Alveolární echinokokóza

Výskyt

Alveolární echinokokóza je geograficky omezena na severní polokouli a především sylvatické (lesní) prostředí. Je hlášena především ze zemí centrální Asie (Čína), Ruské federace, centrální a severní Evropy, Turecka, Severní Ameriky, Aljašky a severu Japonska.

Situace v České republice

V České republice je alveolární echinokokóza autochtonním onemocněním, definitivním hostitelem Echinococcus multilocularis jsou převážně lišky. Prevalence nákazy alveolární echinokokózou u lišek je v ČR v některých oblastech vyšší než 40 %, a to především v Karlovarském, Libereckém, Plzeňském a Jihočeském kraji. Od roku 2022 lze pozorovat nárůst v počtu hlášených případů alveolární echinokokózy u lidí (obr. 1).

Obrázek 1: Počty případů infekce Echinococcus multilocularis hlášené v ČR v letech 2018–2024. (Zdroj: Informační systém infekčních nemocí)

Prevence

Prevencí onemocnění u lidí je pečlivé dodržování hygieny rukou – mytí rukou teplou vodou a mýdlem před manipulací s jídlem, po kontaktu se psem nebo kočkou. Lidé by neměli sbírat a přímo jíst volně rostoucí ovoce nebo zeleninu sebranou přímo ze země. Všechny volně sebrané plody by měly být před konzumací pečlivě omyty nebo uvařeny. Vajíčka tasemnice se ničí varem, ale nikoliv zmrazením. Vakcína není dostupná ani pro lidi, ani pro domácí mazlíčky. Léčba je možná pouze antiparazitárními preparáty a/nebo chirurgicky. Psi a kočky by měli být pravidelně odčervováni. V případě možné konzumace hlodavců doporučí veterinář vhodná antiparazitika.

Rizikovými faktory alveolární echinokokózy jsou například: vlastnictví psa/kočky, myslivost, práce v zemědělství a na zahradě, sběr lesních plodů.

Příznaky onemocnění

Primární ložisko alveolární echinokokózy se téměř vždy nachází játrech a připomíná nádorové bujení, protože cysta (tzv. alveokok) difúzně prorůstá tkání. Po dlouhém bezpříznakovém období trvajícím roky se může objevit bolest břicha, nechutenství, váhový úbytek a příznaky jaterního selhávání či cirhózy jater. Může dojít k napadení i dalších orgánů (plíce, slezina, mozek). Pokud se onemocnění alveolární echinokokózou neléčí, jsou její následky ve většině případů fatální.

Další důležité informace

Inkubační doba: 5–15 let

Původce: Původcem onemocnění je tasemnice Echinococcus multilocularis (měchožil bublinatý, lidově liščí tasemnice, někdy též borůvková tasemnice).

Zdroj: Konečným hostitelem této tasemnice jsou masožravci, mezihostiteli jsou především drobní hlodavci (včetně nutrií). Člověk je náhodným hostitelem. V Evropě jsou zdrojem nákazy nejen psovité šelmy (lišky, šakali, vlci, psík mývalovitý), ale i psi a kočky konzumující hlodavce žijící na polích nebo zahradách, kteří se v oblastech výskytu lišek mohou nakazit požitím vajíček vylučovaných liškami. Cyklus je převážně sylvatický (lesní). V poslední době byla ovšem zaznamenána urbanizace alveolární echinokokózy díky přemnožení lišek a jejich výskytu v městském prostředí.

Přenos: Nákaza probíhá pozřením infekčního vajíčka (obr. 2), například kontaminovaným jídlem, kontaktem se psem či kočkou.

