Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Srdce, krevní oběh a cévy
  • Vysoký krevní tlak (hypertenze)
  • Aktuální: Vysoký krevní tlak (hypertenze): diagnóza

Vysoký krevní tlak (hypertenze): diagnóza

Kategorie: Vysoký krevní tlak (hypertenze) – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Při diagnóze se určuje, jakým typem vysokého krevního tlaku (hypertenze) pacient trpí, tzn. zda se jedná o primární nebo sekundární hypertenzi. Tyto dvě formy totiž vznikají z různých příčin. Primární hypertenze může být dědičná, ale na jejím vzniku se významně podílejí i kouření, obezita nebo nezdravá strava. Sekundární hypertenze je způsobena jiným onemocněním, např. onemocněním štítné žlázy. Dále se zjišťují další fakta důležitá pro budoucí léčbu, jako jsou hodnocení stupně závažnosti, poškození orgánů, průvodních onemocnění a rizikových faktorů kardiovaskulárního systému. Nejčastěji se onemocnění vysokým krevním tlakem odhalí během vyšetření kvůli jiným chorobám nebo nespecifickým příznakům.

Ilustrační obrázek k článku „Vysoký krevní tlak (hypertenze): diagnóza“

Jak se stanoví diagnóza?

Při diagnóze se zjišťuje, jakou formou hypertenze pacient trpí.

Lékař se zeptá na celou řadu otázek, jimiž zjišťuje tzv. osobní anamnézu. Mezi otázky, na které se bude ptát, patří např.:

  • Víte, o tom, že byste měl/a vysoký krevní tlak?
  • Máte nespecifické potíže jako například dušnost, bolest hlavy, zvonění v uších apod.?
  • Užíváte pravidelně nějaké léky?
  • Kolik denně vypijete kávy/alkoholu? Kouříte? Užíváte drogy?
  • Máte nějaká související onemocnění, jako je např. spánková apnoe?
  • Máte v rodině někoho, kdo trpí vysokým krevním tlakem, onemocněními srdce, oběhového systému nebo ledvin?

Měření krevního tlaku a fyzické vyšetření

Lékař vám změří aktuální krevní tlak. Kromě toho by však krevní tlak měl být pravidelně měřen také doma, aby bylo možné lépe posoudit jeho dlouhodobější kolísání a vývoj, a to včetně okamžiků, kdy jste ve svém domácím prostředí a v klidu. Je potřeba založit si jakýsi „deník krevního tlaku“, do nějž se naměřené hodnoty zapisují. Někdy je nutné provést 24hodinové monitorování krevního tlaku. To se provádí pomocí malého přístroje, který pacient nosí na těle, a zařízení v pravidelných intervalech samo měří a zaznamenává krevní tlak. Lékař také provede fyzické vyšetření, během kterého se snaží najít příznaky souvisejících onemocnění, ať už jsou příčinou nebo následkem hypertenze.

Na co je třeba dávat pozor při domácím měření krevního tlaku:

  • Měření by mělo být prováděno vsedě – až několik minut poté, co se posadíte.
  • Měření by mělo být provedeno za co nejpohodlnějších podmínek (např. v pohodlném křesle) a nemělo by se během něj mluvit.
  • Paží, na které je upevněna manžeta, se nesmí pohybovat.
  • Vždy je nutné provést dvě měření s minutovým rozestupem; při velkém rozdílu tlaků je pak potřeba provést ještě třetí měření a zapíše se průměrná hodnota.
  • U starších lidí někdy může být lepší provádět měření tlaku ve stoje, zvláště pokud trpí závratí nebo mají tendenci při vstávání padat.

Jaká existují další vyšetření?

Při laboratorním rozboru krve se stanovují hodnoty relevantní ke krevnímu tlaku, jako jsou:

  • krevní obraz: erytrocyty, hemoglobin, hematokrit, parametry erytrocytů (MCV, MCH, MCHC),
  • indikátory funkce ledvin: kreatinin, kyselina močová, dusík močoviny v krvi, rychlost glomerulární filtrace,
  • hladina krevního cukru: glykemie nalačno,
  • ionty: sodík, draslík, vápník,
  • hladina tuků v krvi: celkový cholesterol, LDL, HDL, triacylglyceroly.

V některých případech jsou navíc měřeny hladiny hormonů, např. hormony štítné žlázy, renin, kortizol, aldosteron, katecholaminy aj.

Rozbor moči (bílkoviny, cukr, krev) je dalším vyšetřením zjišťujícím případné poškození ledvin.

Navíc je možné pacienta odeslat na další vyšetření, jako je EKG, ultrazvukové vyšetření srdce, ledvinných cév, krčních tepen (karotid), štítné žlázy, velkých cév v břiše a nohou, CT nebo MRI.

Na koho se mohu obrátit?

Vyšetření krevního tlaku provádí váš praktický lékař, který vás pak může poslat na další vyšetření k internistovi nebo kardiologovi.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Vysoký krevní tlak (hypertenze)

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek Poruchy erekce (erektilní dysfunkce)

    Poruchy erekce (erektilní dysfunkce)

    Sexuální dysfunkce

    O erektilní dysfunkci (ED) se mluví tehdy, není-li dlouhodobě možné dosáhnout nebo udržet erekci penisu za účelem dosažení uspokojivého pohlavního styku. Erektilní dysfunkce byla dříve označována také jako impotence a hovorově se toto označení používá dodnes. Je to jedna z nejčastějších sexuálních funkčních poruch u mužů.

  • Ilustrační obrázek k článku „Mentální anorexie: diagnóza a léčba“

    Mentální anorexie: diagnóza a léčba

    Poruchy příjmu potravy

    Diagnózu mentální anorexie lékař stanoví často až na nátlak příbuzných (rodičů, zákonných zástupců). Ustaraní blízcí se většinou dostanou do konfliktu s postiženým, který onemocnění popírá, což může vést ke krizovým situacím a k napjaté atmosféře v rodině.

  • Ilustrační obrázek k článku „Záchvatovité přejídání: diagnóza a léčba“

    Záchvatovité přejídání: diagnóza a léčba

    Poruchy příjmu potravy

    Za účelem diagnózy záchvatovitého přejídání potřebuje lékař odebrat pečlivou anamnézu. Může se přitom vyptávat na stravovací návyky, tělesný i duševní stav, životní styl a sociální prostředí postižené(ho). Dále je potřeba objasnit okolnosti, za kterých potenciální pacient(ka) přijímá potravu, jak časté jsou záchvaty přejídání, a jaký je druh a množství přijaté potravy. Kromě toho provede lékař důkladné tělesné vyšetření a může si vyžádat i některá další vyšetření.

  • Ilustrační obrázek Metabolický syndrom a dieta

    Metabolický syndrom a dieta

    Zvláštní výživová opatření

    Metabolický syndrom (neboli syndrom inzulinové rezistence, resp. syndrom X či Reavenův syndrom) byl definován v roce 1988 Reavenem jako kombinace hyperinzulinemie (zvýšená koncentrace inzulinu v krvi), hyperglykemie, hypertriglyceridemie (zvýšená koncentrace triglyceridů) a hypertenze.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 15.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace