Správně zvolený pooperační dietní postup je velmi důležitý pro hojení operační rány a obnovení orgánových funkcí, z nutričního hlediska zejména v oblasti gastrointestinálního traktu. Zpravidla se jedná o jídla s nižším obsahem tuku, bez nadýmavých složek a koření. U počátečních diet se často využívá úprava textury ve smyslu mleté nebo kašovité konzistence. Často však postačují potraviny přirozeně měkké nebo změklé povařením. Strava se zpravidla podává v šesti malých dávkách za den.
Příjem stravy by měl být individuálně sledován nejen z důvodu nutriční bilance, ale i z hlediska monitorování funkcí trávicího traktu. Doporučené množství stravy se určuje podle individuální míry snášenlivosti. Cílem je obnovit plný příjem ústy. Doplnění diety sippingem (popíjením) by mělo být posuzováno ve spolupráci s nutričním terapeutem. Vhodnou následnou dietou je šetřící dieta.
Dlouhodobým následkem operací na gastrointestinálním traktu může být nedostatek některých vitaminů a stopových prvků. Ten se projevuje i s odstupem měsíců a let po výkonu. Nejčastěji se to týká vitaminu B12 po odstranění části či celého žaludku a ilea a kyseliny listové a železa po operacích žaludku a duodena. Nedostatek vitaminů rozpustných v tucích hrozí při poruše vstřebávání tuků, která se vyskytuje nejčastěji po operacích slinivky břišní nebo po rozsáhlých odstraněních tenkého střeva. U rizikových jedinců je doporučeno jejich pravidelné monitorování a případné doplnění.
Dietní postup po gastrektomii
U pacientů po gastrektomii (odstranění celého nebo části žaludku) nebo ezofagogastrektomii (vynětí části jícnu a žaludku) je cílem diety minimalizovat rizika tzv. dumping syndromu nebo naopak poruch průchodnosti. Je nezbytné podávat malé porce stravy v častějších intervalech a omezit množství volných cukrů. Problémy po gastrektomii může způsobovat i příjem většího množství tekutin během jídla, proto se doporučuje pít spíše mezi jídly.
Dietní postup po resekci střeva
Pokud nedochází k významnému zkrácení tenkého střeva, obnovení výživy probíhá přes tekutou dietu, kašovitou dietu a dietu s omezením zbytků. Dietní opatření většinou nemusí být dlouhodobá. Cílem dietního postupu je obnova střevní pasáže (průchodnosti) a současně i minimalizace trávicích obtíží. Změna struktury stravy ve smyslu mixování nebo mletí není nutná, pokud se nevyskytují problémy s kousáním nebo polykáním. Zpravidla postačuje měkká konzistence.
Dieta má obsahovat potraviny s nízkým obsahem vlákniny, bez slupek, kůrek, zrníček a semínek. Postupné zatěžování dietou se řídí individuální snášenlivostí, která se denně hodnotí ve spolupráci s nutričním terapeutem. V případě významného zkrácení délky tenkého střeva (tj. pokud výsledná délka tenkého střeva je < 200 cm) jsou pacienti ohroženi vznikem tzv. syndromu krátkého střeva. Pacienti trpí poruchou vstřebávání a ztrátami vody a minerálních látek průjmovitou stolicí. Zásadním dietním opatřením je rozdělení jídel na více menších porcí s konzumací nejčastěji v intervalu 3 hodin. Současně s tím se doporučuje oddělit příjem pevné stravy a tekutin tak, aby minimální odstup byl alespoň 1 hodina. Dostatečný příjem kuchyňské soli zlepšuje vstřebávání živin a omezuje ztráty tekutin. Při dobré snášenlivosti lze využít i rehydratační roztoky a iontové nápoje.
Pokud pacient i při zavedených dietních opatřeních vyžaduje doplňkový parenterální příjem výživy nebo tekutin, jedná se o tzv. střevní selhání. V těchto případech se upřednostňuje využít zbytkovou kapacitu střeva pro příjem jídla a omezit pití s tím, že vodu a minerální látky lze nitrožilně podávat snáze než ostatní živiny.
Dietní postup po založení stomie
U pacientů se stomií se dietní postup liší v závislosti na typu stomie a délce zbytkového střeva, resp. jeho funkci. U jejunostomií je hlavním problémem syndrom krátkého střeva. Cílem dietního postupu je snížit objem odpadů stomií pod 2 litry za den. U pacientů se syndromem krátkého střeva s jejunostomií bez napojeného tračníku většinou nehrozí riziko oxalátové urolitiázy, a proto není nutné tolik omezovat množství tuku v dietě. Naopak riziko závislosti na parenterální výživě je u pacientů se syndromem krátkého střeva s přítomností jejunostomie vyšší.
U pacientů s ileostomií jsou opatření v prevenci rozvoje syndromu krátkého střeva minimálně zpočátku prakticky stejná jako u jejunostomie. Rychlost obnovení výživy velmi záleží na schopnosti přizpůsobení se střeva. Důležité je opět monitorování objemu odpadů do stomie a stavu hydratace s případnou parenterální podporou. U pacientů s kolostomií nebývá problém se ztrátami tekutin, ale dostatečný pitný režim a příjem rozpustné vlákniny slouží k prevenci zácpy a nadýmání.
Dietní postup po operacích slinivky břišní a v hepatobiliární oblasti (týkající se jater, žluči a žlučových cest)
Po cholecystektomii (odstranění žlučníku) se v závislosti na individuální snášenlivosti v dietě snižuje množství tuků pod 60 g/den. Pokud jsou pacienti bez obtíží, lze postupně množství tuků navýšit na úroveň běžné stravy.
Po operacích slinivky mohou pacienti trpět cukrovkou nebo nedostatečným vylučováním pankreatických enzymů. Pokud je předepsáno nahrazování pankreatických enzymů, musí být podávány spolu s jídlem.
Po jaterních operacích zpravidla nejsou nutná dlouhodobá dietní omezení. Doplnění výživy probíhá převážně pomocí šetřící diety s relativně rychlým přechodem na běžnou stravu.
Související odkazy
- Věstník MZ ČR, částka 10/2020: Metodické doporučení pro zajištění stravy a nutriční péče (odkaz vede na PDF soubor na webu mzd.gov.cz, 850 kB)