Lepra (malomocenství, Hansenova nemoc)

Lepra měla dříve pověst vysoce nakažlivého a znetvořujícího onemocnění. Dnes však víme, že se nešíří snadno a léčba je velmi účinná. Neléčené onemocnění však může vést k trvalému poškození kůže, nervů, končetin a očí.

Výskyt

Endemicky se onemocnění vyskytuje v některých specifických oblastech zemí amerického kontinentu, Asii a Africe. V Evropě je výskyt onemocnění vzácný. Na celém světě bylo v roce 2020 ze 139 zemích 6 regionů WHO diagnostikováno 127 558 nových případů onemocnění leprou, z toho 8 629 dětí (4,4 / 1 milion dětské populace). Na konci roku 2020 bylo léčeno 129 389 případů, prevalence 16,7 / 1 milion populace. Pandemie COVID-19 přerušila aktivity v rámci programu eliminace lepry, ve srovnání s rokem 2019 byla detekce nových případů nižší o 37 %. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí lepru mezi tzv. opomíjené tropické nemoci (NTD).

Prevence

Nejdůležitější preventivní opatření spočívá v aktivním vyhledávání nemocných (program WHO Towards Zero Leprosy -– Global Leprosy (Hansen’s disease) Strategy 2021–2030) [1], ve vyšetřování kontaktů a v následné léčbě nemocných. V roce 2020 byl na stránkách WHO zveřejněn dokument obsahující doporučení pro trasování kontaktů a postexpoziční profylaxi osob, které byly v kontaktu s nemocným leprou [2].

Ochranný účinek proti lepře má očkování proti tuberkulóze.

Příznaky onemocnění

Lepra je chronické infekční onemocnění vyvolané dvěma původci, kteří vyvolávají podobný průběh onemocnění. Primárně je postižena kůže, periferní nervový systém, sliznice horních cest dýchacích a oči. Neléčené onemocnění může vést k trvalému poškození kůže, nervů, končetin a očí.

Další důležité informace

Inkubační doba: podle Světové zdravotnické organizace 1–20 let, průměrně 5 let [1]; podle jiných autorů několik týdnů až 30 let [3].

Původce: Původcem onemocnění jsou bakterie Mycobacterium leprae (tradičně uváděná) a Mycobacterium lepromatosis (nově objevená) [4].

Zdroj: Rezervoárem nákazy jsou člověk, pásovec devítipásý, zvažována je možnost přenosu z dalších zvířat či životního prostředí.

Přenos: Cesty přenosu Mycobacterium leprae nejsou dosud přesně známy. U mezilidského přenosu bylo prokázáno, že zvýšené riziko onemocnění hrozí osobám žijícím v úzkém kontaktu s neléčeným nemocným – prostřednictvím infekčního aerosolu při kašlání a kýchání a pravděpodobně také přímým kontaktem. Na americkém kontinentu byl jako další přirozený hostitel a rezervoár infekce identifikován pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus). Nedávno byly u zrzavých veverek na britských ostrovech pozorovány lepře podobné léze, v nichž byla detekována DNA Mycobacterium leprae a Mycobacterium lepromatosis [4]. Je potřeba zjistit, zda existují možné živočišné nebo environmentální rezervoáry, protože přenos nákazy z takových rezervoárů by mohl částečně vysvětlit trvalý globální výskyt lepry navzdory účinné a široce rozšířené léčbě (anglicky multidrug therapy, zkratka MDT: rifampicin, dapson, klofazimin).

Související odkazy

1. World Health Organization: Leprosy (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
2. World Health Organization: Leprosy / Hansen disease: Contact tracing and post-exposure prophylaxis (odkaz vede na web who.int; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
3. David L. Heymann: Control of Communicable Diseases Manual, 20th Edition. ISBN: 978-08-7-553018-5. (odkaz vede na web amazon.com; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
4. Thomas Ploemacher, William R. Faber, Henk Menke, Victor Rutten, Toine Pieters: Reservoirs and transmission routes of leprosy; A systematic review. PLoS Neglected Tropical Diseases 2020, 14(4): e0008276. (odkaz vede na web journals.plos.org; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
5. Centers for Disease Control and Prevention: Hansen's disease (leprosy) (odkaz vede na web cdc.gov; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)