4 min. čtení
V následujícím textu jsou v závorkách kurzívou uvedeny latinské názvy.
Struktura ucha
Lidské ucho se skládá ze tří hlavních částí:
- zevní ucho (auris externa) – ušní boltec a zevní zvukovod,
- střední ucho (auris media) – středoušní dutina a sluchové kůstky,
- vnitřní ucho (auris interna) – kostěný labyrint (předsíň, hlemýžď a polokruhové kanálky) a blanitý labyrint.
Obrázek 1: Anatomie ucha – schematický nákres. (Zdroj: shutterstock.com)
Zevní ucho a střední ucho jsou vzájemně odděleny ušním bubínkem (membrana tympani). Prostor středního ucha je vyplněn vzduchem a odborně se nazývá středoušní dutina (cavitas tympanica). Středoušní dutina je prostřednictvím Eustachovy trubice (tuba auditiva) spojena s hltanem. Toto spojení je nezbytné pro vyrovnávání tlaku.
Pokud vyrovnávání tlaku nefunguje (např. při zánětech nosohltanu nebo vedlejších nosních dutin, které jsou částečně nebo úplně zablokovány hlenem), vnímáme to bolestivě – např. při cestování letadlem. Pokud se infekce nosohltanu rozšíří přes Eustachovu trubici do středního ucha, může to být příčinou vzniku akutního zánětu středního ucha.
Sluch
Sluch je jeden ze smyslů. Přes ušní boltec (auricula) a zevní zvukovod se zvukové vlny dostávají k ušnímu bubínku (obr. 2). Z něj se přenášejí na sluchové kůstky (ossicula auditus) ve středním uchu – konkrétně na kladívko (malleus), kovadlinku (incus) a třmínek (stapes) – a pak přes oválné okénko (fenestra ovalis) do tekutiny vnitřního ucha. Pomocí tisíců vláskových buněk v hlemýždi (cochlea) vnitřního ucha (obr. 3 a 4) se pak zvukové vlny přeměňují na elektrické impulsy a prostřednictvím kochleárního nervu jsou přenášeny do mozku, kde jsou zpracovány.
Obrázek 2: Přenos zvukových vln dovnitř ucha – schematický nákres. (Zdroj: depositphotos.com)
Obrázek 3: Průřez hlemýžděm ve vnitřním uchu. Znázorněny jsou tři hlavní prostory: scala vestibuli (nahoře), blanitý hlemýžď (uprostřed) a scala tympani (dole). Cortiho orgán (uvnitř blanitého hlemýždě) sousedí se scala tympani a nachází se na bazilární membráně. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Obrázek 4: Vláskové buňky v Cortiho orgánu – schematický nákres. Cortiho orgán obsahuje mj. vláskové buňky; ty jsou pojmenovány podle tenkých dlouhých („vláskovitých“) výběžků – tzv. stereocilií, které vyčnívají z jejich povrchu. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Pokud jsou vláskové buňky poškozeny (např. působením příliš hlasitého zvuku), může člověk ohluchnout. Hluchota či nedoslýchavost však může mít i jiné příčiny, např. perforaci (tj. protržení či prasknutí) ušního bubínku. Potíže se sluchem mohou být i výrazně méně závažného původu – u mnoha pacientů je „pouze“ zvukovod ucpán ušním mazem, což lze obvykle snadno napravit jedinou návštěvou lékaře.
Rovnováha
Ve vnitřním uchu se nachází rovnovážné ústrojí neboli vestibulární aparát, který se podílí na smyslu pro rovnováhu – a to tím, že vnímá zrychlení (obr. 5) a změny polohy hlavy (obr. 6). Rovnovážné ústrojí se skládá z několika různých struktur. Při náklonu či otočení hlavy dochází k pohybu tekutin ve vnitřním uchu. Na to reagují speciální smyslové buňky ve vnitřním uchu, a získané „informace“ jsou prostřednictvím vestibulárního nervu předávány do mozku.
Obrázek 5: Rovnovážné ústrojí – princip vnímání zrychlení. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Obrázek 6: Rovnovážné ústrojí – princip vnímání rotace hlavy. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0)
Udržování rovnováhy je poměrně složitý proces, na kterém se kromě vestibulárního aparátu a centrálního nervového systému podílí rovněž zrak, sluch a svaly. Poruchy smyslu pro rovnováhu mohou mít různé příčiny. Některá poškození vestibulárního aparátu mohou vést k nystagmu (rytmické kmitavé pohyby očí). Pro tzv. Ménièrovu chorobu jsou charakteristické závratě, ušní šelesty (tinnitus) a nedoslýchavost.
