11 min. čtení
Očekávaná délka života při narození
Očekávaná délka života v Česku je 77,2 let, což je o 3,1 roku pod průměrem zemí OECD, který je 80,3. Jsme na tom podobně jako Turecko, Čína nebo Estonsko. Nejlépe si v Evropě stojí Švýcarsko s téměř 84 lety. Například v USA je očekávaná délka dožití jen 76,4 roku.
Stejně jako ve většině dalších zemích OECD i v Česku platí, že očekávaná délka života se v období mezi roky 2010 a 2019 prodloužila, a to o 1,6 roku. Pandemie COVID-19 však znamenala v řadě zemí stagnaci až významný pokles očekávaného dožití; v ČR to bylo o 2,1 roku.
Nejvyššího věku se ze zemí OECD dožívají obyvatelé Japonska, Švýcarska a Jižní Korey – např. u japonských žen je to 87,6 let. Naopak nejnižší očekávanou délku dožití má v rámci Evropy Bulharsko. na konci pořadí jsou z dalších zemí Indie, Indonésie a Jižní Afrika.
Ženy nadále žijí déle než muži ve všech členských a partnerských zemích OECD. Tento rozdíl dosahuje v zemích OECD v průměru 5,4 let: naděje dožití při narození u žen je 83 let, zatímco u mužů 77,6 let. U mužů v Česku je očekávané délka dožití 74,1 a u žen 80,5 roku.
Tyto rozdíly mezi pohlavími v očekávané délce života jsou částečně způsobeny tím, že muži jsou více vystaveni rizikovým faktorům – zejména větší spotřebě tabáku, nadměrné konzumaci alkoholu a méně zdravé stravě. Muži také častěji zemřou v důsledku násilných úmrtí, jako jsou sebevraždy a nehody. Náskok žen se však postupem času zkracuje. Rozdíly v očekávané délce života mezi pohlavími jsou zvláště výrazné v zemích střední a východní Evropy – v Lotyšsku, Litvě a Polsku dosahují 8 a více let.
COVID-19 měl velký dopad na očekávanou délku života kvůli mimořádně vysokému počtu úmrtí, které tato pandemie způsobila. Mezi lety 2019 a 2021 se průměrná délka života v zemích OECD snížila v průměru o 0,7 roku. Celkem 11 členských a kandidátských zemí OECD ztratilo během prvních dvou let COVID-19 stejně nebo více let očekávané délky života, než získaly v posledním desetiletí. Jde zejména o mnohé země bývalého východního bloku včetně Česka, Řecko, Spojené státy americké či Argentinu.
Úmrtnost a její hlavní příčiny
V roce 2021 zemřelo v zemích OECD více než 12 milionů lidí, což odpovídá 932 úmrtím na 100 000 obyvatel. To je téměř o 1,5 milionu více než v roce 2019, z velké části kvůli COVID-19. Nemoci oběhového systému a rakovina ale stále zůstávají jako dvě hlavní příčiny úmrtí ve většině zemí. Srdeční infarkt, mozková mrtvice a další nemoci oběhového systému zapříčinily jedno ze čtyř úmrtí, rakovina způsobila každé páté úmrtí. K dalším hlavním příčinám patří nemoci dýchacího systému, zejména chronická obstrukcí plicní nemoc a zápal plic. Onemocnění COVID-19 vedlo k 7 % úmrtí v zemích OECD.
Obrázek 3. Hlavní příčiny úmrtí zemích OECD, rok 2021 (nebo nejbližší rok s dostupnými daty). V grafu není zahrnuto 21 % úmrtí z dalších příčin. Zdroj: Health at a Glance 2023, https://stat.link/a6xnzp
V České republice v roce 2021 zemřelo 1199 lidí na 100 tisíc obyvatel, tedy o něco více, než je průměr zemí OECD. Podobný počet úmrtí jako Česká republika mělo v roce 2021 Maďarsko, Polsko či Kolumbie.