Obrázek 2: Alveolární echinokokóza: životní cyklus tasemnice Echinococcus multilocularis – schematický nákres. Dospělý jedinec Echinococcus multilocularis (o délce 1,2–4,5 mm) (1) se usazuje v tenkém střevě definitivního hostitele (na obrázku liška, ale může být i jiná šelma, včetně psů nebo koček). Dospělá tasemnice produkuje vajíčka, které se stolicí opouštějí definitivního hostitele (2). Tato vajíčka mohou být pozřena mezihostitelem (na obrázku hlodavec), případně náhodným hostitelem (člověkem). V tenkém střevě mezihostitele nebo náhodného hostitele se z vajíček uvolňují onkosféry se šesti háčky (3), které pronikají střevní stěnou a prostřednictvím oběhového systému migrují primárně do jater. Z onkosféry se v játrech vyvíjí alveokok (4) – typ cysty, která prorůstá okolní tkání a ničí ji, čímž může při vyšetření zobrazovacími metodami připomínat zhoubný nádor. Cysta obsahuje velké množství nových larev (protoskolexů). Definitivní hostitel pozře nakaženou tkáň obsahující cysty (rostoucí v játrech mezihostitele). V trávicím traktu definitivního hostitele se z cyst uvolňují protoskolexy (5) a mění se ve skolexy, které se přichytí ke střevní sliznici (6). Během 32–80 dnů se ze skolexů vyvíjejí dospělé tasemnice (1). (Zdroj: By Richfield, David (2014). Medical gallery of David Richfield. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI:10.15347/wjm/2014.009. ISSN 2002-4436. - Redrawn from file:CDC Echinococcus Life Cycle.jpg. Source information from:Echinococcosis > Biology from Centers for Disease Control and Prevention. Page last reviewed: December 12, 2012, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=10687141)

Související odkazy

1. Státní zdravotní ústav: Echinokokóza (odkaz vede na web szu.gov.cz)
2. Státní zdravotní ústav: Prevence alveolární echinokokózy. Jak se vyhnout „liščí tasemnici“ – informační leták (PDF soubor, 774 kB)
3. Bundesministerium für Arbeit, Soziales, Gesundheit, Pflege und Konsumentenschutz: Fuchsbandwurm (alveoläre Echinokokkose) (odkaz vede na web sozialministerium.gv.at; jeho obsah je dostupný pouze v němčině)
4. World Health Organization: Echinococcosis (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. (americká) Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): Echinococcosis (odkaz vede na web www.cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
6. Thomas Romig, Marion Wassermann: Echinococcus species in wildlife. International Journal for Parasitology: Parasites and Wildlife 2024, 23: 100913. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
7. Roxanne Barosi, Gérald Umhang: Presence of Echinococcus eggs in the environment and food: a review of current data and future prospects. Parasitology 2024, (13):1416–1431. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
8. Maryam Hataminejad, Davood Anvari, Nahid Khaleghi, Tooran Nayeri, Reza Shirazinia, Seyyed Ali Shariatzadeh, Seyed Abdollah Hosseini, Abolghasem Siyadatpanah, Shirzad Gholami: Current status and future prospects of Echinococcus multilocularis vaccine candidates: A systematic review. Veterinary and Animal Science 2024, 24: 100345. (odkaz vede na web pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
9. Petra Muzikantová: Nově se šířící helmintózy člověka (bakalářská práce v oboru Ekologická a evoluční biologie), Praha, 2021. (odkaz vede na web cuni.cz)
10. Petr Husa ml., Matúš Mihalčin, Petr Husa: Alveolární echinokokóza – život ohrožující onemocnění. Klinická farmakologie a farmacie 2017, 31(1):19-21. (odkaz vede na PDF soubor na webu klinickafarmakologie.cz, 118 kB)
11. L. Kolářová, J. Matějů, L. Hozáková, F. Stejskal, J. Hrdý, H. Kolářová, M. Leissová, V. Skála, P. Dundr: Humánní alveolární echinokokóza a přehled výskytu tasemnic Echinococcus multilocularis u zvířat v České republice. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie 2017, 66(4): 163–172. (odkaz vede na web prolekare.cz)
12. Tomáš Jůza, Alena Jůzová, Tatiana Gajdošová: Kazuistika: Diagnóza až pod mikroskopem – diseminovaná echinokokóza multilokulárního vzhledu s protoskolexy. Česko-slovenská patologie 2016, 52(3): 168–172. (odkaz vede na web prolekare.cz)
13. Adéla Brožová: Vliv anthelmintických návnad na prevalenci Echinococcus multilocularis u lišek obecných v ČR (doktorská disertační práce v oboru Zootechnika / Obecná zootechnika), Praha 2015. (odkaz vede na web theses.cz)
14. Tomáš Kupka, Peter Baľa, Lubomíra Hozáková, Jaroslav Havelka, Martina Bojková, Bohdana Břegová, Arnošt Martínek, Petr Dítě: Neobvyklý případ cystického postižení jater - alveolární echinokokóza jater. Vnitřní lékařství 2015, 61(6):527–530. (odkaz vede na PDF soubor na webu casopisvnitrnilekarstvi.cz, 203 kB)