Autismus: Co to je?
Autismus je považován za závažnou dětskou vývojovou poruchu. Dítě jí trpí od narození a projeví se v prvních letech života. Prvním nápadným příznakem je skutečnost, že vztah mezi rodiči a dítětem a komunikace mezi nimi jsou značně omezené. Následně dochází ke kognitivním a motorickým omezením a k poruchám nálad. Příčiny vzniku poruchy nebyly zatím objasněny. Je možné, že se jedná o souhru řady faktorů, pravděpodobné jsou genetické a neurofyziologické příčiny. Na průběh onemocnění mají dopad vlivy prostředí.
Znaky autistické poruchy
Autismus se u každého dítěte projevuje jinak a v průběhu vývoje se jeho projevy mění. Spektrum sahá od těžkého postižení až po sotva rozpoznatelné chování. Je možné, že dítě bude mít běžné nadání, ale také že bude vysoce talentované, nebo naopak mentálně postižené. Nápadné jsou projevy zejména v oblasti sociálního chování. Pro dítě je obtížné se slovně nebo mimoslovně vyjádřit (například gesty nebo mimikou). Jeho zájem se omezuje pouze na několik málo činností nebo her, často se objevuje stále se opakující stereotypní chování.
U kojenců a malých dětí se autismus projevuje například problémy se spánkem, nedostatečnou iniciativou, sníženou schopností napodobovat nebo narušeným příjmem potravy. Postižené děti v některých případech mimořádně citlivě reagují na podněty z prostředí, dochází k opožděnému či zcela chybějícímu vývoji řeči. Malé děti často začínají později chodit. V předškolním věku se porucha může projevovat agresivitou, hyperaktivitou a opakujícím se, stereotypním chováním, od školního věku často dochází k částečnému zmírnění příznaků.
V mnoha případech se objevují souběžná onemocnění, jako je epilepsie, deprese, úzkosti, nutkavé potřeby (kompulze) nebo poruchy příjmu potravy či spánku.
Autismus v raném věku nebo atypický autismus?
Na počátku diagnostiky stojí přesné odebrání anamnézy a důkladný rozhovor s blízkými. Pomocí pozorování chování a psychologických vyšetření se stanoví nápadné příznaky v oblasti vnímání, sociální interakce, mluvení, inteligence nebo motoriky. Nezbytné je rovněž neurologické/psychiatrické a tělesné vyšetření, dle potřeby jsou provedena další vyšetření. Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Pro odlišení autismu od jiných poruch (jako je např. snížená inteligence, němota, poruchy vztahové vazby) je třeba, aby diagnostiku provedl klinický psycholog s příslušnou specializací, dětský psychiatr nebo odborný lékař se specializací na dětskou psychiatrii. Do diagnostiky mohou být zapojeni také psychoterapeuti.
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 patří autismus k závažným vývojovým poruchám. Přitom se zejména rozlišuje mezi následujícími typy autismu:
- Autismus v raném věku: závažná vývojová porucha, která se objevuje do tří let věku. Narušeno je sociální chování a komunikace. Objevují se opakované, stereotypní vzorce chování, které probíhají vždy stejně. Dalšími příznaky mohou být úzkosti, zesílená agresivita nebo poruchy spánku.
- Atypický autismus: Rozdíl oproti autismu v raném věku spočívá ve věku, kdy se autismus objeví, nebo v tom, že uvedená diagnostická kritéria nejsou zcela naplněna. Touto formou autismu jsou postiženy zejména děti se silně opožděným vývojem a s poruchou rozvoje řeči.
- Aspergerův syndrom: Porucha se od autismu v raném věku liší zejména nepřítomností obecného opoždění vývoje, respektive tím, že u nich nezaostává vývoj řeči ani kognitivních schopností. Bližší informace naleznete v článku Aspergerův syndrom: co to je?
Vliv na průběh
V úspěšné léčbě postiženého dítěte hraje roli řada faktorů. Pokud se u postiženého rozvinou dobré řečové schopnosti do pátého roku života, je další prognóza příznivá. Případné tělesné obtíže (např. epilepsie) a utváření sociálního a školního prostředí má vliv na průběh poruchy, respektive její zmírnění.
Mnoho osob postižených autismem potřebuje dlouhodobou péči nebo ošetřování.
Cíle léčby
Léčba je sestavena individuálně na základě příznaků a potřeb daného dítěte. Cílem léčby je zejména následující:
- zlepšení komunikace (i prostřednictvím symbolického nebo znakového jazyka),
- podpora jednotlivých oblastí rozvoje,
- podpora herního chování,
- nácvik chování (především sociálního chování a cíleného jednání).
Do léčby jsou zapojeny blízké osoby, učitelé ve školce i pedagogičtí pracovníci. Většinou je děti s autismem možné úspěšně podpořit v inkluzivních školkách a třídách.
Specifická léčba autismu
Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Jedním z nejznámějších programů je takzvaný TEACCH (zkratka pochází z anglického názvu Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children). Vyznačuje se zejména:
- podpůrnou diagnostikou,
- podporou ve školní výuce / odborném vzdělávání,
- školením blízkých osob,
- podporou sociálních dovedností,
- nácvikem komunikace a
- předáváním dovedností pro vhodné utváření volného času.
Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování života.
V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení. Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy (ABA, anglicky Applied Behavior Analysis). Cílem je zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení předškolních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností.
Další možnosti léčby
K dalším formám léčby autismu patří specifické nácviky komunikace, individuální nebo skupinová psychoterapie (s důrazem na posilování sociálních dovedností), skupinové hry, raná péče, logopedie, fyzioterapie a ergoterapie. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.
Tipy pro rodiče autistických dětí
V kontaktu s autistickými dětmi se v praxi osvědčily následující postupy:
- snažit se onemocnění přijmout a vyhýbat se obviňování,
- dobrá informovanost a kontakty (např. s dalšími rodiči, se specializovanými zařízeními),
- případně sám vyhledat odbornou pomoc, aby bylo možné situaci lépe zvládnout (např. psychologické poradenství nebo psychoterapie, svépomocné skupiny),
- být otevřený vůči podpoře ze strany druhých (příbuzných, okruhu přátel nebo odborníků),
- podporovat dítě, ale nepožadovat od něj příliš mnoho,
- zůstat realistou a neočekávat přílišnou úspěšnost terapie,
- počítat s problémy v rodině a využít v této souvislosti poradenství (např. rodinné poradny),
- pečovat o sebe: dbát o základní potřeby, nezanedbávat vlastní zájmy, udržovat sociální kontakty.
Rodiče i jiní příbuzní autistických dětí mohou o autismu informovat i další lidi ve svém okolí a zvýšit tak povědomí veřejnosti o této poruše.
Související odkazy
- Iva Dudová, Markéta Mohaplová: Poruchy autistického spektra – 1. díl. Pediatrie pro praxi 2016, 17(3): 151–153. (odkaz vede na PDF soubor na webu pediatriepropraxi.cz, 112 kB)
- Iva Dudová, Markéta Mohaplová: Poruchy autistického spektra – 2. díl. Pediatrie pro praxi 2016, 17(4): 204–207. (odkaz vede na PDF soubor na webu pediatriepropraxi.cz, 116 kB)