Nejvíce lidí zemřelo, podobně jako v dalších ekonomicky vyspělých zemích, na nemoci oběhového systému (35 %), tedy zhruba dvakrát tolik než na zhoubné nádory (18 %). COVID-19 byl hlavní příčinou úmrtí v necelých 18 % případů, zbytek tvořila úmrtí na další nemoci a vnější příčiny, jako jsou úrazy a sebevraždy. V počtu úmrtí na nemoci oběhové soustavy patří ČR 12. místo (423 úmrtí na 100 000 obyvatel), u zhoubných nádorů je to 14. příčka (221 úmrtí na 100 000 obyvatel).
Dalším bodem, který OECD zkoumá, je ukazatel takzvané odvratitelné úmrtnosti. Do něj se řadí úmrtí, jimž lze předejít pomocí účinných zásahů v oblasti veřejného zdraví a prevence, a také takzvaná léčitelná úmrtí, která lze odvrátit včasnými a účinnými zdravotními zásahy. COVID-19 patří do kategorie „infekční nemoci“, kterým lze předejít, protože smrti lze zabránit opatřeními, jako je očkování a používání ochranných pomůcek.
Počet úmrtí, jimž lze předejít prevencí, v Česku činil 233 na 100 000 obyvatel, což zemi zařazuje do spodní třetiny žebříčku. Průměr zemí OECD je výrazně nižší (158 na 100 000 obyvatel).
Podobně u nemoci, které léčit lze, ale dotyčnému se léčby nedostalo (treatable mortality), si Česko vede hůře než většina států OECD: 102 oproti 79 úmrtí na 100 000 obyvatel. K těmto léčitelným nemocem patří zejména ischemická choroba srdeční, mozková mrtvice a některých typů zhoubných nádorů (včetně rakoviny tlustého střeva a konečníku, rakoviny děložního čípku a rakoviny prsu).
Subjektivní vnímání zdravotního stavu
V počtu lidí, kteří považují své zdraví za špatné nebo velice špatné, jsme na tom jen o něco hůře, než je průměr zemí OECD. V Česku se tak cítí 8,6 procent lidí, v zemích OECD je průměr 7,9 procent. Pro srovnání – na Slovensku označuje své zdraví za špatné 13,2 % lidí (5. místo).
Rizikové faktory ovlivňující zdraví
Kouření
Kouření je hlavní příčinou mnoha onemocnění, včetně kardiovaskulárních a respiračních chorob či některých typů rakoviny.
Prevalence kouření (jedinci nad 15 let kouřící každý den) v Česku je 17,6 %, což je o něco málo více než průměr OECD (15,9 %). V Česku kouří denně 22 % mužů a 13,3 % žen.
Mužů nejvíce kouří nejvyšší v Indonésii, Číně a Turecku (přes 40 %) a nejméně v Norsku a na Islandu. Nejvíce žen kouří ve Francii, Maďarsku a Bulharsku (přes 20 %), nejméně v Indii, Číně a Indonésii. Pozoruhodný je rozdíl v počtu kuřáků a kuřaček v Indonésii a v Číně.
Za poslední desetiletí klesla míra denního kouření v 31 z 35 zemí OECD s dostupnými časovými údaji o trendech. V průměru počty každodenních kuřáků klesly z 20,6 procent v roce 2011 na 15,9 procent v roce 2021. Největší úbytek kuřáků byl zaznamenán v Norsku, Estonsku a Irsku (přes 8 procentních bodů). V ČR byl tento pokles méně výrazný (4,1 procentních bodů), počet kuřáků naopak mírně narostl v Turecku, Lucembursku a na Slovensku.
Zatímco kouření tabáku je ve většině zemí na ústupu, pravidelné používání elektronických cigaret (vaping) je na vzestupu. Ve 32 zemích OECD bylo v roce 2021 pravidelnými uživateli vapingových produktů 3,2 % lidí ve věku 15 a více let. Nejvíce jich je v Estonsku a na Novém Zélandu (přes 8 %) a nejméně v Chile, Chorvatsku a Rakousku (pod 1 %). Česko je se 7,4 % uživatelů elektronických cigaret na 3. místě.
