Samotný autoimunitní proces může spustit řada různých a variabilních virů. V tomto smyslu nelze očekávat zásadní efekt vakcinace proti konkrétnímu typu viru.
Preventivní opatřeni jsou zatím málo úspěšná. Umíme teoreticky – zejména vyšetřením – geneticky detekovat jedince ohrožené diabetem 1. typu. Výskyt těchto genů je však tak častý a u většiny osob k výskytu nemocí nedojde, že vyšetřování nemá praktický význam.
Předpokládá se, že vznik diabetu 1. typu ovlivňují další faktory prostředí. Výskyt se liší v řadě zemí světa: nejvyšší je ve Skandinávii, nejnižší v některých asijských zemích. U nás je z tohoto hlediska výskyt nadprůměrný. Jasných vlivů prostředí je však málo.
Několik typů studií svědčí pro teorii o vlivu kravského mléka v patogenezi diabetu 1. typu. Epidemiologické studie ukazuji, že výskyt diabetu 1. typu je tím vyšší, čím vyšší je spotřeba kravského mléka v určité zemi. Experimentálně na zvířatech byla prokázána úloha mléčného beta-kaseinu v patogenezi autoimunitní reakce. Existují však i práce, které vliv příjmu kravského mléka neprokazuji. Určitý vliv na diabetes 1. typu mohou mít i toxické vlivy prostředí.
Diabetes 1. typu je častější u osob narozených císařským řezem. Riziko je asi o 20 % vyšší. Je to pravděpodobně dáno tím, že při klasickém porodu osídluje střevo novorozence klasická střevní flora, zatímco při císařském řezu spíš bakterie kožní.
Za racionální preventivní opatření u diabetu 1. typu lze dnes považovat jen prodloužení kojeni a omezení časné spotřeby kravského mléka. Dítě by tedy mělo být déle kojeno a měla být odstraněna časná expozice kravskému mléku. Rovněž platí, že císařský řez by neměl být indikován bezdůvodně, i když platí, že riziko diabetu 1. typu v populaci je nízké a 20% zvýšení rizika je tedy v populaci nevýznamné.
