4 min. čtení
Mnozí lidé postižení BED cítí, že ztrácejí kontrolu nad svým chováním při jídle – např. kolik toho snědí, co jedí a jak dlouho již jedí.
Záchvaty přejídání bez kompenzačních opatření
Postižený se nesnaží zavádět žádná pravidelná (systematická) kompenzační opatření, která by zvrátila důsledky jeho záchvatů přejídání (např. zvracení, nadměrné cvičení, užívání projímadel, půst apod.). Začátek a konec záchvatu přejídání někdy ani nelze přesně stanovit. Kromě BED postižený netrpí žádnými dalšími poruchami příjmu potravy, jako je např. mentální anorexie nebo mentální bulimie.
Chování při jídle a pocity viny
U postižených BED lze často pozorovat následující chování, které se objevuje v souvislosti se záchvatem přejídání:
- postižený jí výrazně rychleji než obvykle,
- s jídlem pokračuje až do nepříjemného pocitu přejedení, a to nezávisle na pocitu hladu (tzn. jí i v případě, že nemá hlad),
- pocit znechucení nad sebou samým, sklíčenost a pocity viny po záchvatu přejídání.
Postižení často jedí o samotě, a to právě kvůli pocitům viny a studu, že toho tolik snědí. Své záchvaty přejídání pociťují velmi tíživě, jejich vlastní chování při jídle je velmi trápí. Podle DSM-5 (vodítek, která vydala Americká psychiatrická asociace v roce 2013) se u BED vyskytují záchvaty přejídání v průměru alespoň 1× týdně po dobu nejméně tří měsíců.
Kvůli velkému množství přijaté potravy mají postižení vysoké riziko vzniku nadváhy. To však zdaleka neznamená, že všichni lidé s nadváhou či obezitou by měli diagnózu záchvatovitého přejídání.
Následky záchvatovitého přejídání
Nadváha či obezita se v dlouhodobém horizontu projeví na fungování organismu. U záchvatovitého přejídání však člověk trpí nejen tělesně, ale i duševně. Porucha velmi často narušuje i společenský život postiženého.
Kardiovaskulární systém a metabolismus
Nadváha se negativně projevuje mj. na kardiovaskulárním systému. Prvním příznakem často bývá vysoký krevní tlak. Zvýšená může být i hladina tuků a cukru v krvi. Nadváha či obezita urychlují rozvoj tzv. metabolického syndromu. Nadměrná tělesná hmotnost může vést k arterioskleróze (kornatění tepen) a zvyšovat riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění.
Klouby a páteř
Nadměrná tělesná hmotnost se v dlouhodobém horizontu negativně odrazí i na stavu kloubů a páteře. V důsledku nadváhy či obezity trpí jak meziobratlové ploténky (v páteři), tak klouby (např. kyčle a kolena).
Dopad na duševní zdraví
Na duševním zdraví postiženého se opakovaně negativně podepisuje pocit, že se při jídle opět nedokázal ovládnout. Postižení se za své záchvaty přejídání stydí; mohou se u nich vyskytovat depresivní nálady, trpí jejich sebeúcta. Kromě toho se poruchy příjmu potravy mohou vyskytovat současně s depresemi a úzkostnými poruchami, případně s užíváním návykových látek nebo závislostmi (např. na alkoholu). Postižení se navíc stydí i za svou nadměrnou tělesnou hmotnost.
Společenský život
Lidé postižení záchvatovitým přejídáním se do jisté míry mohou vyhýbat „veřejnému“ životu (např. nejedí na veřejnosti z obavy, že by se při jídle nedokázali ovládnout) a různým společenským událostem. Po „záchvatu žravosti“ mají často pocity viny a znechucení nad sebou samými. Kvůli depresivním sklonům se postižení mohou i stáhnout ze společenského života (tzv. sociální stažení).
Související odkazy
- Katarína Kviatkovská, Jakub Albrecht, Hana Papežová: Psychogenní přejídání, současné a alternativní možnosti terapie. Česká a slovenská psychiatrie 2016, 112(6): 275–279. (odkaz vede na PDF soubor na webu cspsychiatr.cz, 1.3 MB)
- Iveta Fantová: Psychogenní přejídání a jídlo v životě adolescenta. Bakalářská práce, Hradec Králové, 2021. (odkaz vede na PDF soubor na webu theses.cz, 1.6 MB)
