Zelený zákal (glaukom): diagnóza a léčba

Diagnóza glaukomu

Oční lékař odebere anamnézu a posoudí pacientovy eventuální problémy a potíže. Ke správné diagnostice (nebo naopak vyloučení) glaukomu je zapotřebí provést různá vyšetření.

Primární glaukom s otevřeným úhlem

K běžně používaným vyšetřením se řadí zejména:

• Vyšetření očního pozadí (oftalmoskopie). Oční lékař pomocí oftalmoskopu vyšetří oční pozadí a případné změny papily (místo, kudy do oční bulvy vstupuje zrakový nerv; viz článek Oko: struktura a funkce).
• Měření nitroočního tlaku (tonometrie, popř. aplanační tonometrie). Při tomto vyšetření používá lékař znecitlivující oční kapky. Známkou glaukomu může být nitrooční tlak vyšší než 21 mmHg. Nitrooční tlak však během dne přirozeně kolísá, proto se měření opakuje, a to v různé dny a v různou denní dobu (lékař může např. chtít provést měření každé tři hodiny během jednoho dne apod.). Pro primární glaukom s otevřeným úhlem je typické kolísání nitroočního tlaku, které v průběhu 24 hodin přesahuje 5 mmHg. Výjimku představuje normotenzní glaukom, u kterého se hodnota nitroočního tlaku nachází ve statisticky normálním rozmezí (do 21 mmHg), pacientovo oko je však přesto poškozeno způsobem, který je typický pro glaukom.
• Vyšetření zorného pole (perimetrie). Pomocí tohoto vyšetření oční lékař zjistí, zda je již přítomno poškození zraku, které se projevuje výpadky zorného pole.
• Měření komorového úhlu (gonioskopie). Oční lékař pomocí speciálního přístroje změří komorový úhel – tedy určí, zda není příliš široký nebo naopak úzký. Zároveň může prověřit, zda v pacientově oční tkáni nejsou nějaké podezřelé změny, např. srůsty, záněty apod., a také změřit tloušťku rohovky.
• Zhoršení zraku může mít různé příčiny. Oční lékař proto většinou provede i některá další vyšetření (např. vyšetření zrakové ostrosti nebo vyšetření pomocí štěrbinové lampy).

V posledních letech se zejména k časné diagnostice glaukomu čím dál častěji používá i měření tloušťky vrstvy nervových vláken v okolí papily, a to buď pomocí tzv. skenovací laserové polarimetrie (anglicky scanning laser polarimetry) nebo optické koherentní tomografie (někdy se používá zkratka OCT z anglického názvu optical coherence tomography).

Akutní glaukom s uzavřeným úhlem (akutní záchvat glaukomu)

V případě akutního záchvatu glaukomu uzavře duhovka komorový úhel. Komorová tekutina nemůže odtékat, nitrooční tlak rychle roste. Příliš vysoký nitrooční tlak může poškodit zrakový nerv, člověku tak hrozí oslepnutí. V tomto případě je bezpodmínečně nutné co nejdříve vyhledat očního lékaře!

Akutní glaukom s uzavřeným úhlem se projevuje zejm. následujícími příznaky:

• bolesti (oka či hlavy),
• nevolnost,
• zvracení,
• poruchy srdečního rytmu,
• výrazné zhoršení zraku (zamlžené vidění, vnímání barevných kruhů kolem bodových zdrojů světla).

Oční lékař nejprve změří nitrooční tlak. Při akutním glaukomu s uzavřeným úhlem je nitrooční tlak výrazně zvýšený (50–70 mmHg), oční bulva je velmi tvrdá („jako kámen“). Na akutní záchvat glaukomu mohou poukazovat i zarudlé a podrážděné spojivky, rozšířené cévy bělimy (skléry) nebo i rozšířené zornice, které nereagují na přímé světlo. Pomocí štěrbinové lampy může oční lékař zjistit, zda je epitel rohovky zakalený a zda je komorový úhel skutečně uzavřený.

