Střední ucho odděluje od vnějšího ucha bubínek – membránová přepážka, kterou končí zvukovod. Střední ucho je prostor, ve kterém je umístěn systém malých kůstek (kovadlinka, kladívko a třmínek), které spolu navzájem souvisí. Třmínek pak naléhá na jemnou blanitou membránu tzv. oválného okénka, které tvoří hranici vnitřního ucha. Ve vnitřním uchu dochází k registraci zvuku nervovými buňkami a převedení vzruchů do mozku.
Prostor středního ucha a nosohltanu spojuje Eustachova trubice. Tato komunikace je velmi důležitá k vyrovnávání tlaků ve středouší a v nosohltanu a k odvádění nežádoucí tekutiny ze středoušní dutiny. Anatomické poměry a přítomnost nosní mandle, která může zúžit Eustachovu trubici, jsou důvodem větší dispozice dětí k zánětům středního ucha.
Středoušní záněty jsou obvykle komplikací zánětů horních cest dýchacích. Projevují se bolestí v uchu, jednostrannou nebo oboustrannou, horečkou, někdy výtokem. Nástup obtíží je rychlý, obvykle v noci. Malé děti pláčou bolestí a ukazují na ucho. Častěji onemocní děti v kolektivních zařízeních a v zimě. Zánět vede ke zvýšení tlaku ve středoušní dutině a vyklenutí bubínku, až dochází k jeho prasknutí a spontánnímu výtoku s okamžitou úlevou od bolesti. Součástí terapeutického zákroku lékaře tak může být propíchnutí bubínku (paracentéza). Jindy postačí studené obklady, udržování volných průduchů nosních smrkáním nebo nosními kapkami, analgetika nebo antipyretika (paracetamol, ibuprofen). Pokud lékař předpokládá nebo podle výtoku rozezná bakteriální zánět, podá antibiotika.
Středoušní záněty se u dětí mohou opakovat a mohou přejít v chronický zánět, který může vést až k nedoslýchavosti. Chronický zánět nemá tak nápadné příznaky; děti si stěžují spíše na praskání, šumění a pocit zalehlého ucha. V důsledku nedoslýchavosti mohou být méně pozorné. Komplikací může být přechod do výběžku kosti spánkové (mastoiditida) nebo přechod zánětu do mozkových plen. Tyto stav diagnostikuje a léčí lékař specialista.
Obrázek 1: Anatomie ucha – schematický nákres. (Zdroj: Shutterstock)