Alkohol
Užívání alkoholu je celosvětově hlavní příčinou úmrtí a invalidity, zejména mezi lidmi v produktivním věku. Vysoký příjem alkoholu je hlavním rizikovým faktorem pro srdeční choroby a mrtvice, cirhózu jater a některé druhy rakoviny, ale i nízká a mírná konzumace alkoholu zvyšuje dlouhodobé riziko těchto onemocnění. Alkohol také přispívá k většímu počtu dopravních nehod a zranění, násilí, vražd, sebevražd a poruch duševního zdraví než jakákoliv jiná psychoaktivní látka, zejména mezi mladými lidmi.
Měřeno prostřednictvím údajů o prodejích činila celková spotřeba alkoholu v roce 2021 v zemích OECD v průměru 8,6 litrů na osobu, což představuje pokles z 8,9 litrů v roce 2011. Spotřeba alkoholu v Česku je výrazně vyšší než průměr OECD: 11,6 litru čistého alkoholu na obyvatele.
Nejvyšší spotřebu v roce 2021 vykázaly Lotyšsko a Litva (přes 12 litrů na osobu), následované Českou republikou, Bulharskem, Estonskem a Rakouskem – všechny s více než 11 litry na osobu. Indonésie a Turecko, měly spotřebu alkoholu nejnižší (pod 1,5 litru na osobu).
Obezita a nadváha
Nadváha nebo obezita je hlavním rizikovým faktorem pro různé nepřenosné nemoci včetně cukrovky, kardiovaskulárních onemocnění a některých druhů rakoviny. Během pandemie obezita zvýšila riziko závažných příznaků a také riziko hospitalizace a úmrtí související s COVID-19.
Zejména lidé s nižšími příjmy jsou častěji obézní, což prohlubuje nerovnosti v oblasti zdraví. Vysoká spotřeba energeticky bohatých potravin, zdraví nepříznivých tuků a stále více sedavý způsob života přispěly k rostoucí celosvětové míře obezity.
Nadváhu nebo obezitu má v České republice 68,1 % mužů a 49,3 % žen. Obézních je 19,3 % populace. Toto číslo je blízko průměru OECD (18,4 %).
Ve většině zemí OECD, má více než polovina dospělých nadváhu nebo obezitu. V průměru v zemích OECD trpělo v roce 2021 nadváhou nebo obezitou 53,5 % dospělé populace a 18,4 procent bylo obézních. Ve všech zemích vykazují muži nadváhu nebo obezitu častěji než ženy. Rozdíl mezi pohlavími je zvláště velký v Lucembursku, Německu a České republice (rozdíl přibližně 20 procentních bodů).
Znečištění ovzduší a klimatické změny
Znečištění ovzduší je již nyní nejvýznamnějším environmentálním faktorem ovlivňujícím zdraví a úmrtnost a jeho dopad bude v budoucnu pravděpodobně ještě větší, podobně jako extrémní teploty vlivem klimatických změn.
Mezi zeměmi OECD se předčasná úmrtí způsobená znečištěným ovzduším snížila v letech 2000 až 2019 přibližně o 31 %.
Česká republika je v počtu úmrtí (58,5 úmrtí na 100 000 obyvatel) v souvislosti se znečištěným ovzduším nad průměrem zemí OECD (28,9 úmrtí na 100 000 obyvatel).
Kvůli klimatickým změnám se ve 38 zemích OECD zvýšil podíl populace, která byla vystavena horkým letním dnům, z průměrných 22 procent v letech 2000–2004 na 29 procent v letech 2017–21.
V Česku se to číslo změnilo ze 14,4 na 20,8 %. V deseti zemích se podíl obyvatel, kteří byli vystaveni horkým letním dnům, zvýšil o více než 50 procent. V Německu například z 20 na 40 %, v Polsku z 6,4 na 20,6 %. Odhaduje se, že celosvětově počet úmrtí souvisejících s horkem vzrostl u starší populace (ve věku 65 let a více) mezi lety 2000–04 a 2017–21 o více než dvě třetiny (68 %).
1 Pro zjednodušení hovoříme v článku o „zemích OECD“, nicméně publikace zahrnuje i státy, které nejsou členy OECD, ale přispívají do statistik. Proto zde najdeme i země kandidátské (např. Argentina, Bulharsko, Chorvatsko) a spolupracující (Čína, Indie).
