Charakteristika rizikového faktoru
Jak patrno z obrázku č. 1, podíl těchto onemocnění na celkovém počtu hlášených nemocí z povolání během doby v průměru narůstá. V roce 2019 představovala tato onemocnění 34 % všech hlášených profesionálních onemocnění. V absolutních číslech šlo o 394 případů z celkem 1145 případů profesionálních onemocnění, tj. nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání. Podobná situace je v řadě dalších, s námi srovnatelných států.
Obrázek 1: Podíl nemocí z přetěžování na celkovém počtu hlášených profesionálních onemocnění
V seznamu nemocí z povolání [1] spadají pod Kapitolu II (Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory), konkrétně pod dvě její položky:
- II.9 (Nemoci šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování)
- II.10 (Nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování).
Mezi rizikové faktory, které jsou zodpovědné za onemocnění tohoto typu, patří celková fyzická zátěž vykonávaná velkými svalovými skupinami, lokální svalová zátěž malých svalových skupin končetin, ruční manipulace s břemeny nebo práce v nepřijatelných pracovních polohách [2]. V podstatě jde o dva typy činností:
- práce, při které je nutno vynakládat velké svalové síly,
- práce, která sice velkou svalovou sílu nevyžaduje, ale zato jsou příslušné pracovní úkony vykonávané během směny v obrovském počtu opakování (vysoce repetitivní činnosti).
Příkladem je práce na montážní lince, ale i práce na klávesnici a myši počítače. V našich podmínkách stále převažuje přetěžování činnostmi prvního typu, i když s narůstající automatizací a digitalizací stále narůstá význam činností typu druhého.
Působení na člověka
Obecně lze říct, že k onemocnění dojde tehdy, jestliže mechanické nároky pracovní činnosti dlouhodobě překračují fyziologickou kapacitu zatěžovaných tělesných struktur. Kapacita organismu je u každého jedince jiná. Závisí na řadě faktorů — na vrozené tělesné konstituci, na pohlaví, na trénovanosti atd. Svalová síla a pracovní kapacita významně ubývají s věkem. Silové schopnosti vrcholí kolem 25. roku věku, pak svalová síla postupně ubývá – v pětiletých intervalech do 45 let o cca 2,5 %, poté o 5 %. Fyzická síla žen je v průměru zhruba o třetinu nižší než u mužů. Muži proto fyzickou zátěž tolerují lépe než ženy, u nichž i při srovnatelné zátěži snáze dochází k překročení fyziologické kapacity pohybového aparátu. Přetěžování je tedy relativní pojem. Práce, která je pro určitého jedince přiměřená, může pro jiného jedince vzhledem k jeho konstituci, pohlaví či věku být přetěžováním.
Přetěžování působí v tkáních drobná poranění, která se zpočátku mohou vyhojit nebo jinak kompenzovat. Při dlouhodobém působení se však následky chronické mikrotraumatizace hromadí, až po překročení určitého prahu dochází ke vzniku onemocnění s jeho příznaky, včetně poruchy funkce.
Expozice
Všechny výše jmenované rizikové faktory mohou způsobit poškození různých struktur muskuloskeletálního aparátu, jako jsou svaly, kosti, klouby, šlachy, mazové váčky a nervy. Ne všechny typy těchto poškození však mohou být uznány jako nemoci z povolání. Např. není možné odškodňovat poškození páteře, protože u nás (na rozdíl od řady jiných států) dosud nebylo zařazeno do seznamu nemocí z povolání. Pro vznik onemocnění, která jako nemoc z povolání uznána být mohou, je hlavním rizikovým faktorem lokální svalová zátěž malých svalových skupin končetin. Tomuto faktoru bylo podle údajů z Registru kategorizace prací v roce 2020 vystaveno přibližně 99 tisíc zaměstnanců, z toho cca 54 tisíc žen.
Při hodnocení expozice lokální svalové zátěži se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů a pracovní polohy končetin v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce v průměrné osmihodinové směně. Pro tyto ukazatele jsou v legislativě stanoveny hygienické normy [3]. Svalová síla se měří pomocí tenzometrů, dynamometrů a nejpřesněji metodou integrované elektromyografie. Zjištěná svalová síla vynakládaná při posuzované práci se pak porovnává s maximální silou, kterou je příslušná svalová skupina schopna vyvinout (Fmax).
Profesionální onemocnění z přetěžování
Jaká konkrétní profesionální onemocnění způsobená dlouhodobým přetěžování se vyskytují, lze dokumentovat na situaci roku 2019. V předchozích letech vypadala situace obdobně.
Onemocnění | Podíl na celkovém počtu nemocí z přetěžování (N = 394) | Poznámka |
---|---|---|
Poškození periferních nervů končetin | 62 % | Nejčastěji syndrom karpálního tunelu (235 případů) |
Různé artrózy | 15 % | Nejčastěji artróza palce ruky (24 případů) |
Epikondylitidy | 12 % | Nejčastěji radiální epikondylitida, (tzv. tenisový loket – 35 případů) |
Burzitidy a tendovaginitidy | 11 % | Nejčastěji burzitida ramene (13 případů) |
Jak patrno, na prvním místě je syndrom karpálního tunelu (SKT). Ten je nejen nejčastější nemocí z povolání způsobenou přetěžováním, ale jde o nejčastější nemoc z povolání vůbec. Zaslouží si tedy zvláštní pozornost.
