Klinická logopedie

Dítě, které má potíže s vyjadřováním, s porozuměním řeči a dalšími jazykovými potížemi může trpět vývojovou poruchou jazyka (DLD). Přestože jde o častou poruchu, může být dlouho nepoznaná a narušovat tak schopnost dítěte osvojit si a používat jazyk. Nejedná se jen o pomalejší vývoj jazykových schopností ani o důsledek nižšího intelektu dítěte. Obtíže mají dlouhodobější charakter a projevit se mohou například horší schopností rozumět textu, vyprávět nebo se učit.

Dítě, u kterého se objevují jazykové obtíže například s vyjadřováním či porozuměním řeči, by mělo být včas vyšetřeno logopedem. Vyšetření pomůže vyjasnit, zda jde o pomalejší vývoj, nebo zda dítě potřebuje cílenou pomoc. Diagnostika vývojové poruchy jazyka (DLD) není založena na jednom testu a mohou jí vedle logopedického vyšetření doplňovat další odborná vyšetření, například sluchu, psychologické či neurologické. Základem péče o dítě s DLD je klinicko-logopedická terapie.

Pod pojmem poruchy orofaciálního komplexu se skrývají potíže se správným fungováním svalů v oblasti úst, jazyka, čelistí a obličeje. Tyto poruchy mohou negativně ovlivnit vývoj dítěte, vývoj chrupu, příjem potravy, spánek, běžné činnosti, jako je mluvení, kousání, polykání nebo správné dýchání.

Selektivní mutismus (SM) je úzkostná porucha, při které dítě v určitých situacích nebo v přítomnosti konkrétních lidí nedokáže mluvit (například ve školce či škole), přestože v bezpečném domácím prostředí komunikuje bez problémů. Nejedná se o tvrdohlavost ani o poruchu jazyka či řeči, ale o silný vnitřní blok způsobený úzkostí, který vyžaduje citlivý přístup okolí a včasnou pomoc odborníků, zejména klinického logopeda a klinického psychologa.