Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Srdce, krevní oběh a cévy
  • Onemocnění srdečního svalu
  • Aktuální: Onemocnění srdečního svalu: co to je?

Onemocnění srdečního svalu: co to je?

Kategorie: Onemocnění srdečního svalu – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Pokud je srdeční sval nemocný a nefunguje správně, srdeční komory se již nezvládají dostatečně smršťovat a vysílat tak do oběhu dostatečné množství krve (a tím i kyslíku a živin). Nemoci srdečního svalu proto mohou vést ke zvýšení srdeční nedostatečnosti a v důsledku k problémům, jako jsou srdeční arytmie nebo náhlá srdeční smrt.

Ilustrační obrázek k článku „Onemocnění srdečního svalu: co to je?“

Jaké existují formy onemocnění?

Přestože není možné vždy přesně klasifikovat formu onemocnění, neboť přechody mezi formami mohou být plynulé a mohou se tak vyskytovat i hraniční formy, obecně rozlišujeme dvě velké skupiny onemocnění srdečního svalu:

  • Zánětlivá onemocnění srdečního svalu (myokarditidy): Mohou být způsobeny infekcemi nebo neinfekčními spouštěči, jako jsou jiná onemocnění nebo určité toxiny. V některých případech se myokarditida vyskytuje bez zjevné příčiny, v takovém případě se nazývá idiopatická.
  • Nezánětlivé změny srdečního svalu (kardiomyopatie): Mohou být buď dědičné, nebo způsobené infekcemi, metabolickými poruchami nebo různými toxiny (např. alkohol, případně určité léky na jiná onemocnění). Pokud je příčina neznámá, použije se termín primární (idiopatická) kardiomyopatie; je-li příčina známá, nazývá se onemocnění sekundární kardiomyopatie. Tyto sekundární formy se vyskytují v důsledku určitých dalších onemocnění, např. v případě chlopenních vad, poruch krevního oběhu, neléčené hypertenze nebo v důsledku myokarditidy. Těmto formám lze snáze předcházet a jsou také lépe léčitelné.

Primární a sekundární kardiomyopatie se dělí podle typu a způsobu vzniku do následujících forem:

  • dilatační kardiomyopatie (DCM),
  • hypertrofická kardiomyopatie (HCM),
  • restriktivní kardiomyopatie (RCM),
  • arytmogenní kardiomyopatie (pravé komory).

Jaké příznaky se mohou vyskytnout?

V závislosti na formě a závažnosti onemocnění srdečního svalu se příznaky mohou pohybovat od mírných, sotva postřehnutelných poruch (snížená vytrvalost, únava, dušnost nebo otoky nohou, srdeční arytmie, mírné příznaky srdečního selhávání nebo anginy pectoris), které se však mohou postupně zhoršovat, až po život ohrožující stavy, jako je náhlé srdeční selhání. Onemocnění srdečního svalu mohou vést také k tvorbě krevních sraženin, a tím způsobit např. cévní mozkovou příhodu (CMP, mrtvici) nebo plicní embolii.

Jak se stanoví diagnóza?

Kromě odebrání podrobné anamnézy je nutné provést fyzické vyšetření a následně jsou obvykle využívány další metody jako:

  • laboratorní vyšetření,
  • EKG, případně dlouhodobá EKG monitorace,
  • echokardiografie (ultrazvukové vyšetření srdce)
  • rentgenové vyšetření hrudníku,
  • srdeční katetrizace.

Jak se léčí onemocnění srdečního svalu?

Terapie se odvíjí od toho, jestli existuje choroba podmiňující vznik onemocnění srdečního svalu, a od závažnosti stávajícího onemocnění. Nejčastěji se nasazují léky proti srdečnímu selhávání nebo srdečním arytmiím. V závažných případech lze také zvážit implantaci speciálního kardiostimulátoru a/nebo implantovatelného defibrilátoru, případně i transplantaci srdce.

Na koho se mohu obrátit?

Při podezření na onemocnění srdečního svalu se v první řadě obraťte na svého praktického lékaře, který Vás následně odešle na podrobnější vyšetření u specialisty v oboru kardiologie.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Onemocnění srdečního svalu

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Dilatační kardiomyopatie“

    Dilatační kardiomyopatie

    Onemocnění srdečního svalu

    Termínem dilatační kardiomyopatie (DCM) označujeme stav, kdy dochází k rozšíření (dilataci) jedné nebo obou srdečních komor. Jedná se o nejběžnější typ onemocnění srdečního svalu, každý rok se vyskytnou přibližně dva až tři nové případy na 100 000 obyvatel. DCM postihuje muže častěji než ženy, průměrný věk při stanovení diagnózy je přibližně 40 let. Přestože nemoc nelze vyléčit, díky moderní terapii srdečního selhání se prognóza znatelně zlepšuje.

  • Ilustrační obrázek k článku „Cévní mozková příhoda: diagnóza“

    Akutní cévní mozková příhoda: diagnóza

    Cévní mozková příhoda

    Jakmile se pacient s cévní mozkovou příhodou dostane na oddělení urgentního příjmu nebo do iktového centra (specializovaného oddělení pro léčbu cévních mozkových příhod), musí ošetřující lékař co nejdříve rozhodnout o vhodné terapii. První 4,5 hodiny od počátku příznaků jsou totiž tzv. časovým oknem, během nějž je možné zachránit mozkové buňky a omezit tak závažnost poškození. Přesto však platí, že čím dříve je léčba zahájena, tím lépe; proto by pacienti – nebo jejich příbuzní – v případě zpozorování příznaků mrtvice neměli váhat s kontaktováním záchranné služby.

  • Ilustrační obrázek k článku „Arytmogenní kardiomyopatie pravé komory“

    Arytmogenní kardiomyopatie (pravé komory)

    Onemocnění srdečního svalu

    U arytmogenní kardiomyopatie (ACM) dochází k dědičnému ukládání pojivové tkáně a tuku ve svalech srdeční komory. Nejčastěji je postižena pravá komora, ale často jsou postiženy obě komory. V některých případech může být postižena pouze levá komora, proto se v současnosti termín arytmogenní kardiomyopatie pravé komory již považuje spíše za podjednotku arytmogenní kardiomyopatie.

  • Ilustrační obrázek k článku „Hypertrofická kardiomyopatie“

    Hypertrofická kardiomyopatie

    Onemocnění srdečního svalu

    Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je dědičné onemocnění, při kterém dochází ke zvětšení (hypertrofii) srdečního svalu. Může se objevit již v kojeneckém věku, ale obvykle příznaky nastupují až ve věku mezi 30 a 50 lety. Každý rok se vyskytnou dva až tři nové případy na 100 tisíc lidí. U mužů se vyskytuje častěji než u žen.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 20.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace