6 min. čtení
Odchlípení sklivce
Pod pojmem odchlípení sklivce se rozumí oddělení sklivce od sítnice. Tato degenerativní změna se vyskytuje poměrně často po 65. roce věku, někdy i dříve (zvláště u lidí, kteří již mají nějaké oční onemocnění nebo trpí silnou krátkozrakostí). Průběh může být neškodný, někdy se však mohou objevit komplikace, např. odchlípení sítnice.
Na odchlípení sklivce se mohou podílet následující faktory:
- degenerativní zkapalnění a kolaps sklivce,
- krátkozrakost,
- poranění oční bulvy,
- afakie (chybění oční čočky) nebo umělá čočka (někdy v minulosti voperovaná do pacientova oka),
- chorioretinitida (zánět cévnatky a sítnice),
- vrozené změny sklivce.
Druhy odchlípení sklivce
Rozlišují se dva druhy odchlípení sklivce:
- úplné odchlípení sklivce – sklivec je kompletně oddělen od sítnice,
- neúplné odchlípení sklivce – ještě existuje spojení sklivce se sítnicí; tím může vzniknout tah a v sítnici se vytvoří defekt, což je rizikový faktor pro odchlípení sítnice.
Příznaky odchlípení sklivce
K příznakům odchlípení sklivce se řadí:
- Sklivcové zákalky (francouzsky mouches volantes, doslova lze přeložit jako „létající mušky“): pacient vidí body, čárky, vláknité nebo hadovité struktury. Tyto drobné zákalky se pohybují společně s pohybem očí. Obzvláště zřetelně se tyto úkazy objevují na světlém pozadí (např. při čtení). „Létající mušky“ se ale mohou objevit i u zkapalnění sklivce (viz níže) nebo u uveitidy (zánětu živnatky, což je součást stěny oční bulvy). Sklivcové zákalky samy o sobě jsou většinou neškodné, jejich původ by však v každém případě měl objasnit oční lékař.
- Světelné záblesky: Pokud při pohybech očí člověk vnímá světelné záblesky, je to vždy varovný signál. Tyto úkazy se mohou vyskytovat v důsledku tahu sklivce za místa, kde je sklivec stále ještě upevněn k sítnici. Pokud dojde k natržení sítnice, jejímu odchlípení a/nebo ke krvácení do sklivce, hrozí poškození zraku.
- „Déšť sazí“: Člověk má pocit, že před jeho okem „prší“ černé body či kapky. Déšť sazí se objevuje při krvácení do sklivce, které může nastat v důsledku jeho odchlípení.
Obrázek 1: Sklivcové zákalky neboli „létající mušky“. (Zdroj: Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1655322)
Diagnóza a léčba
Diagnóza se stanoví pomocí oftalmoskopie. Pokud se sklivec odchlípí úplně a příznaky odezní, není léčba zapotřebí. Pokud se však objeví komplikace (zejm. poranění sítnice), je nutné podstoupit lékařské ošetření. Případné otvory v sítnici lze ošetřit („svařit“) pomocí laseru. Odchlípení sítnice je však nutné řešit chirurgicky.
Krvácení do sklivce (hemoftalmus)
Při krvácení do sklivce vnímá postižený člověk náhle černé zákaly, jeho vidění se zhoršuje. Člověk má pocit, že před okem mu „prší saze“. Tyto příznaky je vždy třeba brát vážně a postižený člověk by měl neodkladně vyhledat oční ambulanci, aby mohla být léčba zahájena včas.
K příčinám krvácení do sklivce se řadí:
- poranění sítnice při komplikovaném odchlípení zadní plochy sklivce,
- patologická (chorobná) tvorba nových cév při poruchách prokrvení sítnice (např. diabetická retinopatie či věkem podmíněná makulární degenerace) nebo při hematologických onemocněních (např. leukémie nebo anémie z různých příčin),
- zvýšení nitrolebního tlaku (např. při krvácení do hlavy),
- poranění oka.
Diagnóza se stanoví pomocí oftalmoskopie. Při nekomplikovaném krvácení do sklivce se s léčbou nespěchá. Lékař vyčká, zda krvácení ustane samo od sebe – a pokud ano, postiženého člověka upozorní na „varovné signály“ a dohodne se s ním na termínu další kontroly. Pokud je však poraněna sítnice nebo je krvácení do sklivce velmi silné, je třeba sklivec operativně odstranit. Místo něj operatér do oka aplikuje tzv. Ringerův roztok, plyn nebo silikonový olej.
Zkapalnění sklivce
Zkapalnění sklivce je velmi častý úkaz, resp. běžný vývojový proces. Proces zkapalnění sklivce začíná ve věku střední dospělosti a často se neprojevuje vůbec žádnými příznaky. Počínající zkapalnění sklivce se často zjistí náhodně, např. během rutinního očního vyšetření. U někoho se však mohou vyskytnout i sklivcové zákalky („létající mušky“, viz výše): jejich původ pak musí objasnit oční lékař. Zkapalnění sklivce zpravidla nevyžaduje žádnou léčbu, ta se doporučuje pouze při komplikacích. K nim se řadí kolaps sklivce, který může vést k odchlípení sklivce (viz výše). Při komplikovaném průběhu hrozí vznik trhlin v sítnici a následné odchlípení sítnice.
Epiretinální membrány
Takzvané epiretinální membrány se nejčastěji vyskytují u lidí starších 50 let. Mohou vzniknout buď spontánně („samy od sebe“) nebo v důsledku odchlípení sklivce, operace sítnice, laserové operace očí, poranění oka nebo zánětlivého onemocnění sítnice. Epiretinální membrány jsou bezcévné buněčné proliferace (pomnožení buněk) na povrchu sítnice – zvláště pak v jejím středu, tedy oblasti nejostřejšího vidění. Postižený člověk může vnímat pokřivené tvary. Léčba spočívá ve vitrektomii (odstranění sklivce) a peelingu (jemné odloupnutí membrány z povrchu sítnice).
Jiné degenerativní změny sklivce
Proliferativní vitreoretinopatie se vyskytuje většinou v souvislosti s diabetickým nebo jiným ischemickým onemocněním sítnice, případně v důsledky komplikovaného odchlípení sítnice. Ze sítnice se odlučují pigmentové buňky, které pak putují směrem dovnitř sklivce a mohou v něm vytvářet tkáňovité struktury. Sítnice se poté smrští, vytvoří se v ní otvory a následuje se odchlípí. Bližší informace o léčbě tohoto závažného stavu najdete v článku Odchlípení sítnice.
Makulární díra, jak již vyplývá z jejího názvu, je díra uprostřed makuly neboli žluté skvrny, což je místo nejostřejšího vidění (viz článek Oko: struktura a funkce). Objevit se může v důsledku tahu mezi zadní plochou sklivce a centrální částí sítnice. Pokud se sítnice roztrhne, vzniká makulární díra. Léčbou volby je vitrektomie (odstranění sklivce), následně peeling (jemné sloupnutí) zadní sklivcové membrány, a nakonec náhrada sklivce směsí vzduchu a plynu. Tímto postupem se díra často zacelí (v závislosti na její velikosti a na tloušťce sítnice).
Na koho se mohu obrátit?
Degenerativní změny sklivce diagnostikuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství), který rovněž zavádí léčebná opatření.
