Poruchy srdečního rytmu: léčba

Jaké léky se používají?

Antiarytmika přímo nebo nepřímo mění průběh vzruchu; přesněji řečeno, mění průběh elektrického potenciálu v buňkách, které se podílejí na vzniku arytmií. Dělí se podle mechanismu účinku do čtyř tříd (klasifikace podle Vaughana Williamse):

• Třída I: Blokátory sodíkových kanálů stabilizují klidový potenciál a tlumí vedení vzruchu. Tím se potlačí extrasystoly a přeruší se bloudivé signály.
• Třída II: Betablokátory snižují frekvenci sinoatriálního uzlu (SA uzel) a zpomalují přenos vzruchu v atrioventrikulárním uzlu (AV uzel).
• Třída III: Blokátory draslíkových kanálů snižují počet extrasystol a přerušují vedení vzruchu.
• Třída IV: Blokátory vápníkových kanálů typu verapamilu zpomalují rychlost tvorby vzruchu v SA uzlu a zpomalují přenos vzruchu AV uzlem.

Ve srovnání s minulostí se antiarytmika užívají méně často. To je na jedné straně způsobeno jejich potenciálními vedlejšími účinky (mohou dokonce paradoxně vyvolat nebezpečné arytmie), na druhé straně často vyšší účinností a snášenlivostí přístrojů pro léčbu arytmií (viz další odstavec).

Defibrilátor, pacemaker apod.

Mnoho druhů srdečních arytmií lze úspěšně léčit přístroji využívajícími elektrických výbojů – ať už se jedná o jednorázový zákrok, nebo o implantaci zařízení, které zůstává uvnitř pacientova těla dlouhodobě.

Katetrizační ablace [1]: Prostřednictvím katetru je do srdce vsunuta speciální „hlavice“, která za pomoci vysokofrekvenčního proudu zlikviduje ohnisko arytmie. Metoda je vhodná zejména pro supraventrikulární tachykardie a flutter síní, stále častěji se používá také pro fibrilaci síní (tzv. izolace plicních žil).

Externí defibrilace: Při použití externího defibrilátoru se na hrudník zevně připevní dvě elektrody, kterými jsou do těla vysílány elektrické výboje, jež dokážou ukončit arytmii a normalizovat srdeční rytmus. Při srdeční zástavě způsobené fibrilací komor být může tato defibrilace život zachraňujícím úkonem. Automatické externí defibrilátory (AED) bývají umístěny i na veřejných místech mimo nemocnice (např. na letištích, v nákupních centrech, v letadlech apod.) [2]. Výhodou těchto přístrojů je kompletní navádění obsluhy a automatická funkce, která umožňuje provádět defibrilaci i laikům.

Elektrická kardioverze [3]: U pacientů s fibrilací síní, která přetrvává navzdory medikamentózní léčbě, je při této proceduře obnoven normální srdeční rytmus vnějším elektrickým impulzem. Kardioverze pomocí elektrod připojených k hrudní stěně probíhá v anestezii trvající jen několik minut. Tato procedura se obvykle provádí ambulantně, tzn. pacient může ještě tentýž den opustit nemocnici.

Implantabilní kardiostimulátor (pacemaker) [4]: Tento přístroj napravuje poruchy převodního systému srdečního tím, že v případě potřeby vyšle do srdce elektrický impulz. Zařízení je jen několik centimetrů velké a obsahuje baterii a elektroniku. Implantace probíhá v lokální anestezii. Tento malý zákrok lze obvykle bez problémů provést i u starších lidí, trvá asi hodinu a obvykle vyžaduje dvoudenní pobyt v nemocnici.

Implantabilní kardioverter-defibrilátor [5]: Elektronický defibrilátor není totéž co kardiostimulátor, nicméně často se funkce obou přístrojů kombinují do jednoho. Mikročip defibrilátoru sleduje tlukot srdce. Jakmile dojde ke komorové tachykardii nebo k fibrilaci komor, defibrilátor prostřednictvím svých elektrod automaticky odešle elektrický šok přímo do srdce – podle potřeby od 5 do 500 voltů. Tímto způsobem lze nejen upravit poruchu rytmu, ale především přerušit srdeční zástavu. Velikostně lze implantabilní defibrilátor přirovnat ke kardiostimulátoru. Zařízení včetně baterie je velké jen několik centimetrů a implantuje se v anestezii pod kůži v oblasti prsou.

Na co je třeba u kardiostimulátorů dbát

Je důležité, aby pacient s kardiostimulátorem či defibrilátorem každého lékaře i zubaře informoval o tom, že má tento přístroj implantován. Ačkoli je u většiny lékařských a zubních zákroků nepravděpodobné, že by ovlivnily funkci zařízení, některé vyžadují, aby byla přijata určitá preventivní opatření. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vyšetřením magnetickou rezonancí (MR): to je možné provést pouze v případě, že pacient má implantován přístroj, který toto vyšetření umožňuje.

Svépomocné vagové manévry

Někteří lidé mohou své tachykardie snadno a bezpečně ukončit pomocí takzvaných vagových manévrů. Určité úkony aktivují bloudivý nerv (lat. nervus vagus), a tím i autonomní nervový systém, čímž normalizují srdeční rytmus, například:

• masáž karotid (tlak na krční tepny), kdy se krouživými pohyby prstů vytváří tlak na krční tepnu,
• tlak prsty na zavřené oči,
• vypití několika doušků studené vody,
• Valsalvův manévr – silný výdech po dobu asi deseti sekund proti zavřeným ústům a ucpaným nosím dírkám při současném použití břišního lisu (vyvíjení tlaku na břišní dutinu současným zapojením břišních svalů, svalů pánevního dna a bránice).

Na koho se mohu obrátit?

Poruchy srdečního rytmu mohou být zcela neškodné, ale mohou být i příznakem jiného onemocnění. Závažné formy mohou dlouhodobě vést ke vzniku nebo zhoršení srdečního selhání, k mozkové mrtvici nebo k srdeční zástavě. Proto je důležité v případě obtíží navštívit svého praktického lékaře.

Související odkazy

1. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Katetrizační ablace arytmií (odkaz vede na web ikem.cz)
2. Záchranka: Mapa rozmístění automatických externích defibrilátorů (AED) v České republice (odkaz vede na web zachrankaapp.cz)
3. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Elektrická kardioverze (odkaz vede na web ikem.cz)
4. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Implantace kardiostimulátoru (odkaz vede na web ikem.cz)
5. Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM): Implantace kardioverter-defibrilátoru (ICD) (odkaz vede na web ikem.cz)