Vysoký krevní tlak (hypertenze): diagnóza

Při diagnóze se určuje, jakým typem vysokého krevního tlaku (hypertenze) pacient trpí, tzn. zda se jedná o primární nebo sekundární hypertenzi. Tyto dvě formy totiž vznikají z různých příčin. Primární hypertenze může být dědičná, ale na jejím vzniku se významně podílí zejména kouření, obezita nebo nezdravá strava. Sekundární hypertenze je způsobena jiným onemocněním, např. onemocněním štítné žlázy. Dále se zjišťují další fakta důležitá pro budoucí léčbu, jako jsou hodnocení stupně závažnosti, poškození orgánů, průvodních onemocnění a rizikových faktorů srdečně-cévního (kardiovaskulárního) systému. Nejčastěji se onemocnění vysokým krevním tlakem odhalí během vyšetření kvůli jiným chorobám nebo nespecifickým příznakům.

Jak se stanoví diagnóza?

Při diagnóze se zjišťuje, jakou formou hypertenze pacient trpí.

Lékař se zeptá na celou řadu otázek, jimiž zjišťuje tzv. osobní anamnézu. Mezi otázky, na které se bude ptát, patří např.:

• Víte, o tom, že byste měl/a vysoký krevní tlak?
• Máte nespecifické potíže jako například dušnost, bolest hlavy, zvonění v uších apod.?
• Užíváte pravidelně nějaké léky?
• Kolik denně vypijete kávy/alkoholu? Kouříte? Užíváte drogy?
• Máte nějaká související onemocnění, jako je např. spánková apnoe?
• Máte v rodině někoho, kdo trpí vysokým krevním tlakem, onemocněními srdce, oběhového systému nebo ledvin?

Měření krevního tlaku a fyzické vyšetření

Lékař vám změří aktuální krevní tlak. Kromě toho by však krevní tlak měl být pravidelně měřen také doma, aby bylo možné lépe posoudit jeho dlouhodobější kolísání a vývoj, a to včetně okamžiků, kdy jste ve svém domácím prostředí a v klidu. Je potřeba založit si jakýsi „deník krevního tlaku“, do nějž se naměřené hodnoty zapisují. Někdy je nutné provést ambulantní 24hodinové monitorování krevního tlaku, tzv. tlakový Holter. To se provádí pomocí malého přístroje, který pacient nosí na těle, a zařízení v pravidelných intervalech samo měří a zaznamenává krevní tlak během běžných denních aktivit pacienta.

Lékař také provede fyzické vyšetření, během kterého se snaží najít příznaky souvisejících onemocnění, ať už jsou příčinou nebo následkem hypertenze.

Na co je třeba dávat pozor při domácím měření krevního tlaku:

• Měření by mělo být prováděno vsedě – až několik minut poté, co se posadíte.
• Měření by mělo být provedeno za co nejpohodlnějších podmínek (např. v pohodlném křesle) a nemělo by se během něj mluvit.
• Paží, na které je upevněna manžeta, se nesmí pohybovat.
• Vždy je nutné provést dvě měření s minutovým rozestupem; při velkém rozdílu tlaků je pak potřeba provést ještě třetí měření a zapíše se průměrná hodnota.
• U starších lidí někdy může být lepší provádět měření tlaku ve stoje, zvláště pokud trpí závratí nebo mají tendenci při vstávání padat.

Jaká existují další vyšetření?

Při laboratorním rozboru krve se stanovují hodnoty relevantní ke krevnímu tlaku, jako jsou:

• krevní obraz: erytrocyty, hemoglobin, hematokrit, parametry erytrocytů (MCV, MCH, MCHC),
• indikátory funkce ledvin: kreatinin, kyselina močová, dusík močoviny v krvi, rychlost glomerulární filtrace,
• hladina krevního cukru: glykemie nalačno,
• ionty: sodík, draslík, vápník,
• hladina tuků v krvi: celkový cholesterol, LDL, HDL, triacylglyceroly.

V některých případech jsou navíc měřeny hladiny hormonů, např. hormony štítné žlázy, renin, kortizol, aldosteron, katecholaminy aj.

Rozbor moči (bílkoviny, cukr, krev) je dalším vyšetřením zjišťujícím případné poškození ledvin.

Navíc je možné pacienta odeslat na další vyšetření, jako je EKG, ultrazvukové vyšetření srdce, ledvinných cév, krčních tepen (karotid), štítné žlázy, velkých cév v břiše a nohou, CT nebo MRI.

Na koho se mohu obrátit?

Vyšetření krevního tlaku provádí váš praktický lékař, který vás pak může poslat na další vyšetření k internistovi nebo kardiologovi.