Neurony: základní stavební jednotky nervového systému

Struktura neuronu

Na typickém neuronu rozlišujeme tři základní části:

• buněčné tělo – obsahuje jádro a probíhá zde tvorba proteinů (proteosyntéza),
• dendrity – krátké a bohatě větvené výběžky, jejichž prostřednictvím neuron přijímá nervové impulzy od jiných neuronů,
• axon neboli nervové vlákno – výběžek neuronu, který může mít velmi proměnlivou délku a jeho funkcí je odvádění nervových vzruchů směrem z těla neuronu k jiným neuronům, popř. k jiným typům buněk (prostřednictvím synapsí).

Na rozdíl od dendritů je axon vždy pouze jeden. U některých neuronů jsou axony poměrně krátké, u jiných mohou být naopak velmi dlouhé. Například v případě motorických neuronů, které ovládají pohyb svalů na chodidlech, vedou axony z oblasti bederní páteře až k chodidlu, tzn. jejich délka může přesahovat i jeden metr.

Obrázek 1: Obecná struktura neuronu – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)

Myelinová pochva

Myelinová pochva je izolační vrstva, která obklopuje axony některých neuronů, a jejíž hlavní součástí je myelin (odtud pochází i její název). Jednotlivé úseky myelinové pochvy jsou od sebe vzájemně odděleny Ranvierovými zářezy (horní část obr. 2). Každý úsek myselinové pochvy je tvořen specializovanými buňkami (tzv. Schwannovy buňky), které jsou silně oploštělé (můžeme si je představit například jako extrémně ploché „palačinky“) a kolem axonu jsou navinuty až 50×.

Myelinová pochva vzniká již v prenatálním období, tzn. ještě v děloze matky. Zjednodušeně si celý proces můžeme představit tak, že Schwannova buňka obklopí část axonu a začne se kolem něj „omotávat“ (dolní část obr. 2). Takto vznikající rulička („palačinka“) je zpočátku volná, ale její vnitřní vrstvy jsou postupně čím dál tenčí. Jádro a většina cytoplazmy Schwannovy buňky se nakonec ocitne na vnějším povrchu myelinové pochvy. Tato vrstva je označována jako neurilema.

Obrázek 2: Myelinová pochva s Ranvierovými zářezy (horní část obrázku) a její vznik (dolní část obrázku). (Zdroj: depositphotos.com)

Typy neuronů

Neurony lze rozdělit podle struktury a funkce. Podle struktury rozlišujeme (obr. 3):

• multipolární neurony – mají jeden axon a mnoho dendritů; tento typ tvoří převážnou většinu neuronů v centrálním nervovém systému;
• bipolární neurony – mají jeden axon a jeden dendrit; tyto specializované neurony se vyskytují v některých smyslových orgánech (vnitřní ucho, čichová oblast nosní sliznice, sítnice v oku) a fungují tam jako senzorické neurony;
• unipolární neurony – mají pouze jediný výběžek, tzv. neurit; tento typ neuronu se však vyskytuje pouze u bezobratlých živočichů (včetně hmyzu), nikoli u člověka;
• pseudounipolární neurony – rovněž mají jen jeden výběžek (velmi krátký), který se dělí přibližně ve tvaru písmene T na dvě dlouhé větve: centrální výběžek (vybíhá směrem do centrálního nervového systému) a periferní výběžek (vybíhá směrem ke smyslovým receptorům); typickými pseudounipolárními neurony jsou senzorické neurony.

Obrázek 3: Multipolární, unipolární, bipolární a pseudounipolární neurony – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)

Podle funkce rozlišujeme:

• senzorické neurony – přenášejí nervové impulzy ze smyslových receptorů do centrálního nervového systému; když se například člověk konečky prstů dotkne pichlavého předmětu, aktivují se senzorické neurony v konečcích prstů a vysílají tuto informaci do mozku;
• interneurony – prostřednictvím synapsí jsou propojeny pouze s jinými neurony (nikoli se smyslovými receptory, svaly ani žlázami) a podílejí se na zpracování informací v centrálním nervovém systému; jedná se o multipolární neurony, které jsou prostřednictvím synapsí vzájemně propojeny do spletitých sítí;
• motorické neurony – přenášejí nervové impulzy z mozkové kůry, z mozkového kmene nebo z míchy nejen do kosterních svalů (a umožňují tak člověku pohyb), ale i do hladkých svalů a žláz, jejichž činnost si ani neuvědomujeme.

Obrázek 4: Senzorické neurony, interneurony a motorické neurony – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)