Jaké jsou příčiny dilatační kardiomyopatie?
DCM může být neznámého původu (idiopatická), nebo může být způsobena různými faktory, jako jsou:
- genetická predispozice (u cca. 20 % případů DCM),
- infekce, například virové (u cca. 60 % případů),
- onemocnění imunitního systému,
- toxické látky, zvláště pak dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu,
- jiná onemocnění srdce, jako jsou např. chlopenní vady nebo ischemická choroba srdeční.
U srdeční svaloviny vlivem těchto škodlivých vlivů dochází k jejímu poškození a zjizvení. V důsledku se zvětšují srdeční dutiny, a tím dochází ke zvětšování srdce. Samotný srdeční sval (myokard) však obvykle zesílí jen mírně, srdce navíc ztrácí svoji pružnost a komory se tak méně plní. Účinnost srdce tak klesá a do oběhu je vháněno méně krve.
Jaké příznaky se mohou vyskytnout?
Mnoho potíží spojených s dilatační kardiomyopatií se shoduje s obtížemi pozorovanými při srdečním selhávání, jako jsou např.:
- snížení fyzické výkonnosti,
- dušnost, která se obvykle s časem zhoršuje,
- otoky (především nohou a plicní edémy).
Postupně může srdeční nedostatečnost zesilovat a může se vyvinout angina pectoris. Dalším problémem, který se může objevit, jsou srdeční arytmie, které mohou v závažných případech vést i k náhlé srdeční smrti. V srdečních dutinách se také mohou začít tvořit krevní sraženiny, které následně způsobí mozkovou mrtvici nebo plicní embolii.
Jak se stanoví diagnóza?
Nejprve lékař odebere anamnézu a zaznamená pacientovy potíže (např. snížená vytrvalost, dušnost, nepravidelnosti srdečního rytmu nebo palpitace – bušení srdce). Následuje fyzické vyšetření, ultrazvuk srdce (echokardiografie), EKG a rentgen hrudníku. V některých případech je nutné provedení srdeční katetrizace a odebrání vzorků tkáně ze srdečního svalu.
Jak se dilatační kardiomyopatie léčí?
Primárně je nutné léčit případná základní onemocnění, která kardiomyopatii způsobují, a dále pak případné srdeční selhávání a srdeční arytmie, což může být např. i za pomoci implantace speciálních zařízení, jako je kardiostimulátor nebo defibrilátor. Často je nezbytné nasadit antikoagulační/antiagregační léčbu („léky na ředění krve“), aby se zabránilo tvorbě krevních sraženin, a tím se minimalizovalo riziko vzniku mrtvice a plicní embolie.
Pokud tato léčba nestačí, lze zvážit transplantaci srdce. K překlenutí doby do transplantace je v některých případech možné použít systém mechanické srdeční podpory – jakési přídavné čerpadlo, které pomáhá pumpování krve do oběhu a dokáže tak srdci odlehčit. Někdy srdci stačí takovýto „odpočinek“, aby se do značné míry zotavilo a transplantace tak nakonec nemusí být po odstranění pumpy ani nutná. Slibnou možností pro budoucnost, která je však zatím spíše ve fázi klinických studií než rutinně používanou technikou, představuje implantace umělého srdce.
Dilatační kardiomyopatii nelze vyléčit. V závislosti na závažnosti srdečního selhání přibližně 10 až 20 procent postižených na tuto nemoc během jednoho roku od jejího diagnostikování umírá. Díky moderní terapii srdečního selhávání se však prognóza znatelně zlepšuje.
