Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Srdce, krevní oběh a cévy
  • Onemocnění lymfatických cév
  • Aktuální: Lymfedém: příčiny a příznaky

Lymfedém: příčiny a příznaky

Kategorie: Onemocnění lymfatických cév – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Lymfedém je onemocnění lymfatického systému, které, není-li léčeno, se stává chronickým a neustále se zhoršuje. Lymfatický systém odvádí z tkání přebytečné tekutiny (tkáňový mok). Je-li lymfatický systém poškozen, nemůže tekutinu odvádět a ta se pak hromadí v tkáních. To může vést k otokům – tzv. lymfedému – kdekoli v těle; nejčastěji se však tyto otoky vyskytují na pažích a na nohou.

Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém: příčiny a příznaky“

Jaké má lymfedém příčiny?

Rozlišujeme mezi primární a sekundární formou lymfedému:

  • Primární lymfedém je způsoben vrozenými vadami nebo funkčními poruchami v lymfatickém systému. Může se projevit i v pozdním věku.
  • Sekundární lymfedém vzniká jako následek zranění, nádorových onemocnění (např. rakovina prsu), různých zánětů, bodnutí hmyzem, parazitů, mykóz, po chirurgických zákrocích (jizvy) či radiační terapii, jako důsledek užívání léků (některé léky na krevní tlak, nesteroidní antiflogistika a hormony) nebo jako vedlejší příznak chronických poruch cévního systému.

Rozvoj lymfedému je obecně také častější u pacientů s nedostatkem pohybu nebo nadváhou.

Jaké jsou příznaky lymfedému?

Při lymfedému dochází k otokům některé části nebo více částí těla. V počátečních stadiích je možné vytlačit do otoku prstem důlek, s přibývajícím množstvím tekutiny v tkáních jsou otoky na pohmat stále tvrdší.

Častými vedlejšími příznaky doprovázejícími lymfedém jsou stres, suchá a svědící pokožka, kožní infekce způsobené bakteriemi (erysipel) a plísněmi nebo záněty kůže (varikózní dermatitida, dermatitida).

Stadia lymfedému

Podle stupně závažnosti dělíme lymfedém do čtyř stadií:

  • Stadium 0: Porucha odvodu tekutin z tkání je bez viditelného nebo hmatatelného otoku. Ve funkční diagnostice je nicméně patologický nález již patrný. K vytvoření viditelného otoku pak stačí již jen málo – např. kousnutí hmyzem, pohmoždění nebo podvrtnutí kotníku. Otok nicméně při zvednutí postižené části snadno ustupuje.
  • Stadium I: Otok je měkké konzistence a ustupuje při odpočinku, resp. po ulehnutí. Často se objevuje ve večerních hodinách či po zátěži, přes noc však ustoupí. Bývá spojen i s pocitem tíhy v postižené končetině.
  • Stadium II: Konzistence edému je na omak tvrdá a edém již spontánně neustupuje.
  • Stadium III – elefantiáza: Otok vytváří v postižené části těla pocit napětí, které může být v závažných případech velmi bolestivé. Tkáň vlivem otoku tvrdne a zvyšuje se hmotnost jednotlivých postižených částí, dochází také k omezení hybnosti kloubů. To vše pacienta velmi omezuje v pohybu a každodenních činnostech jako čištění zubů, oblékání, chůze, nakupování nebo řízení automobilu.
Poznámka: Elefantiázou způsobenou nejrůznějšími infekcemi (Elephantiasis tropica) podle odhadů v Africe, Jižní Americe a Asii trpí na 120 milionů lidí. Nejčastěji je toto onemocnění způsobeno vlasovci – parazitickými hlísticemi, které jsou přenášeny především komáry nebo ovády. Turisté tímto typem elefantiázy onemocní jen velmi vzácně.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Více v kategorii Onemocnění lymfatických cév

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfatický systém: co to je?“

    Lymfatický systém: co to je?

    Onemocnění lymfatických cév

    Lymfatický systém v organismu plní mnoho důležitých funkcí. Významnou úlohu hraje v transportu živin a obranných mechanismech těla. Do lymfatického systému se řadí lymfa, lymfatické kapiláry, větší lymfatické cévy a lymfatická tkáň (lymfatické uzliny, slezina, mandle a brzlík).

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém: diagnóza a léčba“

    Lymfedém: diagnóza a léčba

    Onemocnění lymfatických cév

    Při diagnostice lymfedému se používají různé vyšetřovací metody. Léčba často vyžaduje trpělivost, protože je časově náročná a zdlouhavá. Za určitých okolností však může být naprosto nezbytná a dokonce život zachraňující. V mnoha případech je nutné kombinovat širokou škálu léčebných postupů, přesto však úplné vyléčení lymfedému není možné.

  • Ilustrační obrázek k článku „Lymfedém: co mohu dělat sám?“

    Lymfedém: co mohu dělat sám?

    Onemocnění lymfatických cév

    Při lymfedému otéká část těla. V počátečních stadiích lze v otoku ještě vytvořit důlek, ale jak se zvětšuje množství tekutiny nahromaděné v tkáni, její konzistence je čím dál pevnější. Některá základní opatření mohou příznaky zmírnit, u pacientů s lymfedémem v dolních končetinách se doporučují ještě další opatření.

  • Ilustrační obrázek k článku „Zánět lymfatických cév (lymfangiitida)“

    Zánět lymfatických cév (lymfangitida)

    Onemocnění lymfatických cév

    Při lymfangitidě (zánětu lymfatických cév) vstupují do lymfatického systému infekční agens nebo škodlivé látky a způsobují tam zánět. Akutní forma obvykle vzniká ze zanícené rány, chronická forma se vyvíjí v důsledku tkáňových změn a následného zúžení či ucpání lymfatických cév. Lymfangitida obvykle začíná místním pocitem napětí, mírným otokem, bolestí a zarudnutím, někdy doprovázeným zimnicí a horečkou.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 19.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace