů) souviset s osteoporózou a může rovněž urychlovat její rozvoj. Dalšími příznaky nedostatku vitaminu D jsou snížená svalová síla a zvýšená náchylnost k infekcím.
Související odkazy
- Fototypy (odkaz vede na web wikiskripta.eu)
- Pavel Hlúbik: Vitaminy – důležitý faktor ovlivňující zdraví. 1 část – metabolismus liposolubilních vitaminů. Interní medicína pro praxi 2011, 3(11): 503–505. (odkaz vede na PDF soubor na webu internimedicina.cz, 81 kB)
