Funkční poruchy v oblasti úst a obličeje (poruchy orofaciálního komplexu)

Funkční poruchy v oblasti úst a obličeje, odborně nazývané poruchy orofaciálního komplexu, představují skupinu funkčních a strukturálních odchylek v oblasti rtů, jazyka, čelistí, patra, dentice (celkového počtu a uspořádání zubů v ústní dutině, včetně prořezávání zubů) a souvisejících svalů. Tyto struktury tvoří základní motorický aparát, který dítě potřebuje k sání, polykání, žvýkání, dýchání, mimice (pohyby obličejových svalů) i pozdější artikulaci. Pokud je některá z těchto funkcí narušena, může to mít významný dopad na výživu, růst, spánek i celkový vývoj dítěte.

Poruchy orofaciálního komplexu se mohou objevit již od narození. Některé děti mají potíže s efektivním sáním, jiné se potýkají s oslabeným svalovým napětím v oblasti rtů a jazyka, zvýšenou nebo sníženou citlivostí v oblasti úst, nesprávným polykacím vzorcem nebo strukturálními odchylkami, jako je vysoké patro či zkrácená podjazyková uzdička. Obtíže mohou být nenápadné, ale postupně ovlivňují každodenní fungování dítěte i jeho další vývoj.

Co jsou poruchy orofaciálního komplexu?

Orofaciální komplex, někdy též označovaný jako orofaciální systém (OFS), zahrnuje všechny struktury, které se podílejí na příjmu potravy, dýchání, mimice a řeči. Poruchy OFS mohou být funkční, kdy je narušena koordinace nebo síla pohybů, nebo strukturální, kdy je přítomna anatomická odchylka (nejtypičtěji u dětí s rozštěpem rtu, čelisti, patra). 

Do obou těchto skupin patří například poruchy sání u novorozenců či kojenců, zvýšené či snížené svalové napětí v oblasti úst, dyskoordinační polykání (porucha souhry svalů při polykání), poruchy hmatové citlivosti v oblasti úst, maladaptivní (nevhodné, zlozvykové nebo škodlivé) návyky (např. dlouhodobé používání dudlíku, cucání palce, netypické polykání) či omezení nosního dýchání.

Tyto obtíže nejsou pouze „problémem s jídlem“ nebo „špatnou výslovností“. Orofaciální (týkající se úst a obličeje) funkce tvoří základ pro mnoho dalších oblastí vývoje. Pokud dítě například dlouhodobě dýchá ústy, může se měnit tvar obličeje, poloha jazyka i správný růst zubů, může dojít k ortodontickým vadám, ale také významně ovlivňuje psychickou pohodu. Podobně oslabený tonus rtů a jazyka může ovlivnit nejen krmení, ale i artikulaci, kvalitu hlasu nebo schopnost koordinovat řeč s dýcháním.

Jak poruchy OFS ovlivňují vývoj dítěte?

Výživa a příjem potravy

Jedním z prvních projevů poruch OFS bývají obtíže při krmení. Dítě může být pomalé, rychle se unaví, odmítá některé konzistence (hustota a struktura jídla) nebo se při jídle často zakuckává. Oslabená orální (ústní) motorika může vést k tomu, že dítě nedokáže efektivně sát, žvýkat nebo polykat. To může mít dopad na růst, prospívání i celkovou vitalitu (čilost, aktivitu). Rodiče často popisují, že dítě působí jako „nejedlík“, ale skutečnou příčinou může být fyziologická obtíž, nikoli neochota jíst.

Nosní dýchání

Správné nosní dýchání je zásadní pro vývoj obličejových struktur, okysličení organismu i kvalitu spánku. Pokud dítě dlouhodobě dýchá ústy, může se měnit tvar čelistí, poloha jazyka i celkové svalové napětí svalů obličejové oblasti. 

Dýchání ústy je často spojeno s chrápáním, neklidným a nekvalitním spánkem až spánkovým apnoe (zástava dechu), následně pak únavou během dne. Děti mohou působit jako neklidné, zvýšeně aktivní či být více nemocné. Poruchy OFS mohou být příčinou i důsledkem narušeného dechového vzorce.

Spánek a spánková apnoe

Narušené dýchání, oslabený tonus (svalové napětí) nebo strukturální odchylky mohou vést ke zhoršené kvalitě spánku. Některé děti mají krátké epizody apnoe, často se probouzejí, spí neklidně nebo výrazná chrápou. Nedostatečný odpočinek se následně promítá do pozornosti, chování i celkového fungování během dne.

Vývoj chrupu (dentice) a správného skusu

Nesprávný způsob dýchání, oslabení svalů v obličejové oblasti, nesprávná klidová poloha jazyka v ústech, nesprávný způsob zpracování potravy a polykání má negativní vliv na formování obličejového skeletu (kostry) a vývoj správného postavení zubů. To vede k různým ortodontickým vadám jako je předkus horní či dolní čelisti, zkřížený skus apod.

Vývoj řeči a komunikace

Orofaciální funkce jsou úzce propojené s vývojem řeči. Dítě potřebuje dostatečnou sílu, koordinaci a citlivost v oblasti rtů, jazyka a patra, aby mohlo tvořit hlásky přesně a srozumitelně. Poruchy orofaciálního komplexu u některých jedinců vedou k artikulačním obtížím, nesprávné klidové poloze jazyka, narušené rezonanci (huhňavosti) nebo potížím s koordinací dýchání a řeči. 

Jak se poruchy OFS diagnostikují?

Diagnostika poruch orofaciálního komplexu je komplexní a zahrnuje posouzení struktury i funkce. Klinický logoped nebo jiný odborník hodnotí symetrii obličeje, tonus a mimiku, funkci rtů, jazyka a patra, kvalitu sání, polykání, žvýkání a pití, dechový vzorec i ústní citlivost (orální senzitivitu). Součástí vyšetření je také rozhovor s rodiči, který pomáhá porozumět tomu, jak dítě funguje při krmení, dýchání, spánku a komunikaci v běžném životě.

Diagnostika se vždy zaměřuje na širší souvislosti. Jedna oblast může být oslabená, zatímco jiné fungují dobře. Proto je důležité posoudit celý komplex funkcí, nikoli pouze jednu dovednost.

Jak probíhá léčba poruch OFS?

Léčba je vždy individuální a vychází z konkrétních potřeb dítěte. U dětí kojeneckého a batolecího věku se často zaměřuje na podporu efektivního sání, žvýkání a polykání, úpravu konzistence potravy, polohování při krmení a práci s orální senzitivitou. Postupně se přidává nácvik správného dechového vzorce, posílení svalů v oblasti čelisti, rtů a jazyka, rozvoj koordinace pohybů a prevenci škodlivých návyků.

U starších dětí se terapie zaměřuje také na správnou klidovou polohu čelisti, rtů a jazyka, podporu nosního dýchání a nácvik správného polykání. 

Cílem léčby je bezpečné a efektivní krmení, normalizace svalového napětí v oblasti obličeje, normalizace dechového vzorce, rozvoj správných motorických vzorců (správně provedené pohyby) a prevence možných pozdějších poruch artikulace

Na léčbě se podílí mnoho lékařských i nelékařských zdravotnických odborností, mezi které patří pediatr, stomatolog – ortodontista, ORL lékař, klinický logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut, nutriční specialista.

Významnou součástí péče je spolupráce s rodiči. Odborník jim může ukázat, jak dítěti usnadnit krmení, jak podporovat jeho orální motoriku a jak vytvářet příležitosti k přirozenému rozvoji funkcí v běžném životě. Terapie má dlouhodobý charakter a její zaměření se mění podle toho, jak dítě roste a jaké nároky jsou na něj kladeny.

Na koho se mohu obrátit?

Poruchy orofaciálního komplexu jsou běžné, ale často přehlížené. Přitom mají zásadní vliv na výživu, dýchání, spánek i vývoj řeči. Včasné rozpoznání obtíží a vhodná odborná péče mohou výrazně zlepšit kvalitu života dítěte a předejít dlouhodobým komplikacím. 

Pokud mají rodiče pochybnosti o tom, jak jejich dítě jí, dýchá nebo mluví, je vhodné obrátit se na pediatra a následně na klinického logopeda, kteří mohou posoudit, zda dítě potřebuje cílenou podporu.

Související odkazy

1. International Association of Orofacial Myology (IAOM) (odkaz vede na web iaom.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
2. American Speech-Language-Hearing Association (ASHA): Orofacial myofunctional disorders (odkaz vede na web asha.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. American Speech-Language-Hearing Association (ASHA): Pediatric feeding and swallowing (odkaz vede na web asha.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)