Legionelóza

Výskyt

Bakterie Legionella spp. se přirozeně vyskytují ve sladkovodním a vlhkém prostředí po celém světě (řeky, jezera a nádrže, zeminy), ale i ve vodních systémech vytvořených člověkem, ve kterých cirkuluje voda. Jedná se konkrétně o vodovodní potrubí včetně koncových zařízení (sprchy, kohoutky), teplovodní systémy, klimatizace, bazény a vířivky, rozprašovače vody, zvlhčovače vzduchu, dekorativní fontány, chladicí věže, odpařovací kondenzátory apod. [1]

Situace v České republice

V České republice bylo v období 2010–2025 hlášeno celkem 3656 případů legionelózy, s nejvyšším počtem 641 případů v roce 2025 (obr. 1, zdroj: ISIN) [2]. Legionelóza se v České republice řadí mezi nemoci podléhající povinnému hlášení. Surveillance legionelózy je upravena v příloze č. 10 vyhlášky č. 389/2023 Sb. o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění, ve znění pozdějších předpisů [3].

Obrázek 1: Výskyt legionelózy v České republice v jednotlivých letech, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Prevence zahrnuje zejména údržbu vodovodního systému, tzn. pravidelné čištění a dezinfekce (termická, chemická, UV zářením; viz Poznámka níže), dále omezení šíření aerosolů a odtáčení vody nejen před každým použitím, ale i například po návratu z dovolené. Důležitá je edukace veřejnosti, zejména rizikové části populace.

Například v roce 2024 bylo zaznamenáno celkem 620 případů, z toho 95 úmrtí. Nejvíce nemocných bylo u osob 75letých a starších (331 případů, z toho 60 úmrtí) [2]. Vyšší věk je často spojen s oslabením imunitního systému a chronickými onemocněními, mnohdy v kombinaci se snahou o snížení nákladů na vodu a energie; proto představuje i vyšší riziko onemocnění.

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje:

• udržovat teplotu teplé užitkové vody (TUV) v systému nad 50 °C (odpovídá výstupní teplotě vody ze zdroje min. 60 °C) a teplotu studené vody ideálně nižší než 20 °C [4];
• ošetřit vodovodní systémy vhodným biocidem k omezení růstu biofilmu, zejména v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních a zařízeních pro seniory; 
• snížení stagnace vody týdenním proplachování nepoužívaných kohoutků v budovách.

Úplná eliminace bakterií Legionella spp. v rozvodech je prakticky nemožná, reálná je ale jejich redukce na přijatelnou úroveň. 

Imunokompromitované osoby (tj. osoby s výrazně oslabenou imunitou) by dále měly:

• upřednostnit koupel před sprchováním;
• pravidelně měnit (případně čistit a dezinfikovat) perlátory a sprchové hlavice;
• pravidelně čistit a dezinfikovat klimatizace, zvlhčovače vzduchu, bytové fontánky, vzduchotechniku atd.;
• vyhýbat se návštěvám koupelových bazénů (vířivek);
• zvážit použití speciálních filtrů v domácnosti.

Příznaky onemocnění

Lékaři rozlišují dvě formy legionelózy: legionářskou nemoc a pontiackou horečku. U obou forem legionelózy mohou být přítomny následující projevy: nechutenství, únava, bolesti svalů, bolest hlavy, zvýšená tělesná teplota, případně bolesti břicha a průjem. 

• Pro legionářskou nemoc je typický zápal plic, který často začíná suchým kašlem, horečkou, bolestmi svalů, únavou či bolestmi hlavy; postiženy mohou být i ledviny a centrální nervový systém (CNS). Někdy se objeví průjem, pacienti mohou trpět zmateností.  
• Pontiacká horečka je lehčí forma legionelózy, obvykle s projevy podobnými chřipce. Za 2–5 dní obvykle dochází ke spontánní úzdravě.

