Zdravotní požadavky na obaly potravin
V důsledku vzájemného působení obalu a potraviny dochází vždy k transportu hmoty mezi obalem a balenou potravinou. Tento proces je obousměrný, avšak ze zdravotního hlediska je významný přestup hmoty z obalového materiálu do potraviny, jehož důsledkem je nežádoucí kontaminace potraviny složkami obalů. K uvolňování látek z obalového materiálu do potraviny může docházet v důsledku migrace nebo koroze obalového materiálu. Z uvedeného je zřejmé, že pro balení potravin je třeba používat obalové materiály vyšší kvality v porovnání s obaly určenými pro balení ostatního zboží. Proto je nejen v ČR a ostatních členských státech Evropské unie, ale i ve většině vyspělých zemích, zaveden systém kontroly kvality a zejména bezpečnosti obalových prostředků, které přicházejí do kontaktu s potravinami.
Obaly pro potraviny patří do široké skupiny materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami, které jsou regulovány jednotnou neboli harmonizovanou evropskou legislativou. V legislativě Evropské unie (EU) jsou stanovena pravidla všeobecného rozsahu, která se vztahují na všechny materiály a předměty pro styk s potravinami, tedy i na potravinářské obaly. Při jejich důsledném dodržování a správné aplikaci je zaručeno, že spotřebitel se nemusí obávat, že by koupil balenou potravinu, která by byla pro něho nebezpečná z důvodu nevhodného obalu.
V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (dále jen FCM) [1].
Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie.
V tomto rámcovém nařízení jsou stanoveny zejména obecné zásady bezpečnosti a inertnosti (odolnosti vůči vnějším vlivům) všech FCM. Inertnost výrobku v tomto kontextu znamená odolnost materiálu výrobku vůči balené potravině.
Zásady stanovené v nařízení Evropského palamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 požadují, aby materiály:
- neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla ohrozit lidské zdraví,
- nezpůsobovaly nepřijatelnou změnu ve složení potravin a zhoršení jejich chutě a vůně, případně aby potraviny ovlivnily svým nepříjemným pachem.
Tato legislativa dále specifikuje:
- zvláštní pravidla pro nové inovativní typy materiálů, označované jako aktivní a inteligentní materiály,
- pravomoci Evropské komise zavést další specifická opatření EU pro konkrétní materiály uvedené v příloze č. I tohoto nařízení (např. pro plasty, včetně recyklovaných plastů, keramiku, celofán, sklo, pryže a elastomery, atd.),
- postup pro posuzování bezpečnosti látek používaných při výrobě FCM, při němž významnou roli při hodnocení zdravotních rizik zaujímá Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) [2], zřízený Evropskou komisí,
- pravidla pro označování včetně značení výrobků pojmenováním v souvislosti s jejich použitím (např. jako kávovar, lahev na víno nebo polévková lžíce) nebo povinnosti označit výrobky pro styk s potravinami jednotným grafickým symbolem,
- požadavky ohledně povinné dokumentace o shodě a sledovatelnosti výrobku.
Obrázek: Grafický symbol pro výrobky určené pro styk s potravinami.
Pro bezpečnost a stálou kvalitu potravinářských obalů a dalších předmětů pro styk s potravinami je klíčovým požadavkem zavedení a udržování systému správné výrobní praxe a dodržování hygienických požadavků při jejich výrobě.
Výrobci potravinářských obalů musí zajistit a prokázat při výrobě shodu s požadavky tohoto nařízení prostřednictvím:
- prostor vhodných k danému účelu a znalostmi kritických výrobních fází obsluhujícím personálem,
- zavedením dokumentovaného systému jakosti a systému kontroly jakosti a bezpečnosti,
- nastaveného systému výběru vhodných výchozích surovin pro výrobní proces s ohledem na bezpečnost a inertnost finálních produktů.
Pravidla správné výrobní praxe se vztahují na všechny fáze celého výrobního procesu.
Právní předpisy EU pro specifické materiály nebo konkrétní chemické látky
Kromě obecných právních předpisů, které musí být dodrženy u všech FCM, se na některé z nich vztahují ještě specifická evropská opatření. Jedná se o tyto materiály určené pro styk s potravinami:
- keramiku,
- celofán,
- plasty (včetně recyklovaných plastů),
- aktivní a inteligentní materiály,
- laky a povrchové úpravy na bázi epoxidových pryskyřic (omezení pro obsah a uvolňování bisfenolu A a některých jeho derivátů)
Zdravotní požadavky na obaly z plastů
V současné době je nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU nařízení Evropské komise č. 10/2011 o plastech a předmětech z nich [4].
Toto nařízení obsahuje požadavky na složení plastů a výrobků z nich, včetně zavedení jednotného pozitivního seznamu Unie pro chemické látky (monomery, a další vstupní látky a přísady), které je možné při výrobě plastů pro styk s potravinami používat.
Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění. Dále stanovuje náležitosti vydání "prohlášení o shodě" výrobcem, dovozcem či distributorem, jako nástroj pro deklaraci shody výrobku s legislativními požadavky.
K základním kritériím inertnosti a bezpečnosti plastů, které musí být důsledně dodržovány a plněny, patří zejména specifické migrační limity (dále jen SML). SML je definován jako maximální množství látky či skupiny látek, které se může uvolnit z obalu do potravin a kdy je ještě bezpečně zaručeno, že tyto látky nemůže i při dlouhodobé expozici poškodit lidský organismus. Jedná se o množství, které je pro spotřebitele zcela bezpečné.
Dalším bezpečnostním kritériem je limit pro celkovou migraci. Limit celkové migrace je pro všechny plastové výrobky univerzální, jeho hodnota je 60 mg/kg potraviny a znamená, že obsah všech látek, které se uvolní z plastu do potraviny, nesmí překročit tuto limitní hodnotu. Toto kritérium je v podstatě parametr inertnosti nebo-li odolnosti obalu či předmětu vůči potravině, která je v něm balena nebo s níž přichází do styku.
Kritérii zdravotní nezávadnosti použitých plastů či výrobků z plastů, jsou právě již výše zmíněné specifické migrační limity pro jednotlivé látky, označované zkratkou SML. Tyto specifické limity jsou stanovovány na základě hodnocení zdravotních rizik konkrétních chemických látek. Při hodnocení zdravotních rizik se v prvé řadě berou do úvahy výsledky toxikologických studií dané látky, její nebezpečnost a míra expozice, zejména expozice lidského organismu z přijmu této látky dietou, tj. s potravinami a pokrmy, včetně nápojů a pitné vody. Do úvahy se však bere i její výskyt v dalších složkách životní nebo pracovního prostředí a pravděpodobnost expozice lidského organismu z těchto zdrojů.
V případě, že se jedná o velmi nebezpečnou chemickou látku, není buď tato látka do potravinářských obalů povolena vůbec, nebo v případě její technologické nevyhnutelnosti při výrobě obalů, nesmí být v hotovém výrobku/obale přítomna nebo se nesmí do potravin uvolňovat ve zjistitelných (detekovatelných) množstvích.
Využití recyklovaných materiálů při výrobě obalů
Strategie přechodu z lineární ekonomiky na cirkulární/oběhové hospodářství, která nese základní myšlenku, co nejlépe využívat stávající zdroje, má dopad i na výrobu a používání obalů. V současné době je stále větší snaha využívat recyklované materiály i pro výrobu potravinářských obalů a dalších předmětů pro styk s potravinami.
Používání recyklovaných materiálů pro výrobu potravinářských obalů však může představovat významné zdravotní riziko, protože recyklované materiály mohou být kontaminovány neznámými, často velmi nebezpečnými, pro lidský organismus toxickými, chemickými látkami.
Proto Evropská komise nařízením (ES) č. 282/2008 [5] stanovila pravidla pro recyklované plasty. Evropská komise v nařízení stanovila, že všechny recyklační technologie a procesy musí být nejprve posouzeny Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Ten na základě vyhodnocení rizika pro lidské zdraví, vydá odborné stanovisko, které bez informací, označených žadatelem jako důvěrné, zveřejní na svých webových stránkách. Na základě tohoto stanoviska Evropská komise vydáním a zveřejněním svého rozhodnutí schválí používání recyklovaného plastu z konkrétního recyklačního procesu pro výrobu obalů či dalších předmětů pro styk s potravinami za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí.
V současné době se stále více ukazuje jako problém například používání nevhodných sběrových papírů pro výrobu papírových a kartonových obalů, a to kvůli uvolňování některých karcinogenních, mutagenních látek či látek toxických pro reprodukci. V posledním desetiletí se ukazuje, že významným zdravotním problémem pro populaci se stává expozice lidského organismu látkami označovanými jako endokrinní modulátory.
Na uvolňování všech těchto vysoce nebezpečných látek se v současnosti klade při posuzování bezpečnosti výrobků a při zajištění ochrany zdraví spotřebitelů čím dál větší důraz.
Vnitrostátní právní předpisy členských států EU
V legislativě Evropské unie (EU) jsou stanovena pravidla všeobecného rozsahu, která se vztahují na všechny materiály a předměty pro styk s potravinami, včetně potravinářských obalů. Právní předpisy EU mohou být doplněny národními právní předpisy členských států, v případě, že nebyla stanovena pro jednotlivé materiály konkrétní pravidla EU. Jako příklad lze uvést neexistenci legislativních požadavků EU pro obaly z papíru a lepenky, dále z kovů a slitin, skla či pro tiskové barvy používané k potisku obalů. Právě pro zajištění bezpečnosti na evropské úrovni neregulovaných materiálů mají některé členské státy stanoveny vlastní požadavky nebo doporučení. Mezi tyto státy patří i Česká republika.
V ČR je v současnosti základním právním předpisem pro výrobky přicházející do styku s potravinami zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [6]. Jeho prováděcím předpisem, specifikujícím konkrétní požadavky a limity pro materiály a výrobky přicházejícími do kontaktu s potravinami a pokrmy, je vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy [7].
Na závěr je nezbytné zmínit, že harmonizace základní legislativy Evropské unie je velice žádoucí, protože umožňuje uznávání zahraničních atestů, které byly vypracovány v souladu s předpisy EU, i v České republice.
Gestorem za implementaci legislativy EU pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami do národní legislativy ČR je Ministerstvo zdravotnictví ČR.
Na stránkách Evropské komise je k dispozici aktuální seznam států, které mají přijaty národní předpisy pro některé, na úrovni EU neregulované, materiály pro styk s potravinami. Tyto i další užitečné informace o FCM lze nalézt na webových stránkách Evropské komise, konkrétně v sekci Chemical Safety [8]. Zde jsou také uvedeny odkazy na všechny příslušné právní předpisy.
Úřední kontroly a dozor nad trhem, síť národních referenčních laboratoří
Kontrola nad dodržováním právních předpisů v oblasti FCM je odpovědností členských států. Jejich příslušné orgány kontrolují dokumentaci od výrobců či dovozců FCM, navštěvují jejich výrobní či skladovací prostory a odebírají v nich nebo přímo z trhu vzorky výrobků za účelem provádění laboratorních testů.
Na úrovni členských států v tomto ohledu pomáhají kontrolním orgánům národní referenční laboratoře (NRL). Naopak všem NRL, které podle evropského práva musí být určeny v každém členském státě EU, poskytuje vědeckou a technickou pomoc referenční laboratoř Evropské unie pro materiály určené pro styk s potravinami (EURL FCM). EURL FCM společně se všemi NRL členských států tvoří síť špičkových laboratoří a to nejen svým vybavením, ale zejména svými znalostmi, které jsou prohlubovány na každoročních společných workshopech a plenárních zasedáních, kde jsou probírána a řešena aktuální témata na celoevropské úrovni.
Krajské hygienické stanice mají ve své působnosti pravomoc, ale hlavně povinnost, kontrolovat v rámci státního zdravotního dozoru výrobce, dovozce a distributory nejen konečných potravinářských obalů, ale i meziproduktů určených k jejich výrobě, tzn. výrobce granulátů, fólií, tiskových barev, barvicích prostředků, adheziv, laků atd.
U výrobců potravin, kteří spadají do kompetence Státní zemědělské a potravinářské inspekce [9], dozorují obaly inspektoři SZPI, kteří si ke kontrole v případě potřeby mohou přizvat i pracovníky krajských hygienických stanic.
U výrobců potravin, které spadají do kompetence Státní veterinární správy [10], provádějí kontrolu potravinářských obalů podle vzájemné dohody pracovníci krajských hygienických stanic.
Související odkazy
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
- Evropský úřad pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority, EFSA) (odkaz vede na web efsa.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a italštině)
- Nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 ze dne 22. prosince 2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
- Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
- Nařízení Komise (ES) č. 282/2008 ze dne 27. března 2008 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami (odkaz vede na web eur-lex.europa.eu)
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- Vyhláška MZ ČR č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy (odkaz vede na web zakonyprolidi.cz)
- European Commission: Chemical Safety (odkaz vede na web ec.europa.eu; jeho obsah je dostupný pouze v angličtině)
- Státní zemědělská a potravinářská inspekce (odkaz vede na web szpi.gov.cz)
- Státní veterinární správa (odkaz vede na web svscr.cz)