Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Srdce, krevní oběh a cévy
  • Onemocnění lymfatických cév
  • Aktuální: Lymfedém: diagnóza a léčba

Lymfedém: diagnóza a léčba

Kategorie: Onemocnění lymfatických cév – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Při diagnostice lymfedému se používají různé vyšetřovací metody. Léčba často vyžaduje trpělivost, protože je časově náročná a zdlouhavá. Za určitých okolností však může být naprosto nezbytná a dokonce život zachraňující. V mnoha případech je nutné kombinovat širokou škálu léčebných postupů, přesto však úplné vyléčení lymfedému není možné.

Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém: diagnóza a léčba“

Jak se stanoví diagnóza?

Nejčastěji je diagnóza lymfedému stanovena na základě odebrání osobní anamnézy a fyzické prohlídky pacienta (např. obvod kotníku nebo to, zda lze na prstech pacientových rukou vytvořit kožní řasu). Ke zpřesnění diagnózy i ke zlepšení dlouhodobé sledovatelnosti výsledků léčby je vhodné používání volumetrie (například měření množství vody vytlačené pacientem při úplném ponoření). Někdy mohou být nutná další specializovaná vyšetření, jako jsou ultrazvuk, barvicí testy, lymfoscintigrafie nebo lymfografie.

Jak probíhá léčba lymfedému?

Snahou je co možná nejvíce vrátit do normálu transport lymfy z tkání do cévního oběhu, snížit stupeň závažnosti onemocnění a zmírnit jeho příznaky. Léčba lymfedému vyžaduje trpělivost, protože je časově náročná a je nutné provádět ji dlouhodobě. Je nicméně nutná, často se jedná o život zachraňující léčbu. Obvykle se kombinuje více léčebných metod.

Komplexní dekongestivní terapie

Tato základní terapie lymfedému sestává ze dvou fází:

  • Fáze I si klade za cíl nahromaděnou edémovou tekutinu znovu rozpohybovat a snížit narůstání objemu pojivové tkáně. To obvykle vyžaduje několikatýdenní pobyt v zařízení specializujícím se na léčbu lymfedému.
  • Fáze II se někdy nazývá „udržovací“ a slouží k optimalizaci a udržení dosaženého úspěchu dosavadní léčby. Tuto fázi lze provádět ambulantně.

Komplexní dekongestivní terapie se skládá z následujících složek:

  • Manuální lymfodrenáž – tato speciální jemná masáž pokožky podporuje odvod tkáňové tekutiny. Provádějí ji speciálně vyškolení maséři nebo fyzioterapeuti.
  • Kompresivní léčba speciálními výměnnými bandážemi nebo kompresními punčochami.
  • Dekongestivní pohybová a dechová cvičení, sportovní aktivita (nordic walking, jízda na kole, plavání, běh na lyžích, trénink pod lékařským dohledem).
  • Péče o kůži – proti suché pokožce se doporučuje vtírat přírodní tuky a oleje do pokožky, nejlépe v kombinaci s močovinou a ceramidy.

Intermitentní přístrojová komprese

Tato terapie (nazývaná také přístrojová lymfodrenáž, presoterapie nebo přístrojová kompresní terapie) by se měla používat (pokud vůbec) pouze jako doplnění základní terapie a vždy by jí měla předcházet manuální lymfodrenáž nebo alespoň ruční rozvolnění lymfatických uzlin, aby se předešlo komplikacím. V každém případě by měla být prováděna jen krátkodobě a pod lékařským dohledem.

Chirurgické řešení

Pokud všechny výše uvedené metody selhaly nebo nevedly k dosažení požadovaného výsledku, je možné fungování lymfatického systému – a tím i lymfedém – zlepšit chirurgicky. Chirurgické řešení se zaměřuje především na obnovení nebo vytvoření spojů mezi lymfatickým a krevním systémem.

Kam se mohu obrátit?

Úplné vyléčení lymfedému není možné. Čím déle je lymfedém neléčený, tím menší je šance na nápravu, proto je velmi důležitá včasná diagnostika a zahájení léčby. Pokud tedy máte podezření na lymfedém, bezodkladně kontaktujte svého praktického lékaře nebo specialistu na vnitřní lékařství (internistu). Pokud shledají vaše podezření důvodným, pošlou vás na vyšetření na specializované pracoviště nebo do nemocnice. Léčbu lymfedému provádějí specialisté, nejčastěji z oborů rekonstrukční a plastické chirurgie nebo rehabilitační a fyzikální medicíny.

Související odkazy

  1. Kateřina Klauzová: Diagnostika a léčba lymfedému. Interní medicína pro praxi 2010, 12(1): 36–40. (odkaz vede na PDF soubor na webu solen.cz, 116 kB)
  2. Karel Benda: Lymfedém končetin v ordinaci praktického lékaře. Medicína pro praxi 2006, 3(6): 276–279. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 115 kB)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Onemocnění lymfatických cév

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfatický systém: co to je?“

    Lymfatický systém: co to je?

    Onemocnění lymfatických cév

    Lymfatický systém v organismu plní mnoho důležitých funkcí. Významnou úlohu hraje v transportu živin a obranných mechanismech těla. Do lymfatického systému se řadí lymfa, lymfatické kapiláry, větší lymfatické cévy a lymfatická tkáň (lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík).

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém po operaci karcinomu prsu“

    Lymfedém po operaci karcinomu prsu

    Onemocnění lymfatických cév

    Pacientky s rakovinou prsu často podstupují chirurgický zákrok a radioterapii. Následkem této léčby může být narušen odvod tkáňového moku, což může přispět k rozvoji lymfedému na horní končetině. Čím je protinádorová léčba radikálnější, tím vyšší je riziko vzniku lymfedému. Bylo popsáno, že nějaká forma lymfedému paže se v důsledku chirurgického odstranění nebo ozařování lymfatických uzlin vyvine po různě dlouhé době (měsíce až roky) až u 42 % žen, které podstoupí amputaci prsu. Aby se v maximální míře předešlo rozvoji lymfedému, je důležité, aby po operaci prsu byl pečlivě ošetřen i ten nejmenší otok paže.

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém: příčiny a příznaky“

    Lymfedém: příčiny a příznaky

    Onemocnění lymfatických cév

    Lymfedém je onemocnění lymfatického systému, které, není-li léčeno, se stává chronickým a neustále se zhoršuje. Lymfatický systém odvádí z tkání přebytečné tekutiny (tkáňový mok). Je-li lymfatický systém poškozen, nemůže tekutinu odvádět a ta se pak hromadí v tkáních. To může vést k otokům – tzv. lymfedému – kdekoli v těle; nejčastěji se však tyto otoky vyskytují na pažích a na nohou.

  • Ilustrační obrázek k článku „Zánět lymfatických cév (lymfangiitida)“

    Zánět lymfatických cév (lymfangitida)

    Onemocnění lymfatických cév

    Při lymfangitidě (zánětu lymfatických cév) vstupují do lymfatického systému infekční agens nebo škodlivé látky a způsobují tam zánět. Akutní forma obvykle vzniká ze zanícené rány, chronická forma se vyvíjí v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 19.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace