Přejít na obsah
Ministerstvo zdravotnictví České republiky nzip.cz domovská stránka
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Příhlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
  • Hledat
  • Napište nám
  • Menu
  • Domů
  • Duševní onemocnění
  • Tikové poruchy
  • Aktuální: Tiky a Touretteův syndrom: co to je?

Tiky a Touretteův syndrom: co to je?

Kategorie: Tikové poruchy – více z kategorie
Autor: gesundheit.gv.at

Tiky se poprvé objeví většinou na základní škole – objevují se a zase mizí – a situace se zlepší obvykle po pubertě. Pouze asi 10 % dětských tikových onemocnění přetrvá viditelně i do dospělosti. O něco častěji jsou postiženi chlapci a muži.

Ilustrační obrázek k článku „Tiky a Tourettův syndrom: základní informace“

Tiky nejsou jen vrtochy nebo nervózní pohyby; jde o organicky podmíněné pohybové poruchy. Kvůli jejich příznakům jsou však klasifikovány jako psychiatrická onemocnění. Obecně se rozlišuje mezi jednoduchými tiky (jako je pokašlávání, odkašlávání, mrkání) a komplexními tiky (například vykřikování slov, napodobování pohybů). Navzdory rozšířenému přesvědčení je vykřikování neslušných slov a obscénní gesta velmi vzácné.

Závažné tiky způsobují postiženým lidem značné utrpení, které je dáno nejen tiky samotnými, ale také neadekvátní zpětnou vazbou okolí a často i dalšími, souběžně se vyskytujícími duševními poruchami. Tiky je zpravidla možné úspěšně léčit. Zdaleka ne každá tiková porucha však vyžaduje, aby postižený užíval léky.

Tiky jsou často spojeny se stresem

Tiky jsou většinou vnímány jako nekontrolovatelné, ale s určitým úsilím je lze na jistou dobu potlačit. Po stresujícím prožitku mohou zesílit, zatímco v klidovém stavu a ve spánku se objevují méně často a s menší intenzitou. Motorické tiky jsou v zásadě normální pohybové vzorce, které se objevují opakovaně, respektive v sériích, a neodpovídají dané situaci. Tiky kolísají v průběhu dne i roku jak z hlediska intenzity, tak z hlediska frekvence: dopoledne jsou méně časté, odpoledne a večer silnější.

U dětí se výkyvy projevují v rámci školního roku, přičemž dosahují tří vrcholů:

  • na začátku školního roku,
  • na konci 1. pololetí,
  • na konci 2. pololetí.

Tiky se vyskytují v různých stupních intenzity od lehkých a sotva postřehnutelných až po těžké a výrazné, respektive omezující. Mohou se objevit i bezpříznakové intervaly. Častými souběžnými onemocněními a poruchami jsou ADHD (60 až 90 %), obsedantně kompulzivní poruchy, úzkostné poruchy a deprese. Tyto poruchy mají na postiženého často větší vliv než tiky samotné.

Touretteův syndrom

Pokud motorické a hlasové tiky přetrvávají alespoň jeden rok, hovoříme o Touretteově syndromu. Uvedené chronické tiky jsou pojmenovány po francouzském neurologovi Gillesovi de la Tourette, který v roce 1895 popsal devět pacientů s uvedenými příznaky. Prvním, kdo je popsal, byl však ve skutečnosti Jean Marc Gaspard Itard, a to přibližně o 60 let dříve.

Touretteův syndrom se vyznačuje jednoduchými nebo komplexními motorickými a hlasovými tiky. Svalové záškuby se objevují především v oblasti hlavy a horních končetin. Vedou mimo jiné k následujícím projevům:

  • mrkání,
  • otevírání úst,
  • rychlé otáčení hlavy,
  • pohyby směrem od těla.

Vedle toho se objevuje popotahování, pokašlávání, vyrážení jednotlivých samohlásek nebo nemístných slov, opakování slov nebo celých vět.

Další tikové poruchy

Od Touretteova syndromu se – zejména v dětském věku – odlišuje chronická motorická tiková porucha a přechodná tiková porucha. Chronická motorická tiková porucha se od Touretteova syndromu liší pouze absencí hlasových tiků. Přechodná tiková porucha se ve většině případů může vyznačovat (mírnými) motorickými a vokálními příznaky, které však přetrvávají maximálně rok.

Příčiny tiků

Za příčinu tikových poruch se považují problémy v řídicích okruzích potlačujících pohyby, které postihují zejména mozkový kmen. Zobrazovací metody (např. MRI, PET, SPECT) mohou prokázat snížený objem nucleus caudatus (část bazálních ganglií) a sousedních struktur. Dále se předpokládají problémy s centrálním řízením zprostředkovaným dopaminem a serotoninem (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku).

Tiková onemocnění mají i genetickou příčinu; není však jasné, které geny jsou postiženy. Mohou se objevit i spontánní mutace. Riziko onemocnění, pokud existuje rodinná zátěž, se pohybuje okolo 10 až 20 %. Dosud žádné genetické vyšetření však nedokáže předpovědět, jak vysoká je pravděpodobnost, že tiky zdědí i potomek. Odborníci diskutují rovněž o dalších zátěžových faktorech, jako je např. vliv imunitního systému či infekce.

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Související témata: Úzkostné poruchy, ADHD, Deprese a bipolární porucha


Více v kategorii Tikové poruchy

Články na NZIP

  • Ilustrační obrázek k článku „Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku“

    Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku

    Duševní onemocnění

    V našem mozku jsou vzájemně propojeny miliardy nervových buněk (neuronů), které spolu komunikují pomocí elektrických impulzů přenášených za pomoci neurotransmiterů.

  • Ilustrační obrázek k článku „Obsedantně kompulzivní porucha: základní informace“

    Obsedantně kompulzivní porucha (OCD): co to je?

    Úzkostné poruchy

    Už jste se někdy přistihli, že znovu kontrolujete, zda jste skutečně vypnuli kávovar? Možná jste to ještě před odchodem z domova zkontrolovali dvakrát po sobě. To ještě není důvod k obavám. Pokud však vtíravé myšlenky a nutkavé jednání silně ovlivňují život a postižený jimi trpí, měl by vyhledat odbornou pomoc.

  • Ilustrační obrázek k článku „Tiky a Tourettův syndrom: diagnóza a léčba“

    Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba

    Tikové poruchy

    Tikové poruchy a Touretteův syndrom jsou v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) klasifikovány jako „poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“. Diagnostiku provádí (dětský) psychiatr, (dětský) psycholog nebo (dětský) neurolog.

  • Ilustrační obrázek k článku „ADHD u dětí: příčiny a diagnóza“

    ADHD u dětí: příčiny a diagnóza

    ADHD

    Mechanismus vzniku ADHD zatím nebyl plně objasněn. Odborníci předpokládají, že se na něm podílí mj. chybná regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu (viz článek Neurotransmitery: poslové uvnitř mozku). Významnou roli zřejmě hrají i genetické předpoklady. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, nadměrná konzumace peprmintu během těhotenství či užívání drog nebo tabáku. ADHD může být negativně ovlivněna i nedůslednou výchovou.

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP

Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů

O portále

O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Prohlášení o přístupnosti
Kdo jsme
Mapa obsahu
Napište nám

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2021 [cit. 16.01.2021]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.

Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace