Panuje letitá představa, že obézní pacient se jenom nají a následně jenom spí, ale nehýbe se. Opak je ale často pravdou. Obézní pacient často spí špatně, je unaven, a právě proto se málo hýbe. A více jí, případně během celého dne popíjí vysoce kalorické energetické nápoje, aby neusnul. Hledání souvislostí mezi spánkem a obezitou začalo intenzivněji koncem minulého století, kdy docházelo k většímu výskytu obezity a současně byl objeven hormon hypokretin/orexin.
Současně zvětšující se podíl populace opouští přirozené schéma spánku a bdění, ať už se to týká směnných provozů, které byly dříve spíše výjimečné, nebo jen možností aktivit po celých 24 hodin (nákupní centra, fitness apod.). Velká část populace je tak trvale spánkově deprivována. Jsou s tím spojeny i další laboratorní odchylky jako například snížená hodnota leptinu a zvýšená hodnota grelinu, což jsou hormony, které mají vztah k obezitě, resp. k hladu. Krátký spánek je spojován s nízkou hodnotou leptinu a s obezitou. Na druhou stranu se u obézních prokazuje vyšší hodnota leptinu a někdy se zase hovoří o tzv. leptinorezistenci, která by mohla souviset s inzulinorezistencí (necitlivost uzlin). Příčina i mechanismus vzniku obezity tedy budou různé. Nepochybně však existuje vztah mezi délkou a kvalitou spánku a BMI. S obezitou tedy negativně koreluje nejen délka trvání spánku, ale byl prokázán vztah k jeho kvalitě. Čím horší je kvalita spánku, tím větší je abdominální (břišní) obezita, a to i po vyloučení vlivu obstrukční spánkové apnoe (OSA) a pohybové neaktivity.
Chrápání je typickým příznakem syndromu spánkové apnoe, ačkoliv ne každé chrápání musí nutně znamenat přítomnost OSA. Z nočních příznaků je typické chrápání a apnoické pauzy, probouzení se s pocitem nedostatku dechu a lapání po dechu, neklidný spánek, může se vyskytnout častější noční močení, což je sváděno u mužů na hypertrofii prostaty, noční pocení. Velmi častá jsou několikavteřinová probuzení, které nemusí být do úplného nabytí vědomí, resp. pacient si to často ani neuvědomuje. Často mohou být příznaky doprovázeny nepravidelným srdečním pulsem, přechodným vzestupem krevního tlaku apod. Vše je vlastně odpověď na stresovou reakci z hypoxie (nedostatek kyslíku), která se různě prohlubuje v závislosti na délce a počtu apnoických pauz. Riziko náhlé srdeční smrti z arytmie je nejčastější příčinou úmrtí u pacientů s obezitou 3. stupně a příčinou zřejmě hypoxie a tím způsobená hypertrofie myokardu (zbytnění srdeční svaloviny).
Pacienti s OSA mohou také naopak trpět nespavostí, která je navozena opakovaným nočním buzením ve spánku. Tím, že se pacient nachází v hypoxii, je zvýšena aktivita sympatického nervového systému, nedochází k relaxaci svalů, a proto se pacient cítí unavený hned po ránu (pacienti často popisují pocity, jako by se vyspali v nevyvětrané místnosti, kde je nedostatek kyslíku). Dále jsou závažnější formy OSA doprovázeny snížením kognitivních (poznávacích) funkcí (pacient není schopen přijmout naše rady), může být přítomna i erektilní dysfunkce. Jinou jednotkou poruchy spánku je hypoventilační syndrom (ztížené dýchání) při obezitě, kterým jsou více postiženy ženy, na rozdíl od OSA. Tito pacienti se pochopitelně méně hýbou a účinkem přísných redukčních diet se mohou dostat až do malnutričních stavů (stav podvýživy) s nízkou hodnotou albuminu (bílkovina krevní plazmy) a otoky jsou často kombinované etiologie. Klíčem pro léčbu je pak kvalitní strava a pohybová aktivita zaměřená na posílení dýchacích svalů, časná mobilizace, resp. odporový trénink. Bohužel často tito pacienti leží na různých odděleních od interních po LDN a jsou vystaveni dalším a dalším redukčním dietám, které jejich stav zhoršují.
Proto je vhodné u pacientů s obezitou vyšších stupňů zahájit nejprve léčbu, redukce hmotnosti je pak mnohem snazší i proto, že vzroste takřka okamžitě kvalita života, která úzce souvisí s kvalitou spánku, a stoupá tak chuť pacienta k další spolupráci a dodržování doporučení. U pacientů např. po bariatrické léčbě, kdy nastávají velké hmotnostní úbytky, často dochází k úplnému vymizení OSA. Kromě režimových opatření a dbání je spánkovou hygienu lze OSA velmi účinně léčit. Nejběžnější a nejúčinnější konzervativní léčba OSA je přetlak v dýchacích cestách (PAP), který zajišťuje nepřetržitý tok stlačeného vzduchu, a tím brání kolapsu horních dýchacích cest během spánku, zajišťuje kontinuitu spánku, čímž zlepšuje denní spavost a jednoznačně zlepšuje kvalitu života.