Syndrom karpálního tunelu patří do skupiny tzv. úžinových syndromů, tj. poškození periferních nervů za jejich průchodu anatomickým kanálem či tunelem, kde může dojít ke stlačení a mikrotraumatizaci nervu. V případě SKT jde o stlačení středového nervu za jeho průchodu skrze tzv. karpální tunel na přední straně zápěstí. Syndrom karpálního tunelu může vzniknout z celé řady příčin. Většina z nich nesouvisí s prací. Profesionální SKT může vzniknout v důsledku přetěžování nebo při práci s vibrujícími nástroji.
Onemocnění většinou začíná pocity tuposti v ruce ráno při probuzení. Později se objevují noční záchvaty brnění či mravenčení v prstech, které pacienta ruší ve spaní. Ještě později se brnění pozoruje i během dne. Může se objevit pocit tuposti v 1.-3. prstu a neobratnost při jemných pohybech ruky. Při pokročilém onemocnění lze pozorovat vychudnutí (atrofii) drobných svalů na ruce v oblasti palce a změny na kůži. Suverénní diagnostickou metodou je vyšetření elektromyografie, resp. elektroneurografie. Spočívá v měření rychlosti vedení nervových vzruchu motorickými a senzitivními vlákny středového nervu. Tato rychlost je u SKT zpomalená. SKT může být uznán za nemoc z povolání až tehdy, když jeho závažnost dosahuje „středního stupně“. Závažnost onemocnění SKT se hodnotí podle stupně zpomalení rychlosti vedení. V léčbě profesionálního SKT je základním opatřením vyřazení z práce, která onemocnění způsobila. Kromě pomocné léčby různými léky se často sahá k operativnímu řešení. To spočívá v protětí vazů v zápěstí nad středovým nervem, čímž dojde k uvolnění tlaku na nerv.
Statistika nemocí z přetěžování
Následující tabulka uvádí statistické charakteristiky různých aspektů profesionálních onemocnění z přetěžování hlášených v roce 2020 (celkem 394 případů) — složení podle pohlaví, věk, délku expozice rizikové pracovní činnosti, profese a oblasti ekonomické činnosti s nejvyšším počtem případů.
Ženy (66 %) | Muži (34 %) | |
---|---|---|
Věk | 30–62 let, medián 50 let | 30–62 let, medián 48 let |
Délka expozice | <1–38 let, medián 6 let | <1–42 let, medián 5 let |
Nejčastější profese | Montážní dělníci výrobků a zařízení (44 %) Výrobci oděvů, výrobků z kůží a kožešin (5 %) Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže, plastu a papíru (5 %) Uklízeči a pomocníci (3 %) Výrobci a zpracovatelé potravin (3 %) |
Kováři, nástrojaři (17 %) Slévači, svářeči (16 %) Obsluha stacionárních strojů a zařízení (10 %) Výrobci a zpracovatelé potravin (9 %) Obsluha zařízení na těžbu a zpracování nerostných surovin (9 %) |
Nejčastější oblasti ekonomické činnosti | Výroba motorových vozidel (30 %) Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (7 %) Výroba strojů a zařízení (7 %) Výroba pryžových a plastových výrobků (6 %) Výroba potravinářských výrobků (5 %) |
Výroba strojů a zařízení (21 %) Výroba motorových vozidel (15 %) Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (11 %) Výroba strojů a zařízen (10 %) Těžba a úprava černého a hnědého uhlí (9 %) |
Prevence nemocí z přetěžování
Základem pro prevenci profesionálních onemocnění z přetěžování je ergonomické uspořádání pracoviště. Je to důležité nejen při fyzicky náročných činnostech, ale stejně tak např. při práci u počítače. Dalším klíčovým opatřením je správný výběr pracovníka, aby svojí tělesnou konstitucí odpovídal nárokům práce. To je úkolem vstupní preventivní prohlídky uchazečů o zaměstnání, která umožňuje odhalit dispozici k nemocem z povolání a předejít tak zařazení na práci, pro kterou uchazeč není způsobilý. U práce v riziku přetěžování je její součástí screeningové elektromyografické vyšetření k vyloučení počínajícího postižení středového nervu, které by mohlo vyústit v syndrom karpálního tunelu [4].
V průběhu zaměstnání mohou prevenci vzniku onemocnění z přetěžování napomoci různé formy rehabilitace, fyzioterapie a cvičení. Zaměstnavatel je může nabídnout svým zaměstnancům jako benefit. Některá cvičení lze provádět i v průběhu směny. Pravidelné periodické preventivní prohlídky mají za cíl včas odhalit počínající potíže, které mohly vzniknout v důsledku pracovní expozice nebo i ze zcela jiných důvodů. Kromě včasného zahájení léčby mohou být kontraindikací pro další setrvání zaměstnance na dané pracovní pozici a důvodem pro jeho přeřazení na nerizikovou práci.
Související odkazy
- Příloha Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)