Leptospiróza

Výskyt

Leptospiróza se vyskytuje celosvětově s výjimkou polárních oblastí, vyšší prevalence onemocnění je v tropických a subtropických oblastech. Každoročně se leptospirózou infikuje asi 1 milion lidí a téměř 60 000 zemře [1].

Situace v České republice

V České republice se leptospiróza vyskytuje sporadicky [2]. Celkem bylo v letech 2014–2024 hlášeno celkem 256 případů (obr. 1), přibližně 3× častěji jsou postiženi muži. Důvodem je pravděpodobně jejich častější expozice rizikovému prostředí, ať již v zaměstnání, nebo v rámci rekreačních aktivit. V Informačním systému infekčních nemocí (ISIN) bylo od roku 2018 vykázáno 16 importovaných nákaz, nejvíce z Indonésie (4 případy).

Obrázek 1: Onemocnění leptospirózou v České republice v letech 2008–2024, počty případů. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Prevence a kontrola se zaměřují především na identifikaci a omezení zdroje infekce a v zabránění přenosu leptospir do náhodného hostitele.

Prevence přenosu spočívá zejména v nošení osobních ochranných pomůcek při pobytu a práci v rizikovém prostředí (např. ochranný oděv, obuv, rukavice, respirátor), do určité míry chrání profylaktická léčba doxycyklinem. Nedoporučuje se pít z neověřených vodních zdrojů (např. studánek). K nákaze však může dojít i při náhodném polknutí vody při koupání. Očkování je dostupné v omezeném počtu zemí, v současné době ale není považováno za obecně použitelnou možnost.

Riziko přenosu lze také snížit zlepšením podmínek pro skladování vody a potravin, zvýšením informovanosti veřejnosti o nemoci a rizicích nákazy a kontrolou populace hlodavců. U domácích zvířat lze riziko nákazy snížit očkováním nebo léčbou přenašečů.

Vakcíny jsou k dispozici pro skot, psy a prasata a poskytují krátkodobou ochranu pro specifický sérotyp.

Podle veterinárního zákona není v ČR očkování psů proti leptospiróze povinné. Mělo by však být součástí základní vakcinace s každoročním přeočkováním.

Příznaky onemocnění

Leptospiróza má široké spektrum klinických příznaků: od mírných až po závažné, včetně potenciálně smrtelných stavů, jako je Weilův syndrom a nově se objevující těžký plicní hemoragický syndrom (krvácení do plic, vykašlávání krve). Závažnost případu souvisí s celkovým zdravotním stavem a se zvyšujícím se věkem.

Obecně je leptospiróza akutní dvoufázové onemocnění: v první fázi (4–9 dní) se projevuje náhlým nástupem onemocnění podobného chřipce se silnou bolestí hlavy, zimnicí, bolestmi svalů a zvracením; po krátkém klidovém období (1–3 dny) nastupuje druhá fáze, ve které se u pacienta objeví horečka, žloutenka, bolesti břicha a průjem. V závažných případech může dojít k selhání orgánů. Pokud se neléčí, může zotavení trvat několik měsíců.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 5 až 14 dní, může se však pohybovat v rozmezí 2 až 30 dní.

Původce: Původcem onemocnění jsou patogenní spirochety (gramnegativní spirálovité bakterie) rodu Leptospira, které žijí v ledvinách různých druhů savců. Dosud je známo sedm hlavních patogenních druhů – např. Leptospira interrogans, Leptospira borgpetersenii či Leptospira kirschneri.

Zdroj: Jako rezervoár nákazy bylo identifikováno přibližně 160 druhů savců (včetně hlodavců, domácích, hospodářských a volně žijících zvířat a mořských savců), kteří mohou být infekční celoživotně. Náhodní hostitelé mohou působit jako přechodný zdroj infekce a leptospiry mohou vylučovat několik dní nebo měsíců.

Příznaky a projevy leptospirózy u různých druhů zvířat jsou velmi variabilní, u některých zvířat se příznaky neprojeví vůbec (obr. 2).

Obrázek 2: Příznaky leptospirózy u zvířat. Zdroj: Upraveno podle Leptospirosis in animals, cdc.gov [5]

Přenos: Leptospiry se šíří močí infikovaných zvířat. V kontaminované vodě a půdě mohou bakterie přežívat týdny až měsíce, v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí. Lidé i zvířata se mohou nakazit kontaktem s kontaminovanou močí nebo s tělními tekutinami nakaženého zvířete nebo nepřímo kontaktem s kontaminovanou vodou či půdou.

Vstupní branou infekce je poraněná kůže (drobná poranění, řezné rány, poranění zvířetem), spojivky, vdechnutí nebo požití. Přenos vodou oslabenou kůží je sporný. K přenosu může dojít také pohlavním stykem a mateřským mlékem. Vertikální přenos (přesněji řečeno transplacentární přenos) z matky na plod může vést k potratu nebo poškození plodu.

Nejvíce ohroženy jsou osoby pracující se zvířaty, zejména zemědělci a veterináři, deratizátoři a osoby pracující při čištění kanalizací. Nákaza byla zaznamenána také u lidí, kteří se věnují rekreačním aktivitám u vody (vodní sporty). Přibývá také importovaných případů nákazy leptospirózy u cestovatelů.

Rizikovým faktorem jsou i přírodní katastrofy, především povodně. Rizikové jsou evakuační práce, odstraňování záplavové vody nebo bahna, ale i pouhý pobyt v postižených oblastech při nedodržování osobních hygienických zásad.

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Leptospiróza (odkaz vede na web szu.cz)
2. J. Smetana, Z. Čermákova, V. Boštíková, P. Kučerová, P. Prášil, O. Pavliš, R. Chlíbek: Leptospiróza v České republice a možnosti laboratorní diagnostiky. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2010, 59(4): 159–167. (odkaz vede na web prolekare.cz)
3. European Centre for Disease Prevention and Control: Leptospirosis (odkaz vede na web ecdc.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): About leptospirosis (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Leptospirosis in animals (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)