Přejít na obsah
  • O NZIP
  • Zapojené organizace
  • Pro média
  • Kdo jsme
Více
  • Přihlášení pro autory
  • Mapa zdravotní péče
  • Životní situace
  • Prevence a zdravý životní styl
  • Informace o nemocech
  • Doporučené weby
  • Rejstřík pojmů
Více
Napište nám
  • Domů
  • Informace o nemocech
  • Pohlavní orgány, pohlavní hormony
  • Sexuální dysfunkce
  • Aktuální: Vaginismus

Vaginismus

Sexuální dysfunkce
Autor: gesundheit.gv.at

Vaginismus znamená mimovolné křečovité sevření svalů pánevního dna, které obklopují pochvu. Penis nemůže proniknout do poševního vchodu, nebo je to možné pouze s bolestí. Při pokusu o proniknutí se svaly pánevního dna a dolní třetiny pochvy reflexně a mimovolně stahují. Někdy není možné zavést ani tampon nebo vlastní prst, nelze řádně provést ani některá gynekologická vyšetření. U některých žen je vaginismus pozorován již od prvního pokusu o pohlavní styk, u jiných se objeví až v průběhu času (tedy po určité době, kdy byl pohlavní styk možný).

Jaké jsou příčiny vaginismu?

Pokud lze vyloučit organickou příčinu obtíží (např. infekce nebo zánět, křečovité bolesti se mohou vyskytovat například i u endometriózy), je třeba zvážit další možnosti.

Kromě organických příčin mohou být příčinou vaginismu i mylné představy o velikosti a roztažitelnosti pochvy, ale také o velikosti penisu (např. domněnka, že pochva je pro partnerův penis příliš úzká). Svou roli hrají také obavy z bolesti nebo zranění při pohlavním styku, případně traumatické zážitky (např. dříve prožité sexuální násilí). Kromě toho může vaginismus souviset buď s odmítáním sexuality obecně, nebo s obavami z konkrétního partnera, případně s problémy v partnerském vztahu. Ženy trpící vaginismem však nemusí odmítat sexualitu celkově: naopak se mohou zaměřit na jiné sexuální prožitky, při kterých se však vyhýbají proniknutí penisu.

Jak se stanoví diagnóza?

Prvním krokem diagnostiky je detailní anamnestický rozhovor, při němž bude chtít lékař získat představu o sexuálním a partnerském životě pacientky. Kromě tělesných příčin potíží bude lékař pátrat i po možných psychických příčinách vaginismu. Hovořit o potížích týkajících se sexuality není vždy snadné. Sexualita je stále spojena s mnoha tabu. Rozhovory na toto téma vyžadují jednak důvěru a empatii na obou stranách, jednak ochotu pokusit se stávající situaci změnit. To není vždy snadné. V ideálním případě však může lékař s pacientkou vést co nejotevřenější, upřímný a zároveň ohleduplný rozhovor.

Kromě toho lékař provede tělesné vyšetření, při němž zohlední okolnosti, které mu stávající potíže dovolí (např. palpační nález, ultrazvuk, stěr, posouzení poševního sekretu apod.). Jinými slovy, nemusí se jednat o „plnohodnotné“ gynekologické vyšetření.

Jak probíhá léčba?

Léčba vaginismu závisí na individuální situaci a příčině potíží. Pokud se jedná o organickou příčinu, léčba by měla být pokud možno kauzální. Z tohoto důvodu může být léčba u různých pacientek velmi odlišná.

Často trvá poměrně dlouho, než se žena trpící vaginismem odhodlá vyhledat odbornou pomoc. Mnohé ženy si problém v tomto ohledu nechtějí připustit.

Léčba často vyžaduje hodně trpělivosti ze stran všech zúčastněných – ošetřujícího lékaře, ženy i jejího partnera. Jednou z možností terapie je postupné „osahávání“ a „zvykání si“ na nové zkušenosti, aby se pacientka „naučila“, že pohlavní styk je možný i bez strachu a bolesti. Pomoci může posilování svalů pánevního dna (tzv. Kegelovy cviky) nebo samovyšetření pochvy. Lékař může také pacientce pomoci korigovat její mylné představy (např. domněnku o „příliš úzké“ pochvě pro partnerův penis apod.).

V rámci terapie lze používat například malé plastové tyčinky, jejichž tloušťka se postupně zvětšuje. Do pochvy si je žena zavádí sama (aniž by měla pocit vnějšího nátlaku); postupně si tak vytvoří „cit“ pro vlastní pochvu a získá zkušenost, že pronikání je možné i bez bolesti. Později si může bez bolesti zasunout do pochvy vlastní prst, a nakonec i partnerův ztopořený penis.

V některých případech je vhodná doprovodná psychoterapie nebo sexuální terapie, která se mimo jiné zabývá vztahem k vlastnímu tělu a sexualitou. Žena přitom může upřednostnit buď párovou terapii, nebo individuální terapii. V ideálním případě by do terapie měl být zapojen i partner.

Na koho se mohu obrátit?

Prvním kontaktním místem je často praktický lékař pro dospělé. Žena se však může obrátit přímo na svého praktického lékaře gynekologa. Dále se na diagnostice a léčbě může podílet sexuolog, klinický psycholog či psychoterapeut.

Související odkazy

  1. Ondřej Trojan: Funkční sexuální poruchy u žen. Urologie pro praxi 2011, 12(1): 38–41. (odkaz vede na PDF soubor na webu urologiepropraxi.cz, 109 kB)

Jak jste spokojeni s tímto článkem?

Vaše zpětná vazba

Sdílejte článek

Mohlo by vás zajímat

Vše z kategorie

Související články na NZIP

Sexuální dysfunkce

Bolestivý pohlavní styk (dyspareunie)

Bolest při pohlavním styku je odborně označována jako dyspareunie. Příčin této sexuální dysfunkce...

Onemocnění ženských pohlavn...

Pokles dělohy, sestup pánevních orgánů

Pokles dělohy se může objevit, pokud má žena oslabené svaly pánevního dna a přilehlou pojivovou t...

Sexuální dysfunkce

Ztráta libida (porucha sexuální touhy)

Sexuální touha je u každého člověka jiná. Zatímco někteří lidé mají chuť na sex každý den, jiným...

Sexuální dysfunkce

Předčasná ejakulace

Předčasná ejakulace (PE) je druhou nejčastěji se vyskytující sexuální dysfunkcí u mužů, hned po p...

Garant obsahu

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.mzcr.cz

Garant vývoje

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Palackého náměstí 375/4
128 01 Praha 2 – Nové Město

www.uzis.cz

Najdete na NZIP
Mapa zdravotní péče
Životní situace
Prevence a zdravý životní styl
Informace o nemocech
Doporučené weby
Rejstřík pojmů
O portále
O NZIP
Zapojené organizace
Pro média
Kdo jsme
Mapa obsahu
Prohledávejte obsah
Napište nám
Sledujte nás

Národní zdravotnický informační portál [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2023 [cit. 22.03.2023]. Dostupné z: https://www.nzip.cz. ISSN 2695-0340.


Ministerstvo zdravotnictví Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
PROHLÁŠENÍ O PŘÍSTUPNOSTI