Onemocnění srdečního svalu bývají často zákeřná. V mnoha případech zůstávají po dlouhou dobu bez povšimnutí; pak se ale postupně začnou projevovat příznaky srdečního selhání nebo arytmie, jejichž závažnost se stále prohlubuje. V nejhorším případě mohou vést až k život ohrožujícím stavům a následkům, jako je náhlá srdeční smrt. Dle příčiny se rozlišuje mezi zánětlivými formami (tzv. myokarditidou) a nezánětlivými formami (kardiomyopatie).
Pokud je srdeční sval nemocný a nefunguje správně, srdeční komory se již nezvládají dostatečně smršťovat a vysílat tak do oběhu dostatečné množství krve (a tím i kyslíku a živin). Nemoci srdečního svalu proto mohou vést ke zvýšení srdeční nedostatečnosti a v důsledku k problémům, jako jsou srdeční arytmie nebo náhlá srdeční smrt.
Zánět srdečního svalu (myokarditida) je zákeřné onemocnění. Často se projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Určení přesného čísla označujícího výskyt myokarditidy v populaci je obtížné, protože v mnoha případech není snadné jednoznačně rozpoznat, jestli srdeční problémy skutečně mají základ v zánětu; udává se nicméně, že v Evropě se každoročně objeví přibližně 130 případů myokarditidy na každý milion obyvatel.
Termínem dilatační kardiomyopatie (DCM) označujeme stav, kdy dochází k rozšíření (dilataci) jedné nebo obou srdečních komor. Jedná se o nejběžnější typ onemocnění srdečního svalu, každý rok se vyskytnou přibližně dva až tři nové případy na 100 000 obyvatel. DCM postihuje muže častěji než ženy, průměrný věk při stanovení diagnózy je přibližně 40 let. Přestože nemoc nelze vyléčit, díky moderní terapii srdečního selhání se prognóza znatelně zlepšuje.
Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je dědičné onemocnění, při kterém dochází ke zvětšení (hypertrofii) srdečního svalu. Může se objevit již v kojeneckém věku, ale obvykle příznaky nastupují až ve věku mezi 30 a 50 lety. Každý rok se vyskytnou dva až tři nové případy na 100 tisíc lidí. U mužů se vyskytuje častěji než u žen.
Restriktivní kardiomyopatie (RCM) je v západních zemích velmi vzácná. Dochází při ní k zesílení nejvnitřnější stěny srdce (endokard) a k fibrotizaci (vznik vazivové, tedy nesvalové, tkáně spojené s tvorbou jizev) srdečního svalu spojené s jeho zvýšenou tuhostí. Toto onemocnění se vyskytuje u žen přibližně dvakrát častěji než u mužů. Formy RCM, které se vyskytují v Evropě, poměrně dlouho nezpůsobují žádné potíže. Jakmile ale začnou pacientovi způsobovat problémy, progrese onemocnění je často velmi rychlá.
U arytmogenní kardiomyopatie (ACM) dochází k dědičnému ukládání pojivové tkáně a tuku ve svalech srdeční komory. Nejčastěji je postižena pravá komora, ale často jsou postiženy obě komory. V některých případech může být postižena pouze levá komora, proto se v současnosti termín arytmogenní kardiomyopatie pravé komory již považuje spíše za podjednotku arytmogenní kardiomyopatie.