Teprve s postupujícím onemocněním dochází ke stále větší ztrátě zrakové ostrosti. Průběh diabetické retinopatie lze zmírnit, pokud se diabetikovi daří udržovat glykemii (hladinu cukru v krvi) co nejblíže normálním hodnotám.
Diabetická retinopatie – co je to?
Diabetická retinopatie je onemocnění, které postihuje cévy sítnice a jeho důsledkem může být silné poškození zraku. Jedním z hlavních rizikových faktorů nejen pro vznik, ale i další postup tohoto onemocnění, je špatně udržovaná hladina krevního cukru. Významnou roli hraje i to, jak dlouho již člověk cukrovkou trpí. Za rizikové faktory jsou považovány kouření a vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze). Pro zpomalení postupu nemoci je velmi důležitá její včasná diagnostika. Diabetická retinopatie totiž může vést až k oslepnutí.
V zásadě rozlišujeme následující formy (stadia):
- neproliferativní diabetická retinopatie,
- proliferativní diabetická retinopatie.
Neproliferativní diabetické retinopatie se vyznačuje změnami cév, krvácením a tvorbou usazenin. Dochází k poškození sítnice (retiny) oka, následkem je snížená schopnost vidění. Postižený člověk si nemusí hned všimnout, že se jeho zrak zhoršil.
U proliferativní diabetické retinopatie se poškození sítnice prohlubuje. Cévy vrůstají do sklivce, dochází k častějšímu krvácení a tvorbě jizev, což může vést i k odchlípení sítnice. Krvácení silně poškozuje zrak. Odchlípení sítnice může mít pro zrak závažné důsledky a musí se léčit. Bližší informace najdete v článku Odchlípení sítnice.
U diabetické retinopatie může kromě toho v kterékoli fázi onemocnění vzniknout tzv. makulární edém (otok žluté skvrny, ta má latinský název macula lutea; viz článek Oko: struktura a funkce), což může vést k následnému poškození cév a buněk sítnice, odborně označovanému jako diabetická makulopatie.
Diagnóza diabetické retinopatie
Oční lékař odebere anamnézu. Podstatnou roli při stanovení diagnózy hraje onemocnění diabetem a stav metabolismu – konkrétně to, do jaké míry je pacient schopen udržovat glykemii (hladinu cukru v krvi) co nejblíže normálním hodnotám.
Při oftalmologickém vyšetření kontroluje lékař kromě ostrosti zraku a nitroočního tlaku i přední oblast oka a oční pozadí (sítnici); vyšetření je prováděno pomocí štěrbinové lampy či očního zrcátka. V ojedinělých případech jsou nezbytná další vyšetření (např. tonometrie při podezření na glaukom, fluorescenční angiografie, optická koherentní tomografie atd.).
Pro lékaře je diabetická retinopatie navíc časným indikátorem případných dalších poškození cév v ostatních částech těla.
Léčba diabetické retinopatie
Při léčbě diabetické retinopatie je obzvlášť důležitá prevence. Průběh onemocnění lze totiž důslednou kontrolou hladiny krevního cukru a jejím udržováním ve vhodném rozmezí podstatně zpomalit. Bližší informace najdete v kategorii Diabetes (cukrovka).
Kromě udržování normální hladiny krevního cukru má pro prevenci a léčbu diabetické retinopatie zásadní význam udržování normálního tlaku a krevních tuků, a také odvykání kouření. Výrazně může pomoci i snížení tělesné hmotnosti.
V současné době není možné léčit diabetickou retinopatii pomocí léků. V závislosti na stadiu nemoci přicházejí v úvahu následující léčebná opatření: injekce léků do oka (tzv. nitrooční injekce), ošetření postižených cév laserem nebo operativní zákrok (odstranění sklivce, vitrektomie). Je-li zároveň diagnostikován zákal čočky, pak lze původní čočku při operaci nahradit umělou čočkou. Za jistých okolností může být nutná i operace, jejímž účelem je snížení nitroočního tlaku (viz článek Glaukom: co to je?).
V rámci preventivních opatření je diabetikům doporučeno jednou ročně podstoupit oftalmologické vyšetření. Tak může lékař včas rozpoznat změny a zahájit léčbu, která zabrání oslepnutí pacienta. V případech těžkého průběhu onemocnění je nutné oči vyšetřovat v kratších intervalech. O individuálních opatřeních a průběžných kontrolách rozhoduje lékař.
Na koho se mohu obrátit?
Diabetickou retinopatii diagnostikuje a pacienta o tomto onemocnění informuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství). Operace se provádějí na specializovaných klinikách, resp. na specializovaných odděleních nemocnic (očních odděleních). Oční lékař může navíc stav pacienta konzultovat s ošetřujícím obvodním lékařem a s lékaři dalších odborností.
