Z důvodu nadměrného osídlení bakteriemi rodu Gardnerella vaginalis a jinými anaerobními bakteriemi (bakterie žijící bez kyslíku) včetně mykoplazmat je narušována mikrobiologická vaginální rovnováha. Mléčné bakterie ubývají a na jejich úkor se ve vaginální flóře mohou silně rozmnožovat jiné bakterie.
Jaké příznaky se mohou objevit?
Bakteriální vaginální infekce nemusí vždy způsobovat potíže a zůstává často skrytá. Někdy však může změna poševního prostředí vyvolat nápadně zapáchající šedo-bílý výtok. (tzv. „rybí“ zápach). Může mít zpěněnou nebo řídkou konzistenci. Kromě toho se může v zevní oblasti poševního vstupu objevit svědění, podráždění pokožky (pálení), a vaginální suchost. Tyto příznaky mohou poukazovat také na vaginální zánět (vaginitida). Potíže se mohou vyskytovat také při močení nebo při pohlavním styku, který může být bolestivý.
Bakteriální vaginální infekce patří k nejčastějším infekcím pochvy. Odhadem je jí postižena každá pátá žena ze sta. Asi u jedné třetiny z nich infekce sama od sebe zmizí. Bakteriální vaginální infekce však zvyšuje riziko vzniku dalších infekcí ženského genitálního traktu, jako např.:
- zánět pochvy „komplikovanými" choroboplodnými zárodky,
- zánět sliznice děložního hrdla (cervicitida)
- endometritida (zánět děložní dutiny),
- zánět vaječníků nebo zánět vejcovodů (adnexitida)
- a zánět vnějšího pohlavního ústrojí (vulvitida).
Pokud se již „lehká forma“ zánětu objevila, zvyšuje se také riziko dalšího nakažení sexuálně přenosnými nemocemi.
Jak se stanovuje diagnóza?
V případě podezření na výskyt bakteriální poševní infekce vyšetří ženský lékař pochvu, a odebere vzorek poševního sekretu. Na základě tohoto vzorku (stěru) se změří hodnota pH a určí se, které druhy bakterií sekret obsahuje. Ke stanovení správné diagnózy (bakteriální vaginóza) se při gynekologické prohlídce musí vyskytovat nejméně tři z následně uvedených čtyř nálezů:
- šedo-bílý výtok,
- hodnota pH v pochvě je vyšší než 4,5 (běžná hodnota pH ve vagině je 3,7 až 4,5),
- test KOH je pozitivní („aminový test“): Po přidání 10% KOH (draselného louhu) vznikne typický aminový (rybí) zápach.
- mikroskopické doložení tzv. klíčových buněk („Clue Cells“): Jedná se o epitelové buňky, které jsou poseté bakteriálním povlakem.
Pokud by nebyla léčba úspěšná, vzniká zde podezření na další původce choroby, které by mělo být objasněno provedením obsáhlého bakteriálního a mikrobiologického vyšetření ve speciální laboratoři.
Jak probíhá léčba?
Bakteriální poševní infekce se běžně léčí antibiotiky (např. metronidazol, klindamycin). Mohou se aplikovat v tabletách nebo ve formě čípků. Klindamycin je navíc dostupný ve formě vaginálního krému. Délka trvání a intenzita léčby závisí na účinné látce, formě užívání, dávkování a intenzitě potíží.
Další možnosti léčby
Aby mohla být ochráněna poševní flóra a znovu obnovena její rovnováha, mohou být podávány přípravky s obsahem laktobacilů (živé mléčné bakterie). Přínos této formy léčby však nebyl dosud dostatečně prozkoumán. Ve většině případů se využívá v kombinaci s antibiotiky.
Léčbou antibiotiky nejsou likvidovány jen „špatné“ bakterie, nýbrž také ty užitečné bakterie, vyskytující se v poševní flóře. Tím může dojít k vedlejšímu účinku s výskytem houbové infekce v pochvě (kandidóza). Dalšími možnými vedlejšími účinky jsou:
- kovová pachuť v ústech
- nevolnost a zvracení (spíše zřídka).
Léčba v těhotenství
Bakteriální poševní infekce zvyšuje riziko předčasného protržení plodové blány, předčasných děložních stahů a předčasného porodu. Příčinou těchto rizik jsou různé biochemické reakce mezi plodem a dělohou, a také děložním hrdlem. Dochází ke zvýšené tvorbě prostaglandinu, který působí jako spouštěč děložních stahů. Z tohoto důvodu by se měla léčit nastupující bakteriální poševní infekce v těhotenství rovněž antibiotiky (systémově). Alternativní volbou může být lokální vaginální léčba metronidazolem. Po prvním trimestru může být předepsán také klindamycin.
Na koho se mohu obrátit?
V případě potíží nebo podezření na infekci se můžete obracet na lékaře v oboru ženského lékařství a porodnictví.
