Novější práce uvádějí, že riziko karcinomu prsu je u diabetiček 1,6× vyšší, po adjustaci (přizpůsobení) na hmotnost je riziko jen asi 1,4× vyšší. Tento vztah se týká spíše diabetiček 2. typu. S diabetem 1. typu je často spojena autoimunitní thyreoiditida (zánět štítné žlázy), u níž je výskyt karcinomu pravděpodobně častější. Zajímavé je zjištění, že riziko nádorů u potomků diabetiček 1. typu sledovaných do rané dospělosti je 2,25× vyšší oproti kontrolám. Toto riziko není přítomné u jiných autoimunitních chorob.
Diabetes 2. typu vede k častějšímu výskytu několika tumorů. Riziko vzniku karcinomu ledvin je u diabetu téměř 2× vyšší. Riziko vzniku nádorů pankreatu (slinivky břišní) je prakticky dvojnásobné v prvních letech po vzniku diabetu, později mírně klesá na cca 1,4násobek. Asi 10–20 % pacientů s karcinomem pankreatu dostane naopak později diabetes. Příčiny tohoto nálezu nejsou jasné, ale nejde jen o destrukci (porušení) pankreatu tumorem.
Novější Stricklerova studie ukázala, že u diabetiků 2. typu je častější výskyt karcinomu tlustého střeva, prsu, endometria (děložní sliznice), pankreatu a jater. Relativní riziko je celkem 1,5× vyšší a diabetes vysvětluje asi 10 % výskytu nádorů. V poslední době bylo dále prokázáno i vyšší riziko karcinomu močového měchýře pro diabetiky 2. typu. U diabetiků 2. typu je naopak snížené riziko karcinomu prostaty.
Častější výskyt tumorů u diabetiků ukazuje i naše studie u cca 200 000 pacientů ze tří okresů, ve které bylo provedeno sledování výskytu kolorektálního karcinomu a dalších nádorů. Na tomto souboru bylo námi vypočtené riziko vyšší: tumoru pankreatu u diabetiků 6,6×, nádoru ledviny 3,9×, karcinomu děložního těla 2,2×, karcinomu prsu téměř dvakrát a nádorů kolon (tlustého střev) 3–4×.
V japonské studii bylo prokázáno dvakrát vyšší riziko vzniku karcinomu jater u diabetiků 2. typu po adjustaci (přizpůsobení) na příjem alkoholu a kouření. Uvedené riziko je přítomno pouze u pacientů s chronickou hepatitidou (žloutenkou) a cirhózou, u ostatních forem karcinomu jater není riziko zvýšené.
Z dietních faktorů se mohou u nádorů tlustého střeva uplatňovat dva mechanismy. V prediabetickém období se geneticky založený diabetik 2. typu v našich podmínkách chová jako typický pacient s obezitou: přijímá větší kvantum energie s větším obsahem tuku, jí relativně málo ovoce a zeleniny, jí škodlivé, například smažené potraviny. Po vzniku diabetu je přeškolen na diabetickou dietu, při níž obvykle začne, ač to není vždy správné, jíst až 6× denně. Stále jí poměrně hodně bílkovin, současně přijímá větší množství ovoce a zeleniny. Nadále bohužel platí, že když se diabetika zeptáte, která potravina je pro něho zdravá, často odpoví, že šunka. Jednou z příčin stoupajícího výskytu kolorektálního karcinomu ve vyspělých zemích je určitě i omezení příjmu vlákniny a převaha stravy živočišného původu nad rostlinnou. Fraser v kalifornské populaci asi 35 000 osob zjistil vliv vegetariánství na snížení výskytu kolorektálního karcinomu. Riziko u nevegetariánů bylo 1,88× vyšší, podobně u karcinomu prostaty, kde bylo riziko 1,54× vyšší.
Lze konstatovat, že dietní vlivy skutečně mohou být u diabetiků hlavním působícím kancerogenně (vyvolávajícím rakovinu) faktorem. Pro tuto hypotézu svědčí, že diabetici dostávají kolorektální karcinom (zhoubný nádor tlustého střeva a konečníku) ve vyšším věku, ale paradoxně častěji. Příčina tedy může být spíše v dietě či v hyperglykemii než v primárním genetickém vztahu k diabetu. I možné větší riziko více distálního (okrajového) postižení (např. nádory střeva, konečníku) může svědčit spíše pro souvislost se složením stravy a dietními faktory.
Z uvedených fakt vyplývají zásadní skutečnosti:
1. Diabetiky 2. typu je třeba pokládat za osoby v riziku kolorektálního karcinomu. Je tedy plně na místě věnovat pozornost preventivnímu vyšetřování stolice na okultní krvácení, věnovat pozornost sideropenii (nedostatek železa) a mikrocytární anémii (chudokrevnosti). Je třeba nezanedbávat jakoukoli abdominální (břišní) symptomatologii, která může být někdy omylem přičítána diabetické enteropatii (onemocnění střeva), resp. viscerální neuropatii (porucha funkce některého systému, nejčastěji kardiovaskulárního, trávicí soustavy a močopohlavního) nebo ketoacidóze (komplikace související s nedostatkem inzulinu).
2. U diabetiků je třeba pomýšlet i na riziko karcinomu jater a pankreatu.
3. U obézních diabetiků 2. typu je třeba zvažovat i riziko nádorů souvisejících s obezitou – u žen gynekologických nádorů, u mužů karcinomu jícnu a žaludku.
4. Je třeba, aby diabetici dodržovali důsledně preventivní dietní opatření, ke kterým patří:
- prevence vzestupu hmotnosti, event. redukce hmotnosti (5–10 % pod životní maximum),
- omezení smažených jídel,
- omezení živočišného tuku a většího množství olejů,
- pravidelný příjem ovoce, zeleniny a rybích produktů,
- pravidelná fyzická aktivita.
