Lékař si přitom všímá nápadných vývojových znaků (např. v rámci pohybu, vyjadřování nebo v mezilidském styku) a dítě fyzicky a neurologicky vyšetří. Diagnostika je rozšířena o vyšetření EEG. V případě neurologických abnormalit může být nezbytné také vyšetření pomocí magnetické rezonance. Měl by být rovněž vyšetřen zrak a sluch. Na stanovení diagnózy se mohou podílet také kliničtí psychologové (např. pro klinicko-psychologickou diagnostiku) nebo logopedi (pro posouzení řeči) nebo lékaři dalších specializací.
Při diagnostice by měl být kladen důraz také na silné stránky postiženého (např. co mu mimořádně jde, jak se dosud syndromu dokázal přizpůsobit).
Dotazníky pro testování
Existuje několik screeningových dotazníků, které mohou usnadnit diagnostiku Aspergerova syndromu u dětí. Pro dospělé se používají speciální dotazníky, jako například ASQ (zkratka pochází z anglického výrazy Autism Spectrum Quotient). Screeningové dotazníky samy o sobě však pro stanovení diagnózy nestačí, nezbytné jsou pro diagnostiku zejména čas a zkušenosti.
Za klíčový je v diagnostice autismu pro standardizované zaznamenání příznaků Aspergerova syndromu považován diagnostický rozhovor pro autismus (ADI-R) v kombinaci s diagnostickou pozorovací stupnicí pro autismus (ADOS, ADOS2). ADOS je strukturovaný postup pro zaznamenání komunikace, interakce a herního chování. V závislosti na věku a úrovni řečových schopností příslušného pacienta je zvolen jeden z pěti modulů, který pomocí cíleně inscenovaných herních prvků, aktivit a rozhovorů může prověřit příznaky relevantní pro diagnózu autismu. Vedle toho bezpodmínečně patří k diagnostickému standardu prověření kognitivních schopností (IQ test nebo vývojový test).
Některé studie poukazují na to, že postižení poruchou autistického spektra zůstává častěji nerozpoznáno u pacientek, nebo je u nich diagnóza stanovena později – zejména v případě Aspergerova syndromu. Zdá se, že dívky s poruchami autistického spektra musejí vedle toho při stejné závažnosti příznaků vykazovat více doprovodných abnormalit chování a kognitivních obtíží, aby u nich mohla být stanovena klinická diagnóza. Z toho vyplývá diagnostické zkreslení ve prospěch chlapců na základě známých kritérií chování, nebo lepší adaptační schopnosti a kompenzační mechanismy u postižených dívek.
Kritéria pro stanovení diagnózy
Ke kritériím pro stanovení diagnózy Aspergerova syndromu patří následující:
- postižení sociálního chování:
- chybějící sociální porozumění a schopnost vcítit se,
- obtížné navazování přátelství ve škole, v práci atd. a související problémy, jako je šikana apod.,
- neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt,
- nedostatky v oblasti mimiky a držení těla,
- nedostatky v oblasti gest regulujících sociální interakci,
- problémy s vedením rozhovoru a hyperkorektní užívání jazyka, nevhodné kladení důrazu na některá slova,
- snížená schopnost vyjadřovat pocity,
- omezené, ale mimořádně silné zájmy,
- stereotypní vzorce chování, které se stále opakuje nebo je neustále stejné,
- případné opoždění motorického vývoje.
Dále je třeba vyloučit další psychické nebo vývojové poruchy. Zejména je důležité vymezení vůči autismu.
Léčba Aspergerova syndromu
Aspergerův syndrom není možné vyléčit. Postižení se však pomocí léčebných opatření mohou naučit lépe se vypořádat s každodenním životem, přičemž je posilován vývoj a silné stránky jedince. Je rovněž možno omezit psychické strádání. Včasná léčba a podpora vývoje má pozitivní účinky. Terapie se uzpůsobí individuálně na míru danému dítěti/dospělému. Dostupná data o průběhu naznačují, že s rostoucím věkem může obecně docházet ke zmírnění příznaků.
Behaviorálně terapeutická opatření
Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro vývojové poruchy autistického spektra. Stávající důkazy svědčí o nejvyšší účinnosti behaviorálně terapeutických programů z oblasti psychoterapie.
V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení. Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy ABA (anglicky Applied Behavior Analysis), v předškolním věku EIBI (zkratka pochází z anglického názvu Early Intensive Behavioral Intervention). Cílem je přitom zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení (před)školních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností. Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování každodenních činností.
Další možnosti léčby
K dalším formám léčby patří speciální nácviky komunikace, skupinové hry, raná péče, logopedie, fyzioterapie a ergoterapie. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.
Na koho se mohu obrátit?
V případě podezření na Aspergerův syndrom u dětí vyhledejte dětského psychiatra, u velmi malých dětí nejdříve pediatra.
V dospělém věku se lze obrátit na neurologa nebo psychiatra.
Související odkazy
- Iva Dudová, Markéta Mohaplová: Poruchy autistického spektra – 1. díl. Pediatrie pro praxi 2016, 17(3): 151–153. (odkaz vede na PDF soubor na webu pediatriepropraxi.cz, 112 kB)
- Iva Dudová, Markéta Mohaplová: Poruchy autistického spektra – 2. díl. Pediatrie pro praxi 2016, 17(4): 204–207. (odkaz vede na PDF soubor na webu pediatriepropraxi.cz, 116 kB)