Rizikovou skupinou jsou zejména osoby se sníženou imunitou, starší 50 let, osoby s chronickým onemocněním plic, ledvin, onkologickým onemocněním nebo cukrovkou, lidé léčení kortikoidy nebo na imunosupresivní léčbě. Více jsou ohroženi kuřáci; častěji bývají postiženi muži. K úmrtí dochází přibližně u 5–15 % pacientů v závislosti na věku a zdravotním stavu. Pro většinu populace nepředstavuje legionela velké riziko. Problém však může nastat při výrazném oslabení imunitního systému, např. u osob s HIV/AIDS, nebo při vysoké expoziční dávce.

Léčba

Terapie spočívá v cílené antibiotické léčbě a v podpůrné léčbě.

Další důležité informace

Inkubační doba: legionářská nemoc 2–10 dní (obvykle 5 až 6 dní) od nákazy, pontiacká horečka 5 až 72 hodin (obvykle 24-48 hodin).

Původce: Gramnegativní bakterie Legionella spp. zahrnuje přibližně 60 typů různých bakterií, minimálně 20 z těchto bakterií je významně patogenních pro člověka, resp. pro imunitně oslabené osoby. Nejčastějším původcem infekcí je Legionella pneumophila, sérotyp 1.

Rezervoárem legionel je kontaminovaná voda/aerosol; Běžné rozmezí teplot pro přežívání a reprodukci legionel je 25 až 45 °C, optimální teplota je 32 až 42 °C. Růst však mohou až do teploty 65 °C.

Bakterie jsou „slizotvorné“, tj. schopné vytvořit si biofilm, ve kterém jsou chráněny před nepříznivými vlivy včetně dezinfekce. Velmi dobře proto přežívají v prostředí.

Přenos: Lidé se nakazí inhalací aerosolů obsahujících legionely, méně často může dojít k nákaze také vdechnutím (odborně aspirací) pitné vody s legionelou; rizikové jsou v tomto případě osoby s polykacími obtížemi. Legionelózou se nelze nakazit z vody, kterou člověk vypije a která se dostane do žaludku běžným způsobem (polknutím, odborně ingescí): bakterie se musí dostat do plic (např. při sprchování). Nemoc se nešíří z člověka na člověka. 

Výskyt legionely je většinou spojen s rozvody teplé nebo studené vody v budovách, rizikové jsou také další vodní systémy se vznikem aerosolů. Možné jsou však i zdroje mimo budovu (např. špatně udržované chladicí věže), přenos se obvykle považuje za pravděpodobný do vzdálenosti cca 2000 m. Legionela schopná způsobit onemocnění člověka se může vyskytovat i ve vlhké zemině či kompostu.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Legionelóza (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Infekce v ČR – ISIN (dříve EPIDAT) (odkaz vede na web szu.gov.cz)
3. Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
4. WHO Housing and Health Guidelines. Geneva: World Health Organization; 2018. Table 8.3, WHO guideline values for drinking-water quality: bacteria. (odkaz vede na web ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. Dana Baudišová, František Kožíšek: Slovo do věčné diskuse: jak vyšetřovat legionely? Hygiena 2025, 70(1):5-10. (odkaz vede na web hygiena.szu.cz)
6. M Salavec, V Boštíková, P. Prášil, R. Sleha, M. Špliňo, P. Boštík: Legionelové infekce – opomíjený problém. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2014, 63(1): 43–49. (odkaz vede na web prolekare.cz)
7. J. Povová, R. Zlámalová, A. Hozák, I. Martinková, M. Matějková, V. Janout: Epidemiologie a rizikové faktory u legionelózy. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2014, 63(4): 285–288. (odkaz vede na web prolekare.cz)
8. Světová zdravotnická organizace (WHO): Legionellosis [Legionelóza] (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
9. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC): Legionnaires’ disease [Legionářská nemoc] (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
10. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Legionella (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
11. News Medical: What is Legionnaires’ disease? [Co je legionářská nemoc?] (odkaz vede na web news-medical.net; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)