Obrázek 2: Vrozený glaukom. (Zdroj: By Michalgoback - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=45014676)

Léčba glaukomu

Jedním z nejdůležitějších opatření při léčbě glaukomu je snížení nitroočního tlaku na úroveň, která je pro daného pacienta optimální. Léčba závisí jak na formě glaukomu (viz Zelený zákal: co to je?), tak na individuálních předpokladech konkrétního pacienta.

Chronický glaukom – primární glaukom s otevřeným úhlem

Při léčbě primárního glaukomu s otevřeným úhlem předepíše lékař pacientovi většinou oční kapky, které snižují nitrooční tlak. Tyto kapky mohou u různých pacientů obsahovat různé účinné látky (beta-blokátory, parasympatomimetika, sympatomimetika, inhibitory karboanhydrázy, prostaglandiny, prostamidy). Důležité je správné užívání kapek, o kterém pacienta poučí jeho oční lékař. Ve většině případů je nutné užívat předepsané oční kapky trvale a dlouhodobě. Za určitých okolností (např. v případě alergické reakce na léky nebo při dalším postupu onemocnění, navzdory medikamentózní léčbě) může lékař navrhnout i operaci, ať už se jedná o chirurgické otevření oka nebo laserový zákrok. Cílem operace je umělé vytvoření odtokových cest pro komorovou tekutinu nebo chirurgický zákrok na řasnatém tělísku (viz článek Oko: struktura a funkce).

Akutní glaukom s uzavřeným úhlem

V případě akutního glaukomu s uzavřeným úhlem se léky podávají injekčně (acetazolamid, což je jeden z inhibitorů karbonanhydrázy) nebo ve formě tablet. Později může pacient užívat i oční kapky (parasympatomimetika, beta-blokátory). Postižený je okamžitě odeslán na oční kliniku, kde mu lékaři mohou v případě nutnosti provést iridotomii (laserové protětí duhovky, jehož účelem je snížení nitroočního tlaku). Zákrok lze provést i chirurgicky, tzn. otevřením oka a protětím tkáně duhovky.

Vrozený glaukom a sekundární glaukomy

V případě vrozeného glaukomu u dětí je většinou nezbytná operace. Operativně se léčí i sekundární glaukomy – tzn. takové glaukomy, které vznikly v důsledku poranění nebo zánětu oka.

Další opatření

Obecně se pacientům doporučuje zdravější životní styl (např. přestat s kouřením). Součástí léčby glaukomu je i léčba dalších onemocnění a potíží (např. příliš vysoký krevní tlak, ale paradoxně i příliš nízký krevní tlak, neboť zhruba mezi 1. a 3. hodinou ranní přirozeně dochází k poklesu tlaku, což představuje riziko zejména pro pacienty s normotenzním glaukomem). O probíhající léčbě glaukomu by však pacient měl v každém případě informovat svého praktického lékaře a případně i další lékaře, s nimiž konzultuje jiná onemocnění. Naopak očního lékaře by pacient měl vždy informovat o dalších onemocněních a jejich stávající léčbě u jiných lékařů, užívání dalších léků apod.

Na koho se mohu obrátit?

Glaukom diagnostikuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství), který rovněž zavádí léčebná opatření. Na diagnostiku a léčbu onemocnění očí se specializují oční ambulance v nemocnicích. Někdy je zapotřebí i hospitalizace pacienta na specializované klinice či očním oddělení nemocnice. V závislosti na individuálních předpokladech pacienta (např. při dalších onemocněních, jako je vysoký krevní tlak apod.) se na léčbě mohou podílet i lékaři dalších odborností nebo jeho praktický lékař.

U kojenců a malých dětí může nápadné projevy rozpoznat dětský lékař (pediatr), který v případě potřeby odešle dětského pacienta na specializované vyšetření.