Tiky nejsou jen vrtochy nebo nervózní pohyby; jde o organicky podmíněné pohybové poruchy. Kvůli jejich příznakům jsou však klasifikovány jako psychiatrická onemocnění. Obecně se rozlišuje mezi jednoduchými tiky (jako je pokašlávání, odkašlávání, mrkání) a komplexními tiky (například vykřikování slov, napodobování pohybů). Navzdory rozšířenému přesvědčení je vykřikování neslušných slov a obscénní gesta velmi vzácné.
Závažné tiky způsobují postiženým lidem značné utrpení, které je dáno nejen tiky samotnými, ale také neadekvátní zpětnou vazbou okolí a často i dalšími, souběžně se vyskytujícími duševními poruchami. Tiky je zpravidla možné úspěšně léčit. Zdaleka ne každá tiková porucha však vyžaduje, aby postižený užíval léky.
Tiky jsou často spojeny se stresem
Tiky jsou většinou vnímány jako nekontrolovatelné, ale s určitým úsilím je lze na jistou dobu potlačit. Po stresujícím prožitku mohou zesílit, zatímco v klidovém stavu a ve spánku se objevují méně často a s menší intenzitou. Motorické tiky jsou v zásadě normální pohybové vzorce, které se objevují opakovaně, respektive v sériích, a neodpovídají dané situaci. Tiky kolísají v průběhu dne i roku jak z hlediska intenzity, tak z hlediska frekvence: dopoledne jsou méně časté, odpoledne a večer silnější.
U dětí se výkyvy projevují v rámci školního roku, přičemž dosahují tří vrcholů:
- na začátku školního roku,
- na konci 1. pololetí,
- na konci 2. pololetí.
Tiky se vyskytují v různých stupních intenzity od lehkých a sotva postřehnutelných až po těžké a výrazné, respektive omezující. Mohou se objevit i bezpříznakové intervaly. Častými souběžnými onemocněními a poruchami jsou ADHD (60 až 90 %), obsedantně kompulzivní poruchy, úzkostné poruchy a deprese. Tyto poruchy mají na postiženého často větší vliv než tiky samotné.
Touretteův syndrom
Pokud motorické a hlasové tiky přetrvávají alespoň jeden rok, hovoříme o Touretteově syndromu. Uvedené chronické tiky jsou pojmenovány po francouzském neurologovi Gillesovi de la Tourette, který v roce 1895 popsal devět pacientů s uvedenými příznaky. Prvním, kdo je popsal, byl však ve skutečnosti Jean Marc Gaspard Itard, a to přibližně o 60 let dříve.
Touretteův syndrom se vyznačuje jednoduchými nebo komplexními motorickými a hlasovými tiky. Svalové záškuby se objevují především v oblasti hlavy a horních končetin. Vedou mimo jiné k následujícím projevům:
- mrkání,
- otevírání úst,
- rychlé otáčení hlavy,
- pohyby směrem od těla.
Vedle toho se objevuje popotahování, pokašlávání, vyrážení jednotlivých samohlásek nebo nemístných slov, opakování slov nebo celých vět.
Další tikové poruchy
Od Touretteova syndromu se – zejména v dětském věku – odlišuje chronická motorická tiková porucha a přechodná tiková porucha. Chronická motorická tiková porucha se od Touretteova syndromu liší pouze absencí hlasových tiků. Přechodná tiková porucha se ve většině případů může vyznačovat (mírnými) motorickými a vokálními příznaky, které však přetrvávají maximálně rok.
Příčiny tiků
Za příčinu tikových poruch se považují problémy v řídicích okruzích potlačujících pohyby, které postihují zejména mozkový kmen. Zobrazovací metody (např. MRI, PET, SPECT) mohou prokázat snížený objem nucleus caudatus (část bazálních ganglií) a sousedních struktur. Dále se předpokládají problémy s centrálním řízením zprostředkovaným dopaminem a serotoninem (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku).
Tiková onemocnění mají i genetickou příčinu; není však jasné, které geny jsou postiženy. Mohou se objevit i spontánní mutace. Riziko onemocnění, pokud existuje rodinná zátěž, se pohybuje okolo 10 až 20 %. Dosud žádné genetické vyšetření však nedokáže předpovědět, jak vysoká je pravděpodobnost, že tiky zdědí i potomek. Odborníci diskutují rovněž o dalších zátěžových faktorech, jako je např. vliv imunitního systému či infekce.
