3 min. čtení
Samotný autoimunitní proces může spustit řada různých a variabilních virů. V tomto smyslu nelze očekávat zásadní efekt vakcinace proti konkrétnímu typu viru.
Preventivní opatřeni jsou zatím málo úspěšná. Umíme teoreticky – zejména vyšetřením – geneticky detekovat jedince ohrožené diabetem 1. typu. Výskyt těchto genů je však tak častý a u většiny osob k výskytu nemocí nedojde, že vyšetřování nemá praktický význam.
Předpokládá se, že vznik diabetu 1. typu ovlivňují další faktory prostředí. Výskyt se liší v řadě zemí světa: nejvyšší je ve Skandinávii, nejnižší v některých asijských zemích. U nás je z tohoto hlediska výskyt nadprůměrný. Jasných vlivů prostředí je však málo.
Několik typů studií svědčí pro teorii o vlivu kravského mléka v patogenezi diabetu 1. typu. Epidemiologické studie ukazuji, že výskyt diabetu 1. typu je tím vyšší, čím vyšší je spotřeba kravského mléka v určité zemi. Experimentálně na zvířatech byla prokázána úloha mléčného beta-kaseinu v patogenezi autoimunitní reakce. Existují však i práce, které vliv příjmu kravského mléka neprokazuji. Určitý vliv na diabetes 1. typu mohou mít i toxické vlivy prostředí.
Diabetes 1. typu je častější u osob narozených císařským řezem. Riziko je asi o 20 % vyšší. Je to pravděpodobně dáno tím, že při klasickém porodu osídluje střevo novorozence klasická střevní flora, zatímco při císařském řezu spíš bakterie kožní.
Za racionální preventivní opatření u diabetu 1. typu lze dnes považovat jen prodloužení kojení a omezení časné spotřeby kravského mléka. Dítě by tedy mělo být déle kojeno a měla být odstraněna časná expozice kravskému mléku. Rovněž platí, že císařský řez by neměl být indikován bezdůvodně, i když platí, že riziko diabetu 1. typu v populaci je nízké a 20% zvýšení rizika je tedy v populaci nevýznamné.
Nedávno byl v diabetologii zaznamenán významný úspěch. Podávání protilátek proti hormonům či receptorům (tzv. biologická léčba) zcela změnilo v posledních desetiletích léčbu v onkologii, v revmatologii a také u některých nemocí trávicího traktu a nemocí nervové soustavy. V diabetologii a obezitologii byly pokusy o tuto léčbu zatím neúspěšné. Až nyní se injekce s protilátkou proti receptorům CD3 ukázaly být účinné u sourozenců diabetiků 1. typu Jejich riziko je pouze 6 % a pro monozygotní dvojče asi 40 %. Pokud se u nich vyšetří protilátky proti slinivce břišní a u ukáže se, že jsou pozitivní, zastaví se u nich injekcemi rozvoj diabetu 1. typu. Nově se zdá, že tato léčba může mít efekt i u nově zachycených diabetiků 1. typu ve stadiu již plných projevů nemoci (žízeň, úbytek na váze, velká ztráta tekutin močí). Část pacientů se tak vyhne celoživotnímu podávání inzulínu. Je pravděpodobné, že tato léčba bude brzy dostupná i v Česku.
