Workoholismus je chorobná závislost na práci, název je odvozen z anglického slova work („práce“). Workoholici neumějí odpočívat, obětují své pohodlí, dochází u nich k rozpadu vztahů s rodinou, přáteli, ztrácí své zdraví a psychicky i fyzicky strádají. Většinou se jedná o osoby s vyšším vzděláním ve vyšších funkcích a častěji muže než ženy. Více ohrožená povolání jsou učitelé, policisté, letečtí dispečeři, lékaři, burzovní makléři, novináři, číšníci, tedy zejména ti, kteří přicházejí do intenzivního styku s lidmi a kteří mají značnou zodpovědnost.
Pro „workoholismus“ je typický poněkud odlišný způsob pracovního zapojení, který nesouvisí pouze s množstvím hodin a velikostí zátěže, ale vede ke stresu, vlastní újmě na zdraví nebo narušení sociálních vztahů. To může souviset s kompulzivním (nutkavé jednání člověka, nedostatečně řízené rozumově) charakterem workoholismu („chce“ pokračovat v práci, aniž by se mu „líbila“), který vede k nerovnováze v životě a je patrně u většiny případů hlavním nežádoucím rysem.
Je velmi obtížné určit hranici, kde končí chvályhodná přičinlivost a pracovitost a začíná workoholismus, neboť ta může být široká. Vezmeme-li jako pomyslnou hranici situaci, kdy lidé, kterých se workoholismus týká, vyhledávají sami pomoc, bývá to tehdy, když už workoholismus vede k nadměrnému stresu, únavě, psychickým nebo tělesným problémům či konfliktům v důležitých vztazích. Je však více než pravděpodobné, že mnoho lidí s těmito problémy, které mohou být závažné, pomoc nikdy nevyhledá, neboť nejsou schopni sebereflexe a vinu vidí u druhých – že je kritizují, neumožňují jim svobodu, „peskují je“, tlačí na ně apod.
Podle čeho poznám, že jsem workoholik?
- Nedokážu ovládat svou touhu po práci, ačkoliv si vědomě přeju mít nad ní kontrolu.
- Pokud přeruším práci, ať dobrovolně či nedobrovolně (nemoc, víkendy, dovolená apod.), cítím úzkost, smutek, bolí mne hlava, žaludek.
- Onemocněl jsem z přepracování.
- Mám problémy s partnerem/partnerkou, která si stěžuje, že s ní netrávím žádný čas. Nestýkám se s přáteli kvůli nadměrnému pracovnímu nasazení.
Existují 3 stadia závislosti na práci:
- Časné stadium se vyznačuje tím, že stále myslíte na práci, máte pravidelné přesčasy a odmítáte dovolenou.
- Střední stadium je typické ztrátou společenského života. Pokusy o změnu jsou krátkodobé a slabé. Dochází k tělesnému vyčerpání a poruchám spánku. Někdy je možné i tupé zírání do prázdna a okénka v paměti.
- Pozdní stadium je charakteristické opakovanými bolestmi hlavy, bolestmi zad, vysokým krevním tlakem a depresemi.
Případné sklony k workoholismu Vám může pomoci odhalit i specializovaný dotazník závislosti.
Příznaky
Varovnou známkou závislosti je především zdravotní stav: bolesti hlavy a únava, nechutenství nebo přejídání, poruchy trávení a bolesti žaludku, oslabený imunitní systém, vysoký krevní tlak, workoholici žijí ve stresu, více kouří, pijí alkohol, berou léky, častěji vybuchují, jsou neklidní, trpí nespavostí, úzkostí, nesoustředěností, dochází ke snižování pracovní výkonnosti, nedokáží odpočívat, dochází k odcizení s rodinou, přáteli.
Důsledky
Workholismus vede ke společenské izolaci, vymizení rodinných a přátelských vztahů, pocitům samoty, psychickému i fyzickému vyčerpání, bolestem hlavy, bolestem břicha, smutku, závislosti na lécích, nikotinu nebo alkoholu, zvýšené konzumaci kávy, energetických nápojů nebo léků a zanedbávání zdraví.
Rizika
U těžkých případů můžou nastat infarkty a mozkové mrtvice, které mohou vystrašit dotyčného tak, že se rozhodne pro změnu. Časté jsou také psychické problémy jako úzkosti či deprese. Workoholismus může někdy vést i k syndromu vyhoření [3].
Léčba
V léčbě je úspěšná psychoterapie, ale podmínkou léčby je zájem a motivace workoholika dodržovat plán rozdělení aktivit na práci, rodinu a přátelé, odpočinek, sport a jiné koníčky a dodržovat zdravou životosprávu.
Lidé s workoholismem zpravidla nepřicházejí do terapie, pokud je k tomu nedonutí vnější okolnosti. Nejčastějším důvodem je rozvinutí deprese nebo úzkostné poruchy, méně často je k terapii dovede partnerská situace, kdy partner vyhrožuje rozchodem. V případě deprese či úzkostné poruchy je potřebná specifická léčba. V případě těžké deprese léčba antidepresivy, a později i k tomu určenými psychoterapeutickými přístupy. V případě lehčí fáze deprese a u úzkostné poruchy je důležitá systematická psychoterapie.
Ústřední je však vždy se věnovat workoholismu samotnému, jinak hrozí rezistence (psychická obrana) nebo opakující se recidiva poruchy. Léčba workoholismu však vyžaduje kromě zmírnění pracovního nasazení také změnu osobních postojů, priorit a celých vzorců myšlení a chování, včetně chování v mezilidských vztazích, takže nejde o jednoduchý problém, u kterého stačí pochopit dobře, co se děje, a klient udělá rozumné změny.
Související odkazy
- Jaroslav Vacek: Nelátkové závislosti – Závislost na práci (výukový text). (odkaz vede na PDF soubor na webu adiktologie.cz, 1.2 MB)
- Jana Vyskočilová: Workoholismus a jeho důsledky. Psychiatrie pro praxi 2015; 16(1): 14–20. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 155 kB)
- Michaela Peterková: Syndrom vyhoření (odkaz vede na web syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz)
