Pandemie chřipky

Kvůli neustálým mutacím se od sebe kmeny chřipkových virů každoročně více či méně liší. Imunitní systém proto v případě infekce nedokáže rozpoznat „nový“ kmen chřipkového viru. Jinými slovy, i pokud jste již chřipku prodělali, můžete jí znovu onemocnět (například o rok později).

Jaké existují typy chřipkových virů?

Existují celkem tři typy chřipkových virů: A, B a C [1]. Nejzávažnější a nejrozsáhlejší epidemie způsobují chřipkové viry typu A. Stejně tak chřipkové pandemie bývají způsobeny prakticky výhradně chřipkovými viry typu A. To je částečně dáno jedinečnou schopností chřipkových virů typu A neustále měnit dvě specifické proteinové struktury (antigeny) na svém povrchu: hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N) [2]. Jinými slovy, chřipkové viry typu A mohou poměrně snadno měnit svou genetickou informaci (mutovat).

Podle struktury povrchových proteinů H a N se chřipkové viry typu A dále dělí na různé podtypy (zatímco u chřipkových virů typu B ani C žádné další podtypy nerozlišujeme). U chřipkového viru typu A je celkem známo 18 různých podtypů H a devět různých podtypů N. Z těchto podtypů byly H1, H2, H3, N1 a N2 dosud spojeny s velkými epidemiemi, případně i pandemiemi.

Jaké jsou příčiny chřipkových pandemií?

Malé změny povrchových proteinů v rámci jednoho podtypu chřipkového viru (antigenní posun neboli antigenní drift) vedou k menším chřipkovým epidemiím. Teprve větší změny antigenů H a N, které vedou ke vzniku nových podtypů (antigenní zlom neboli antigenní shift), mohou způsobit rozsáhlé chřipkové pandemie.

Takto rozsáhlé mutace, které vedou k antigennímu zlomu, vznikají „smícháním“ genů chřipkových virů z různých hostitelů. Chřipkové viry typu A totiž mohou kromě člověka infikovat i jiné druhy savců (například prasata) a také různé druhy ptáků. V těchto zvířatech – pokud jsou nakažena několika chřipkovými viry současně – pak dochází k mísení genů z různých chřipkových virů.

Chřipkové pandemie proto často vznikají v oblastech, kde lidé a zvířata (zejména prasata a ptáci) žijí společně v těsné blízkosti. Nový chřipkový virus, který může být na počátku pandemie, musí splňovat dvě základní podmínky: snadno se šíří z člověka na člověka a přitom neztrácí svou virulenci (tedy schopnost vyvolat onemocnění).

Chřipkové pandemie v historii

Chřipkové pandemie se obvykle objevují po 10 až 40 letech. Ve 20. století svět zažil tři velké pandemie, v 21. století zatím jednu (viz tabulka).

„Prasečí chřipka“ (A/H1N1/09)

Chřipkové viry, které způsobují každoroční chřipkové epidemie, jsou poměrně dobře známy. Vakcína je pravidelně přizpůsobována cirkulujícím virům tak, aby každý rok byla k dispozici s dostatečným předstihem, tedy ještě před začátkem chřipkové sezóny. Chřipkový virus A/H1N1/09 se však poprvé objevil na americkém kontinentu v polovině dubna 2009 a odtud se rozšířil do celého světa. Pro toto onemocnění se rychle vžilo označení „prasečí chřipka“: přenáší se pouze z člověka na člověka, ale obsahuje geny chřipkových virů, které postihují prasata, člověka i ptáky. Ve srovnání se sezónní chřipkou však měla „prasečí chřipka“ obecně mírnější průběh.

Prasečí chřipka se od běžné sezónní chřipky lišila v následujících ohledech:

• Protože se jednalo o nový chřipkový virus, nebyla na začátku jeho šíření k dispozici žádná vakcína (v průběhu pandemie však byla vyvinuta).
• Onemocnění mělo často mírný průběh. Nicméně komplikace a úmrtí se vyskytly i u mladých (a do té doby zcela zdravých) lidí.
• Virus se šířil mimo obvyklou chřipkovou sezónu.
• Imunita vůči novému viru byla v populaci jen malá nebo vůbec žádná.

Chřipkový virus A/H1N1/09 do celého světa začal šířit z Mexika – proto se této chřipkové pandemii někdy říká „mexická prasečí chřipka“ – a zasáhl populaci, která proti němu prakticky neměla imunitu. Vzhledem k rychlému celosvětovému šíření byla vyhlášena pandemie. Teprve v srpnu 2010 Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila tuto chřipkovou pandemii za skončenou. Vakcína proti sezónní chřipce nyní obsahuje i složku účinnou proti tomuto podtypu chřipkového viru. Bližší informace o očkování najdete v samostatném článku Očkování proti chřipce.

Ptačí chřipka

Ptačí chřipka neboli aviární influenza [4] je onemocnění způsobené chřipkovými viry typu A, konkrétně podtypy A/H5N1, A/H7N9 nebo A/H5N8. Jak již naznačuje její název, ptačí chřipka postihuje především ptáky. Nakazit se však od nich mohou i lidé (například chovatelé drůbeže), a to kontaktem s infikovanými ptáky, jejich výkaly nebo uhynulými zvířaty [5].

Mezi příznaky infekce u lidí se řadí horečka, kašel, dušnost a bolesti v krku; tyto příznaky se objeví přibližně 2–5 dní po nákaze. Vyskytnout se mohou i komplikace, jako je zápal plic či respirační selhání, v krajním případě může člověk i zemřít. Ptačí chřipku lze léčit pomocí tzv. inhibitorů neuraminidázy (viz článek Chřipka: diagnóza a léčba), ale tato antivirová léčba musí být zahájena v časném stadiu onemocnění.

Související odkazy

1. Pavel Novotný, Dana Hedlová: Chřipka a její komplikace. Medicína pro praxi 2020, 17(1): 13–17. (odkaz vede na PDF soubor na webu medicinapropraxi.cz, 337 kB)
2. Jarmila Ševčíková, Helena Kollárová, Kateřina Azeem, Zdeněk Nakládal: Chřipka pohledem praktického lékaře. Praktický lékař 2018, 98(5): 217–222. (odkaz vede na web prolekare.cz)
3. Lone Simonsen, Peter Spreeuwenberg et al.: Global mortality estimates for the 2009 Influenza Pandemic from the GLaMOR project: a modeling study. PLOS Medicine 2013, 10(11):e1001558. (odkaz vede na web journals.plos.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Státní veterinární správa: Ptačí chřipka – aviární influenza (odkaz vede na web svscr.cz)
5. Státní veterinární správa: Ptačí chřipka – aviární influenza: Informace pro veřejnost (odkaz vede na web svscr.cz)
6. News Medical: Influenza pandemics [Chřipkové pandemie] (odkaz vede na web news-medical.net; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)