U dětí se tyto potíže zhoršují často po skákání v posteli, polštářových bitvách, hraní si s plyšovými zvířaty atd., u dospělých zvláště při domácích pracích jako převlékání postelí nebo vysávání. Kromě běžného výskytu v domácnostech se prachoví roztoči obzvláště často vyskytují v hotelových pokojích, vlhkých místnostech, resp. postelích, které se používají jen zřídka (např. v prázdninových bytech).
Původci nadměrné citlivosti jsou v první řadě prachoví roztoči (zejména Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae), vzácněji také potravinoví roztoči. K těm patří roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescensciae), peříčkovec zhoubný (Lepidoglyphus destructor) a skladokaz moučný (Acarus siro). I v případě potravinových roztočů se jedná o maličké, pouhým okem neviditelné živočichy z rodu pavoukovců.
V jednom gramu prachu může být obsaženo až 2000 roztočů. Jejich hlavní potravou jsou šupiny kůže. Dospělý člověk se denně zbaví asi 1,5 gramu kožních šupin, což stačí uživit asi 100 000 roztočů. Během svého tří- a čtyřměsíčního života vyprodukují exkrementy o 300- až 400násobku své tělesné hmotnosti; jeden gram domácího prachu obsahuje přibližně 25 000 kuliček trusu. Ty nejdřív většinou ulpívají na textilních vláknech a časem se rozpadají na maličké částečky. Společně s domácím prachem se zvíří, vznášejí se ve vzduchu a lidé si ani nevšimnou, že je vdechují. Tímto způsobem se alergeny dostávají do kontaktu se sliznicemi v očích a dýchacích cestách.
Jaké příznaky se mohou objevit?
K častým potížím patří:
- ztížené dýchání nosem,
- dlouhodobá rýma nebo vodnatá rýma a záchvatovité kýchání,
- zánět spojivek se slzícíma, pálícíma a zarudlýma očima a slepenými víčky,
- svědění v očích, nose, sluchovodech nebo jícnu,
- nadměrný hlen v nose a průduškách,
- suchý dráždivý kašel,
- pocit tlaku v oblasti hrudníku,
- pískavé nebo šustivé zvuky při dechu, dušnost,
- svědění kůže, ekzémy, vzácně také kopřivka.
Symptomy jsou patrné do té doby, dokud existuje kontakt s alergenem!
Obzvlášť zatěžující je pro senzibilizované, to znamená nadměrně citlivé lidi, počátek topného období: Při zapnutí topení se zvíří prach, kromě toho v chladném ročním období se méně větrá. Zvláště dobře se prachoví roztoči cítí v teplém a vlhkém prostředí (25 °C a vyšší než 50% vzdušná vlhkost), to znamená především v postelích (povlečení, prostěradla, matrace, polštáře), ale také v závěsech, polstrovaném nábytku, kobercích nebo plyšových zvířatech.
Nebezpečí záměny s nachlazením
Příznaky se podobají nachlazení nebo chřipkové infekci. Proto se alergická reakce v mnohých případech odbývá jako neškodné „prochladnutí“. Avšak neléčená alergie na prachové roztoče může mít závažné následky: časem se může přemístit do dolních cest dýchacích a zapříčinit např. alergické astma, takzvanou „změnu etáže“. Děti, které jsou alergické na roztoče, vykazují pětinásobně zvýšené riziko, že dostanou astma! V důsledku alergie na prachové roztoče mohou být vyvolány nebo zesíleny i ataky atopického ekzému.
Jak se stanoví diagnóza?
Čím dříve se rozezná alergické onemocnění dýchacích cest, tím úspěšnější bývá léčba. Včasnou diagnózou a zahájením léčby lze také předejít dalšímu zhoršení potíží nebo vzniku chronického onemocnění. Příznaků alergie na prachové roztoče je mnoho a je poměrně snadné zaměnit je s příznaky jiného onemocnění. Postižení lidé by si proto měli pečlivě všímat, kdy a kde se jejich příznaky vyskytují.
Prvními důležitými kroky jsou podrobná anamnéza a vyšetření u alergologicky školeného odborného lékaře (pro dětské, ORL, kožní nebo plicní nemoci) a na alergologické klinice, příp. v alergologické ambulanci. Při anamnestickém rozhovoru se potíže uvádějí do souvislosti s možnými původci alergie. Dále se zjišťuje, jestli existuje nějaká genetická dispozice. Poté se provádějí alergologické testy, např. škrábací nebo provokační test. Vyšetření krve na protilátky IgE podpoří nebo potvrdí diagnózu. Bližší informace najdete v článku Diagnostika alergie.
Na koho se mohu obrátit?
Diagnózu a terapii alergie na plísňové spóry provádí alergologicky školený odborný lékař (pro dětské, ORL, kožní nebo plicní choroby) a probíhá také ve speciálních zařízeních jako např. na alergologické klinice.
